Spolužačka

Vracela jsem se z roznášení Zpravodaje radia Proglas. Cestou jsem se zastavila v obchodě a potkala tam svoji spolužačku z deváté třídy. Naposledy jsem ji viděla asi před rokem na srazu spolužáků ze základní školy. Přistěhovala se tenkrát z vesnice a myslím, že byla vedená i k víře. Patřila k nejhezčím holkám z naší třídy.

Teď byla unavená, vyhublá a utahaná. Daly jsme se do řeči. Stará se v Řečkovicích o maminku a bráchu, za kterými sem dojíždí od Černé Hory. Má doma ještě nemocného manžela. Řekla mně, že si nejvíc odpočine a taky se těší, až se cestou domů zastaví v hospodě na pivo a karty.

Potom se mě zeptala, jak se daří mně. Usmívala jsem se a řekla, že hezky. Kouká na mě a říká:

„Ty někoho máš? Ty máš chlapa?“

To už jsem se hodně smála a říkám: „Ano mám. Ježíše.“

„Koho?“

„Ježíše“

Objala jsem ji a cítila jsem, že i ona je milovanou Boží dcerou.

Ještě chvíli jsme si povídaly. Dala jsem jí požehnání (křížek na čelo) a řekla jí, že Pán je vždy s ní a dá jí sílu, aby všechno zvládla a vydržela. Vyměnily jsme si telefonní čísla a řekla jsem jí, že se můžeme sejít anebo může přijít na naši společnou modlitbu.

Míla B.