Představujeme...

Katka Svobodová má v naší farnosti již několik let funkci hlavní organizátorky a koordinátorky farního plesu. Jak se k této práci dostala, v čem spočívá a jak se vlastně vydařil letošní ples, si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.

Na úvod by nás zajímalo, v čem vlastně spočívá příprava plesu? Co všechno je potřeba zařídit? A kdy se s přípravou začíná?

Příprava plesu v podstatě začíná už v září tím, že se v Sokolovně domluvíme na termínu a potvrdíme si s kapelou, že domluvený termín mají volný. Tak to je úplný začátek a následné věci se dějí v období listopad až prosinec. To znamená, že se tady na faře sejde skupina lidí, víceméně je to pořád ta stejná skupina lidí, kteří ten ples dávají dohromady, a řekneme si, kdo, co a jak to bude fungovat. Jak by měla vypadat organizace, co se změnilo od loňského roku. Samozřejmě se bavíme o tombole, protože ta je na plese ani ne tak nejtěžší, jako spíš nejsložitější. Je kolem toho hrozně moc papírování a dokladování. Pak kolem Vánoc se obvolávají dodavatelé, řeší se víno, chlebíčky… Jo a to víno se řeší vlastně už o něco dřív. S vínem bývají vždycky trochu problémy, protože ne všem víno od jednoho dodavatele chutná. Devět let dodával víno na farní ples pan Hrabě, čímž bych mu rozhodně chtěla poděkovat.

Jinak poslední roky už vybíráme jiné dodavatele vína, je to sice trochu dražší, ale je to už přímo ve flaškách a nemusí se stáčet. Myslím, že letos jsem žádné negativní ohlasy na víno neslyšela. Vypilo se ho úplně nejvíc za všech těch dvanáct let. Asi 82 litrů. Vždycky to bývalo tak kolem 60 maximálně 70 litrů. 

A kolik tam vlastně bylo letos lidí?

Letos bylo lidí hodně, za což jsem byla moc ráda, protože během posledních let to vypadalo, že už o ples moc zájem není.

Třeba loni bylo týden před plesem prodaných jen 180 lístků, a to jsem z toho byla hodně špatná, protože pokud se neprodá aspoň 220 lístků, tak se potom modlím, abychom poplatili všechny ty věci jako pronájem Sokolovny, kapelu, úklid atd. No, naštěstí se to loni nakonec ještě vytáhlo a lidí bylo asi 220. A letos jich bylo 250, takže to jsem z toho měla po dlouhé době velice dobrý pocit, že konečně všechno funguje tak, jak má a každý ví, co má dělat. Nejvíc vstupenek se prodalo v roce 2006 a to 290, nejméně v roce 2008 a to 207.

Kdo se na tedy na organizaci plesu podílí?

Tak, máme tu takové stálice, kterým bych tímto chtěla velmi poděkovat. Paní Pivoňková s paní Prchalovou vždycky prodávají lístky. Paní Suchá vypomáhá při úklidu a v šatně. Dále mezi stálice patří Jarka Štikarová, která každý rok umývá nádobí. No a dále se poslední tři roky hodně zapojují do přípravy Šikulovi, kteří se podílí na přípravě jako celá rodina. Potom v neposlední řadě Ondra Vít, který si vzal za svůj bar. No a pak ještě patří velký dík Šimonovským, Staňkovým a Tasslerovým, protože ti zase dělají drobnou výzdobu stolů. A dále taky patří dík těm, kteří v pátek pomáhají s přípravou Sokolovny. Je taky fajn, že Sokol dal dohromady tzv. úklidovou četu, která funguje pod vedením Dominika Schmidta, a bez nich ta příprava i úklid byly mnohem náročnější. A taky bych ještě ráda poděkovala všem, kteří přispívají do tomboly. A samozřejmě nesmím zapomenout na Gustu Dobeše jakožto moderátora.

Tak to bychom měli přípravu. A co průběh plesu? Jak sis ho užila - byl to stres, zda se něco pokazí a nevyskytne nějaký problém, anebo to už byla relaxace po náročné přípravě?

No takhle - přípravu jsem si tentokrát docela užila. Tam jsem pořád čekala, že bude nějaký problém. Ale problém byl akorát s tím, že dva týdny před plesem jsme museli shánět jiného dodavatele vína, ale to nebyl zas tak velký problém.

A co se týče průběhu plesu, já jsem tam všehovšudy byla asi hodinu a půl, protože Matynka prostě nechtěla usnout. Takže jsem ze sokolovny odcházela asi o čtvrt na osm, to už začínali chodit lidi na ples. Byli krásně oblečení v těch róbách, a já tam ve špinavých riflích, v bundě a ve svetru. To jsme se akorát srazili v šatně. Pak jsem utíkala domů, abych uspala tady cvrčka, jenže ona nechtěla usnout. Tak jsem se na ples dostala asi v deset. Tam jsem zjistila, že ještě nepřijeli účinkující.

