17.02.2013 10:06

Misijní expedice do Tanzánie

Na přelomu ledna a února vykonala skupina řečkovických a žďárských farníků misijní cestu do Tanzánie. Jedním z cílů bylo dopravit místním křesťanům traktory zakoupené ze sbírek v našich farnostech. Za Řečkovice se cesty zúčastnili: o. Jan, Aleš Tomášek a Jožka Šikula.

Následující článek obsahuje souhrn SMS zpráv, které členové expedice zasílali domů. I z těchto krátkých zpráv si můžeme udělat obrázek o průběhu cesty.

Výprava odletěla v úterý 22. ledna ve 14:30 letadlem Egypt Air z Vídně a v 19:00  místního času přistáli v egyptské Káhiře. V podvečer jsme dostali první SMS pozdravy z afrického kontinentu, další následovaly další den.

23. ledna, 5:09: „Hlásím šťastný přílet. Stojíme frontu na víza a potíme se. Před halou nás čeká otec Norbert s transitem. Část výpravy odjede na Zanzibar. Já s o. Janem jdeme zařizovat traktory. S Pánem Bohem. P. Vladimír“

23. ledna večer: „Milí farníci a přátelé, v Dar es Salaamu je vedro na padnutí, navíc velké vlhko. Většina výpravy se po příletu vydala na Zanzibar. My jsme se s o. Janem a o. Norbertem snažili vybavit všechny doklady – není to jednoduché; uvízlo to na daňovém identifikačním čísle. Snad zítra. Ostatní jedou na Bagamojo. Dobrou noc. P. Vladimír“

Držíme palce a přejeme, aby se podařilo přes tanzanské celníky naše traktory dostat!

25. ledna ráno: „Všechny farníky a známé zdravíme. Také včera jsme sváděli boj s byrokracií. Schází nám něco jako doklad o registračním čísle farnosti Mpanga. Včera kolem toho běhal otec Jan s Norbertem, my jsme jeli do Bagamoya, asi 70 km od Dar es Salaamu. Dnes je v Tanzánii státní svátek, takže jsme přehodili program: ráno v 5 jsme vyjeli do národního parku Mikumi, celé odpoledne budeme na safari a večer přespíme na misijní stanici v Ifakaře. Budeme rádi za zprávy o průběhu voleb. S Pánem Bohem. P. Vladimír Šagi“

27. ledna: „Po dvou dnech jsme opět na signálu. SMS zprávy od vás nám přišly všechny najednou. Tak se z výšky 2 500 metrů ponoříme raději zase do džungle: dnešní noc byla plná neznámých vůní a zvuků. Po třídenním vandru se vrací část z nás do Dar es Salaamu vyřizovat traktory. Všichni jsou v pořádku. Posílám požehnání. P. Vladimír Šagi“

28. ledna: „Právě jsme ukončili vandr v horách Udzungwa – vlhko, vedro, opice, sloni, mraky motýlů a různé havěti... Většina výpravy jede do Mpangy, se zastávkou v sirotčinci. Zlatka tam již zůstane, aby jedna ze sester mohla odjet. Já s otcem Janem, bratrem Josefem a otcem Norbertem jedeme autobusem do Dar es Salaamu pokračovat v jednáních s úředníky. Uvidíme... Co se týká prezidenta: přežili jsme i horší věci. Žehná. P. Vladimír Šagi“

29. ledna: „Většina výpravy odjela z Ifakary k sestrám do sirotčince, tam zůstanou několik hodin a již bez Zlatky pojedou terénní Toyotou do Mpangy. Muži začnou vyzdívat z cihel oltář v kostele ve vesnici Ngalimila. My mezitím sedíme v kanceláři loďařské společnosti Evergreen line. Čekáme na nějakého úředníka, který nám má vydat jeden důležitý doklad. Pokud se to podaří, požádáme o vydání kontejneru na kauci – celní procedury by se protáhly na několik dní a na to nemáme čas. Požehnaný den. P. Vladimír“

