O. Jan a o. Jacek

O. Jan a o. Jacek

(exkluzivně pro Rožeň)

Vyzpovídali jsme pro vás dvě hvězdy tohoto léta – otce Jana a otce Jacka. Pokud se chcete dozvědět něco zajímavého o novém duchovním otci nebo nostalgicky zavzpomínat na našeho bývalého kněze, pak jsou rozhovory určeny právě pro vás.

Dobrý den, jménem redakce farního časopisu Rožeň Vás vítáme v Řečkovicích. Připravili jsme několik otázek, kterými Vás chceme přiblížit našim farníkůmJ.

Nejdříve by nás zajímalo něco o Vás. Mohl byste se nám stručně představit?

Jmenuji se Jan Kotík a pocházím z Křižanova, rodiště svaté Zdislavy. Narodil jsem se tam 1. listopadu 1978 jako prvorozený. Potom rodiče přivedli na svět další čtyři sourozence, dva bratry a dvě sestry, takže je nás pět dětí. V Křižanově jsem chodil pět let na základní školu a potom do Velkého Meziříčí na sedmileté gymnázium. Po gymnáziu jsem studoval na Stavební fakultě v Brně obor „Navrhování pozemních staveb.“ Poté jsem šel do Olomouce studovat teologii a tam také uzrálo mé povolání a rozhodl jsem se stát knězem. Po vysvěcení mě otec biskup poslal do Přímětic, kde je týmová fara. Skupina 4 kněží tam má na starosti 13 pohraničních farností. No a letos v rámci výměn kněží jsem se dostal do Řečkovic.

Kdy a proč jste se rozhodl stát se knězem?

Rozhodnutí ke kněžství u mě nějakou dobu uzrávalo a můžu říct, že jsem dost dlouhou dobu váhal a nevěděl, jestli je kněžství ta správná cesta pro mě. Asi důležitým aspektem mého rozhodování byla skutečnost, že můj prastrýc, P. Metoděj Kotík, byl dlouholetým farářem v Křižanově. Na faře jsme trávili spoustu času a panu faráři jsme hodně pomáhali, takže jsem měl kněžský život jakoby z první ruky. Ale prvně jsem myslel, že se stanu stavebním inženýrem a budu pomáhat lidem stavět jejich obydlí. Někdy v průběhu čtvrtého ročníku jsem si však uvědomil, že mnohem důležitější je získat věčný příbytek u Otce v nebi, tak jsem se rozhodl jít cestou kněžství.

Na řadu přichází série ryze praktických otázek. Naši farníci Vás budou jistě zvát na obědy či večeře. Pomozte nám a prozraďte, která jídla máte rád a co naopak vůbec nejíte…

Myslím, že jsem radostí pro každou kuchařku, protože nemám jídlo, které bych nejedl a mám rád všechno dobré.

Mladší členové farní rodiny se rádi setkávají ve spíše neoficiálních prostředích (např. restaurace). A tak jistě uvítají, když budou vědět, co rád pijete, aby věděli, kam a na co Vás mají zvát.

Je to podobné jako s jídlem.

V naší farnosti je mnoho hudebníků a také několik sborů. Proto je na místě otázka, který hudební žánr je Váš nejoblíbenější a který naopak nemusíte?

Ani v oblasti hudby nejsem úplně vyhraněný a velice to záleží na momentální náladě. Rád si pustím vážnou hudbu, když na ni mám náladu a když mám náladu na rockovou muziku, tak poslouchám i tu. Nemusím metalovou hudbu.

Nyní několik aktuálních dotazů: Jaké byly Vaše první dojmy z Vaší nové farnosti?

Výborné.

Jaké bylo loučení s Vaší bývalou farností?

Smutné.

Prozradíte nám i nějaký plán do budoucna? Co tu od Vás můžeme čekat?

Ohledně plánů do budoucna si budete muset počkat, protože nejdříve chci řečkovickou farnost trochu poznat, abych zjistil, co je zde potřeba. 

