Z deníčku táborové kuchařky

Je to takový tradiční koloběh. V září jsou v nás vzpomínky ještě živé, voňavé a barevné. Koncem října jsou situace i útržky vět překryty podzimní smrští dojmů a zážitků. Napětí z rozhodující táborové bitvy proti nepříteli opadlo, zoufalé celotáborové nevyspání je dohnáno, zapomenuty jsou vosy, myši, pavouci i noční bouřka, při které nám otvorem v tee-pee napršelo na spacáky.

Když se venku ochladí, jsme vděční za teplo domácího krbu a pevnou střechu nad hlavou, ale kdesi v koutku duše hřeje vzpomínka na usínání u ohně v tee-pee. Při poslechu písniček z radia sníme o tom, jaké by to bylo být Hlídačem krav, nebo žít v Grónské zemi, kdesi v koutě stojí Bedna od whisky a na hladině plují Tři citrónky. U stolu v městské restauraci vzpomínáme na legendární táborové pochoutky. „Co vy to tam na táboře vaříte, že o tom básní ještě dlouho po táboře?“, ptají se nás vždycky maminky malých táborníků i velkých vedoucích. Inu, obyčejná jídla, vařená s láskou a kořeněná spolu prožitým dobrodružstvím.

V prosinci už šeptem mezi sebou přiznáváme, že se těšíme na další tábor. Kolem Velikonoc už to říkáme na potkání každému, a kdyby nás ve městě nedrželo husté pletivo závazků a povinností, tak snad sedneme do auta a jedeme a jedeme, dole ve vsi odbočíme vlevo a za mostkem doprava, a pak …

Co vlastně dělá tábor táborem? Není podstatné, jestli se s prťaty proměníme na indiány, jako letos na táboře rodin, nebo s udatným Raduitem do Souches a paterem Martinem Středou bráníme Brno proti dobyvačným Švédům na farním táboře se školáky a jejich vedoucími.  Ani není rozhodující, jestli spíme v tee-pee, nebo v podsadovém stanu. To hlavní se odehrává venku, při setkáních od rána do večera, při společné práci i při hrách, u stolu při jídle i večer kolem ohně a společném usínání ve stanu nebo pod hvězdami, zkrátka při společném srůstání v jedno společenství. Mimořádným letošním zážitkem farního byla společná večerní modlitba chval v otevřeném tee-pee nazývaném katedrála a určeném pro mše svaté. Malí i velcí jsme byli totálně vtažení do spontánní modlitby proseb a díků, do intenzivního setkání se Stvořitelem, Dárcem všeho dobrého, Ochráncem a bezvýhradně přijímající Láskou. 

Snad mají ty táborové louky v sobě nějaký tajný urychlovač tohoto srůstání do jednoty, nevím. Bylo by odvážné tvrdit, že jsme se tam, v přírodě a mezi kamarády, cítili tak trochu jako v Boží náruči? Boží království je mezi vámi, říká se v Písmu, a snad tomu smíme rozumět i tak, že střípek Božího království je všude tam, kde mezi lidmi probíhají konkrétní skutky a postoje přátelství, pochopení a vstřícnosti. Této zkušenosti lásky velmi dobře rozumějí i docela malé děti. Když totiž maminka připomínala malé Toničce, že zítra jedeme z tábora domů, prohlásila tato 2,5letá rozhodně: já tady chci bydlet!

-maš-