29. ledna: „Milí přátelé, tak máme za sebou celodenní maratón úředních tahanic. Náš celní deklarant nás už štve – všechno je problém! Snad zítra nám berní úřad vystaví potřebné doklady. Byli jsme se podívat v překladišti; asi 5 km od přístavu. Mezi stovkami kontejnerů bude někde i ten náš. Vyložit ho na místě není možné – musí se odvést na jiné místo, vyložit a přivézt prázdný. Uvidíme zítra, teď hasíme žízeň „Kilimanjarem“. Preji vše dobré. P. Vladimír“

29. ledna: „Větší část skupiny přijela do Mpangy. Po celonočním lijáku byla cesta horší. Zlatka se mezitím zabydlela u sester v Ifakaře a děti v sirotčinci ji ihned obklopily. My v Dar es Salaamu jdeme po parném dni do sprchy, pak do kaple, pak k sestrám na večeři... S Pánem Bohem! P. Vladimír“

30. ledna ráno: „Naše jednání s úředníky se opět posunulo kupředu. Již jsme zaplatili depozit za kontejner. Připojuji také zprávu z Mpangy: „Mezi vesničany je vše v pořádku. Jedna skupina pracuje v dispenzáři, druhá vykonává pouť po vesnici.“ P. Vladimír“

30. ledna, 15:40: Milí přátelé, tak dneska se nám podařilo dát dohromady všechny dokumenty a zítra bude možné vyzvednout kontejner z přístavu. Konečně! Chození po tanzánských úřadech je náročnější než po horách. Díky za vaše modlitby. P. Jan

30. ledna večer z Dar es Salaamu: „Všechny farníky a přátele zdravíme. Snad jsme vítězně dobojovali a zítra dopoledne vyzvedneme kontejner v překladišti. P. Jan, P. Norbert, P. Vladimír, br. Josef“
A z Mpangy: „Lékaři pracovali s místním zdravotníkem zde. P. Josef Novotný, P. Jindřich Kotvrda a já jsme byli v kapli v Ngalimile. Byli jsme u putování kříže a pomohli při stavbě oltáře. Zítra budeme dělat bednění na betonovou desku obětního stolu. Zdar. Josef Kánský“

31. ledna ráno: „Tak jsme v překladišti u našeho kontejneru. Čekáme na celníky a kamion. Odpoledne bychom měli náklad a traktory přeložit na dva menší náklaďáky a vyrazit do Ifakary. Pax. P. Vladimír“

31. ledna večer: „Kontejner je náš!! Více než tři dny vyjednávání nám pomohly pochopit zdejší náturu! Asi bychom to neradi absolvovali znovu... jen pro ilustraci: kamion stojí na dvoře v misijním centru Msimbasi, ale kontejner se musí zítra vrátit, a tak jsme objednali dva menší náklaďáky. Zadali jsme požadované rozměry korby, a – přijely náklaďáky, do kterých se traktory nevejdou. Všechno se řeší napotřetí – nikdy napoprvé, bylo by to zbytečně jednoduché. Máme na to celou noc... Pax! P. Vladimír“
A zprávy z Mpangy: „Zůstáváme v modlitbách ve spojení se skupinou v Dar es Salaamu. Vydržte! Dnes jsme pomohli připravit bednění na desku oltáře. Zítra ho osadíme na místě a vybetonujeme. Pax! Josef Kánský“

31. ledna noc: „Přátelé, je 22:55 místního času. Stále čekáme na jiné nákladní auto, kam se vejdou všechny traktory. Mezitím jsme připravili všechny tři traktory a nastartovali!! Kvůli ceně dopravy pojede kamion jen k mostu 70 km před Ifakarou. Tím se cesta prodlouží na 240 km. Tak s pomocí Boží! P. Vladimír Šagi“

Zde je zdrobnělina mapky cesty, která byla před otcem Vladimírem, otcem Janem a bratrem Josefem:

 

1. února, 7:46: „Všechno je jinak; větší auto nepřijelo, prý až ráno. Tak jsme přespali, ráno v 7:00 jsme slavili mši svatou jako každý den, dali si kafe – a teď už zase čekáme a čekáme. Kdyby člověk alespoň věděl, že se něco děje. Když jsme volali na firmu, odpověď je vždy stejná: „řidič už jede“ nebo „uvízl v zácpě“... Teď přišla bouřka a liják. Čekáme... Už týden! P. Vladimír, P. Jan a br. Josef“

