Staré koleje

Sluníčko se pomalu dostává do své nejlepší formy, hladina serotoninu nabývá optimálních hodnot, děti jsou natěšené na prázdniny a rodiče na to, že se jich po roce všech těch odložených, distančních, rotačních a já nevím, jakých dalších výuk na chvíli zbaví, pošlou je k babičkám a dědečkům, na tábory a na soustředění, aspoň trochu vydechnou a užijí si zaslouženého odpočinku. Proočkovanost populace utěšeně stoupá, hodnoty epidemiologických metrik klesají. Omezení se z naší každodenní reality postupně vytrácejí a potlačené svobody nesměle nakukují, jestli už náhodou není čas k návratu. Nikdo už nám nekecá do toho, kolik nás smí být na mši svaté. Můžeme zajít směnit své peníze za zboží a služby tam, kam jsme ještě nedávno nemohli. Dá se zase posedět v hospodě nebo kavárně, zajít za kulturou i za sportem. Ve vzduchu je cítit všeobecný optimismus, že se život vrací do starých kolejí…

Ale určitě se tam chceme vrátit, do těch starých kolejí? Nevím, jak vy, ale já jsem měl za uplynulý rok spoustu příležitostí uvědomit si, co je pro mě důležité a co není, bez čeho se úplně klidně obejdu a čemu naopak chci věnovat víc času a energie než dřív. A vím, že do starých kolejí se rozhodně vrátit nechci.

Máme jedinečnou šanci na restart. A ten se může týkat i života naší farnosti. Napadá vás něco, co bychom mohli v klidu vypustit a co naopak rozvinout nebo dokonce začít nově tvořit? Pokud ano, řekněte nám to. Už máme víc možností se vídat, takže klidně osobně, nebo nám pošlete mail na prf.reckovice@gmail.com, případně hoďte lísteček s námětem do kasičky na peníze za tisk pod kůrem. Ať tu šanci nepromarníme a za nějaký čas si můžeme říct, že celá ta covidová lapálie nakonec byla i k něčemu dobrá.

Za pastorační radu Pavel Rejman