Taháky

Psávali jsme si je ve škole na miniaturní papírky nebo propiskou přímo na ruku. Data na písemku z dějepisu, vzorečky z fyziky, slovíčka z němčiny. Důležité pojmy, které chceme mít na očích. Ta propiska na kůži nějakou dobu vydržela, než se postupně umyla. A kolik údajů jsme se naučili právě tím vyráběním taháků!

Prorok Izaiáš ve 43 kapitole říká: „Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval, dám za tebe mnohé lidi a národy za tvůj život. … Neboj se, já budu s tebou.“ A prorok Joel na začátku postní doby připomínal: „Velkou láskou se Hospodin roznítil ke své zemi, smiloval se nad svým lidem.“ Malachiáš se přidává: „Zamiloval jsem si vás, praví Hospodin.“ Skoro to vypadá, jako by se na nás proroci domluvili, že?

Vždycky se to tak Izraelitům nejevilo. V těžkých chvílích vyčítali Hospodinu, že na ně zapomněl, že „už s jejich vojsky netáhne“. Doslova: „Hospodin mě opustil, Panovník na mě zapomenul.“ (Dnes si pro změnu vystačíme sami a chováme se tak, jako bychom byli sami sobě Bohem.)

Ale Hospodin nám trpělivě a srozumitelně vysvětluje ústy proroka Izaiáše: „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní.“

Když byl Ježíš ukřižován, posmívali se mu: Jsi li Syn Boží, sestup z kříže. On ale, právě proto, že byl Syn Boží, z kříže nesestoupil a vydržel až do konce. To, co ho na kříži drželo, byla obrovská, nepochopitelná a nezasloužitelná láska ke mně, k tobě, k nám. A kdybychom snad někdy pochybovali, jestli na nás nezapomněl, stačí se podívat na jeho ruce, má na nich „taháky“. On si nás totiž nechal navždycky vyrýt do dlaní. Tam, na kopci za Jeruzalémem, hřeby při přibíjení na kříž.

-maš-