Renča pro EkvádoR

Milí farníci, srdečně vás všechny zdravím!

Děkuji vám mnohokrát za všechny vaše modlitby a vaši podporu, moc si toho všeho vážím. Přijde mi to neuvěřitelné, ale už je to přes půl roku, co jsem opustila naši domovinu a vyrazila do neznáma. Plně se spolehla na Boží pomoc a s chutí vyrazila po těch Božích cestách, které jsou mnohdy klikaté, ale správné. A taky dobrodružné.

V našem vyspělém evropském světě si často ani neuvědomujeme, jak moc jsme odkázáni na Boha a na pomoc druhých. Tváříme se, že jsme strašně samostatní a že k životu nikoho nepotřebujeme, protože vše zvládneme sami. Ale opak je pravdou. Pokud se mnou někdo nesouhlasíte, tak se zkuste zamyslet nad následujícími otázkami. Vykoupal ses dnes v řece nebo pod okapem (z dešťové vody)? Vypral sis své oblečení v potoce? Jaké zvíře sis dnes ulovil a následně připravil? Nebo jsi jedl jen plodiny, které sis vypěstoval? A co to prádlo, co máš na sobě? (Přišel jsi k němu jako krteček?) A takto bych mohla pokračovat a to jsem zmínila jen nějaké materiální věci...

Zkusme se zamyslet, v čem jsme odkázáni na druhé a za co vše vděčíme Bohu. Dostali jsme toho strašně moc, ale mnohdy si to ani neuvědomujeme a toho všeho si nevážíme. Poděkujme mu za dary, které jsme od něj dostali a zkusme se zamyslet, jestli je správně využíváme. Je to škoda, nechat je ležet ladem. A pokud si jsme vědomi svých darů, můžeme mu je nabídnout, ať je využije tak, jak by bylo dobré. Občas je to těžké, nabídnout se plně Bohu, ale moc krásné.

Tak vám moc přeji, ať si jste plně vědomi svých darů a své hodnoty v Bohu, protože v Něm máme hodnotu úplně všichni.

Požehnanou dobu postní vám z Ekvádoru přeje

Renča Schmidtová