1. února, 13:34: „Neuvěřitelné! Sehnali jsme dostatečně velké auto, naložili traktory, zvon a bedny a právě jsme VYJELI! Je 15:15 a čeká nás 12 hodin cesty, jsme špinaví a upocení, i s řidičem a závozníkem jsme namačkáni v jedné kabině zadrátovaného kamionu – ale jedeme. Bohu díky! P. Vladimír“

2. února, 13:12: „Přátelé, jedeme! Traktory jsme vysadili v Ifakaře a jedeme. Práší to a cesty jsou samá díra, ale všechny traktory jsou OK. Máme za sebou 30 km – před sebou ještě 150! Čili dnes do noci. Všechny zdravíme. P. Jan, P. Vladimír, br. Josef“

3. února večer: „Dnes před 9 hodinou ranní přijely po celodenní a celonoční cestě traktory, a tak jsme po pěti dnech mohli opět všichni společně slavit mši svatou. Kluci jsou unavení, ale nesmírně šťastní. Všechny moc zdravíme!“

„Přátelé, jeli jsme asi 14 hodin - jen s malými přestávkami, například když se nám ulomil rám od mého traktoru. Po přívalových deštích  byla cesta blátivá a na jednom místě byl zapadlý náklaďák. Ale naše traktory projely bez problémů. Rád bych pozdravil herálecké hasiče – náš traktor zachraňoval situaci, 140 km tahl nepojízdný Zetor v těžkém terénu. Ve 3:30 jsme už usínali i na řvoucích traktorech. Naštěstí asi 50 km před cílem nám jel autem naproti kaplan Doto s Františkem a Jindřichem. Střídání řidičů přišlo v pravý čas! Po hodině jízdy autem a 3 hodinách jízdy traktory jsme se všichni setkali v Mpanze. Rychle se umýt a oholit – za hodinu začíná nedělní mše svatá. Moc se těšíme. Bohu diky. P. Vladimír“

4. února: „Mše svatá byla bombastická – krásné živé zpěvy byly doprovázené tančením dětí. I když mše trvala skoro dvě hodiny, tak to uteklo hrozně rychle. Proto jsme byli rádi, že jsme se mohli zúčastnit ještě další mše v sousední vesnici, kterou kvůli nám posunuli na dvanáctou. I když se to zdá nemožné, byla ta mše ještě živější a radostnější. Bohu díky za nádhernou neděli. P. Josef“

„Poslední den učí P. Vladimír a br. Josef mechanika údržbu traktorů a chválí si jeho šikovnost. Odjíždíme do sousedního kostela k předání kříže, aby putoval po domech. Otcové Jan a Josef stavěli závěs pro zvon do Ngalimily, lékaři léčili a jeden se léčí, Helena animuje děti, instalují se kamna, jedeme do blízké vesnice a končíme večeří s proslovy. P. Jindřich“

6. února ráno: „Pondělí bylo tedy svátečně pracovní, krásný večer jsme uzavřeli na schodech kostela, kde jsme pozorovali noční oblohu a poděkovali v modlitbě. V úterý ráno jsme za svítání odjížděli z Mpangy. Otec Doto a sestry nám zamávaly, otec Norbert se vydal s námi. Dvanáctihodinovou jízdu do Morogora jsme přerušili v sirotčinci v Mbingu, kde jsme slavili mši svatou, poobědvali a rozloučili se se Zlatkou. P. Vladimír“

7. února: „Zdravíme vás z Káhiry. Do Vídně bychom měli přiletět kolem 15 hodiny. Dá-li Pán, měli bychom být večer doma. Těším se na setkání. P. Vladimír“
 

převzato z webu farnosti Žďár n. S., redakčně upraveno a doplněno

—————

Zpět


Kontakt

E-mail farnosti

(Další kontakty v sekci "O farnosti")


TOPlist