Na závěr jeden srovnávací experiment: Které tři věci byste si vzal s sebou na pustý ostrov?

Bibli, nůž a sirky.

Děkujeme za Váš čas a Vaše odpovědi a přejeme Vám dostatek síly a Boží pomoci pro Vaši službu. Jsme rádi, že jste tady.

----------------------------------------------------------

Ahoj, připravili jsme pro Tebe několik otázek, kterými bychom si rádi připomněli a shrnuli Tvé působení u nás.

Jak bys zhodnotil svůj pobyt v Řečkovicích?

Z té lidské stránky ten čas mně daný Bohem byl velmi krásný, prostě jsem se cítil jako doma. Jsem vděčný Bohu za každého z vás, možná jsem to neuměl vyjádřit, ale opravdu bylo těch sedm let pro mě požehnáním.  Mimochodem, můj odchod z farnosti, to nebylo žádné utíkání, pokání atp., prostě přišel čas jít dál. Ale tak doopravdy ten čas bude soudit Bůh, a počítám jen s Jeho milosrdenstvím.

Po čem se Ti bude nejvíc stýskat? Co Ti bude nejvíc chybět?

Nebude se mi stýskat, protože v srdci mám celou Řečkovickou farnost, a tam bude navždy.

Co Ti naopak chybět nebude?

Sice jsou Řečkovice na okraji města, ale i tak občas toho hluku bylo moc.

Jaký je Tvůj nejlepší zážitek?

Tady bych musel napsat knížku. Jsem vděčný Bohu za krásné poutě do Svaté Země, Říma, Francie, do mé rodné země, odkud jsme dovezli obraz Božího Milosrdenství, a všechny poutě po naší vlasti. Dál jsou to duchovní cvičení pro rodiny v Krkonoších, poutě s dětmi, prázdninové akce… Jsem rád za postižené děti z farnosti, kterým jsem mohl sloužit – Hanka, Honzík, Daniel, Pepík, Milošek.

Před čím bys varoval svého nástupce?

Jane, nejezdi na červenou!

Co si myslíš, že se Ti tady povedlo?

Mně osobně nic, jako nástroj jsem možná někdy někomu pomohl u zpovědi.

Co se nepovedlo? Co jsi ještě měl v plánu a nestihl, chtěl udělat, ale neudělal?

Tady bych musel opět napsat knížku. Asi málo jsem motivoval farníky k adoraci Nejsvětější Svátosti a k účasti v duchovních obnovách.

Které tři věci by sis vzal s sebou na pustý ostrov?

Pustý ostrov, přesně tak si představuji očistec... Tak si vezmu něco na čtení, ve smyslu Bible, učebnici angličtiny a šampaňské na uvítanou toho, kdo mě z očistce vezme. Sv. Petr pil víno, i šampáňo si dá.

(Pro srovnání: Rok po svém příchodu odpověděl o. Jacek na stejnou otázku pro školní časopis řečkovického gymnázia takto: S sebou, hmmm, Bibli, protože to je Kniha Knih a v ní si najdu všechno i je možné číst ji znovu a znovu. Knížku do francouzštiny, abych se možná konečně naučil tu řeč, a flašku šampaňského, abych uvítal ty, kteří mě konečně najdou na tom ostrově…)

Jaký je významný rozdíl mezi Jackem před 7 lety a dnes?

Věkový a váhový to určitě. Jacek přišel se strachem, odešel beze strachu. 

Jaké budou Tvé první počiny v nové farnosti?

Budu pozorovat a ptát se Ducha Svatého, aby mě nakopl do služby.

Vzkážeš něco svým „bývalým“ farníkům?

Ježíš Vás má rád, a choďte ke zpovědi.

Jménem Rožně i všech čtenářů děkuji za rozhovor, přeji hodně úspěchů, síly a Boží pomoci při působení v nové farnosti, a doufám, že i nadále zůstaneš věrným čtenářem našeho prestižního časopisuJ.

 Terka