Ti tanečníci totiž jeli ze závodů z Ostravy, tak jsem měla strach, aby se jim po cestě ještě něco nestalo. Nakonec v pořádku dorazili, a já jsem byla ráda, že měli trochu zpoždění a mohla jsem je vidět. Vloni jsem je totiž neviděla, to jsem na plese nebyla vůbec.

Pak jsem zjistila, že je v Sokolovně strašné horko, a samozřejmě jsem zapomněla od loňska, kde se otvírají okna. Tak jsem volala Liborovi Fuchsovi, aby mi to osvěžil, a nakonec jsem odchytla Petra Prokše, aby mi pomohl otevřít různé ventilačky, takže potom už se tam zase dalo dýchat.

Taky jsem trochu pomohla s tombolou a bylo dvanáct a já jsem zjistila, že mám na telefonu čtyři nepřijaté hovory, protože Matynka se vzbudila a seděla na posteli a plakala a odmítala usnout. Takže jsem zase utíkala domů. Z plesu si pamatuji hlavně to, že jsem tam cítila takovou dobrou atmosféru. Tak doufám, že lidi byli spokojení, že se to líbilo, a třeba příští rok už si ten ples užiju tak, jak bych chtěla. Ty roky před tím jsem si to totiž neužívala vůbec, to jsem byla nervózní, kdy se co pokazí. Jestli nám zase nespadnou věšáky a tak. Takže ano, býval to stres, bývala jsem z toho dost utahaná. Bylo období, kdy jsem toho chtěla nechat, protože jsem nějak nedokázala vstřebat prostě poznámky některých lidí, co všechno byl špatně. No ale nakonec jsem u toho zůstala a jsem ráda, že jsem zůstala. Baví mě to, dělám to ráda. Snažím se pro to udělat maximum. A pokud se někomu něco nelíbí, tak může jít na ples jinam, nebo se přes to přenést, anebo prostě přijít a říct, že se mu to a to nelíbilo a že by s tím chtěl pomoct, aby to bylo lepší. No a pak jsou také věci, které neovlivním, třeba akustika v Sokolovně. S tou prostě nic nenadělám.

Když jsi zmínila ty minulé ročníky, kolik let se vlastně na přípravách plesu podílíš? Byla jsi u organizace všech ročníků?

No počkej, tak nad tím jsem taky přemýšlela. Jak to všechno začalo. No před těmi dvanácti lety s tím nápadem přišel Jirka Prchal a Tomáš Pivoňka. Protože tady býval ples sokolský a podnikatelský, tak proč neudělat ples farní. No a my jsme tenkrát na plesech měly s Jájou na starosti tombolu, a tak nás kluci oslovili, jestli bychom si zase nevzaly na starost tombolu. Jirka měl tenkrát na starosti bar a kuchyň. Takže vlastně první tři plesy jsme dělali s kluky, kterým vděčíme za ten původní nápad. No a pak se to nějak shodou okolností srazilo u mě. Pokud Pán Bůh dá, tak příští rok by měl být pro mě jubilejní desátý.

Takže letos, jak jsme již pochopili, jsi s tím plesem spokojená, že?

Já rozhodně ano. A doufám, že i plesající a že příští rok přijdou zas. Samozřejmě vždycky je co vylepšovat. Letos jsme například udělali méně lístků do tomboly, protože každý rok zbývaly, a za hodinu a půl byly všechny vyprodané a lidi se ptali, proč už nejsou další. Ale já jsem ráda, že se prodaly všechny lístky do tomboly a peníze za ně jsme již po sedmé věnovali Klokánku. Celkem jsme jim zatím věnovali 27 139 Kč.

No a jinak celkově ples prodělečný nebyl. Zatím ještě není dokončené vyúčtování, ale peníze, které zůstávají (a není jich mnoho), se vždycky dají otci Jackovi, a on za ně pak něco koupí. Letos jsme se domluvili, že se část peněz použije na dětský karneval a druhá část se věnuje na Lesnou na stavbu kostela. Taky sháníme na příští rok novou kapelu, protože Duo Carmen už je trochu ohrané. Tak pokud by někdo věděl o kapele, ale musí být bez bicích, aby si hosté nestěžovali na hluk. A dál ještě máme na příští rok slíbený nový bar od Sokola, takže se můžeme těšit.

Tak a máme tu ještě poslední otázku - co ta tvoje role? Jsi spokojená s označením hlavní organizátorka a šéfová?

No, člověk si může naplánovat cokoliv, ale pokud kolem sebe nemá lidi, na které se může spolehnout, tak by ten ples taky mohl být až za rok v prosinci. Od té doby co jsem pochopila, že se všem lidem nezavděčím, že některé věci neovlivním, že pro to dělám maximum, tak od té doby se už na plese nestresuji. A zásluhu na tom má i otec Jacek, který mne svým jednáním "naučil" zůstat nad věcí.

za Rožeň se ptala T. F.