Něco málo k volbám

Tak se nám zase blíží volby. Stranické aparáty pracují na 200 % a mozkové závity PR týmů jedou na plné obrátky. Tiskaři, pronajímatelé reklamních ploch i průzkumníci veřejného mínění si mnou ruce nad rostoucími tržbami. Sympatizanti v ulicích rozdávají úsměvy, letáčky a dárečky a kandidáti se nás snaží uchvátit více či méně reálnými a realizovatelnými volebními programy. Ale vlastně proč ne? Tohle všechno k volbám patří.

Smutné je, když v tomhle období politici přecházejí na temnou stranu Síly. Když cílem přestává být zvítězit tak, aby to nebylo nečestné a nesportovní, jak by řekl Mirek Dušín, ale za každou cenu. Když se racionální politická diskuse hrotí do politického boje, ve kterém účel světí jakékoliv prostředky. Když se z konkurenta stává někdo, koho je potřeba očernit, zesměšnit a odstranit. Když se začne útočit na nejnižší lidské pudy a vyvolávat iracionální obavy. Možná byste mi řekli, ať nejsem citlivka, že tohle všechno k volbám patří taky. Ano, patří. Ale nemělo by. 

A ještě smutnější je, když se tohle předvolební napětí přenáší dokonce i mezi nás, křesťany. I my si často kvůli rozdílným politickým preferencím nemůžeme přijít na jméno. Nenechme si ušpinit duši a nabourat vztahy negativními emocemi způsobenými něčím tak malicherným. Fakt to nestojí za to.

Rádi bychom si mysleli, že demokracii máme v genech a že když už ji jednou máme, tak už to nikdy nemůže být jinak. Ale to je omyl, demokracie je křehká květinka, která potřebuje lásku a péči, bez nich začíná snadno chřadnout a uvadat. Nevím jak vy, ale já bych chtěl, aby tady kvetla i pro moje děti. A jednou z možností, jak tu lásku a péči projevit, jsou právě volby. Svobodné volby jsou privilegiem, kterého bychom si měli vážit a na kterém bychom se měli podílet. Jistě, demokracie nabízí i právo nevolit. Ale máme ho využívat? Můžeme si dovolit být líní (mně se k volbám nechce), lhostejní (vždyť je jedno, kdo to vyhraje, všichni jsou stejní), rezignovaní (můj hlas stejně nic nezmění) nebo malomyslní (já už fakt nevím, koho volit)? Odpovím si sám jedním z mých oblíbených citátů: „Nikdo nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic v domnění, že to málo, co udělat může, nemá smysl.“ (Edmund Burke)

A koho volit? Tak na tuhle otázku ode mě odpověď nečekejte J. Stručný a jasný návod ale nabízí můj křestní patron v 1. listu Tesalonickým (1Te 5,21–22). Přeju vám všem šťastnou volbu.

Pavel Rejman