Misie a kočka

Asi před rokem jsme byli na pozvání Davida a Terezky z naší buňky na lidových misiích. Pořádají je jednou za půl roku z vranovského FATYMu. Je to na pozvání kněze do jeho farnosti a může to být po celé republice. Jsou tam kněží, žehnají se domy, zpovídá se a další program misií je na celý týden. Potřebovali lidi, kteří by chodili zvát po vesnicích. Letos mi to vyšlo opět na jeden den a jela jsem s Davidem a Tomášem, kteří jsou taky v buňkách.

Vyjeli jsme časně ráno, bylo to asi 100 km, abychom stihli i ranní modlitbu. Když jsme přijeli na místo, našli jsme faru, před kterou seděly tři kočky (čtyřnohé). Na faře nás přivítala paní Magda, která byla v Křižanově spolužačkou o. Jana.

Před odjezdem na zvaní, asi v 8 hodin, byla v rámci misií ráno v kostele modlitba růžence a kázání a po ní adorace celý den. Zvát po domech se chodí po dvou a každý na jiné místo. Byly jsme čtyři dvojice. Sedli jsme s Davidem do auta, vybaveni informacemi, programem k misiím a časopisem Milujte se. Dostali jsme plánek a jednoduchý velký misijní kříž na krk a odjeli zvát do vesnice asi 7 km odtud.

Cestou, za 1 – 2 km, David říká: „Neslyšíš něco?“ Něco jsem slyšela, ale bylo to něco, jako pták z venku. David říká: „Vypadá to jako mňoukání“ a zastavil. A opravdu bylo slyšet mňoukání kočky. Šel a otevřel kapotu. Byla tam kočka, která před farou zřejmě zalezla do tepla motoru. Tak jsme ji vysadili s tím, že se vrátí. Dojeli jsme do vesnice a podle plánku jsme obcházeli dům od domu. Já se svojí dvouletou praxí poštovní doručovatelky jsem velmi rychle objevovala, kde jsou zvonky u domu a David to uměl zase s místními psy, kteří byli u každého domu. Zvali jsme na program misií na ostatní dny, mluvili s lidmi, zapisovali, kdo chtěl nějaké služby v rámci misií, nabízeli jsme modlitbu přímo na místě. Počasí nám přálo, byl krásný slunečný den. Doma byli spíš starší lidé a maminky s dětmi. Někdo chtěl požehnat dům, jiný si popovídat, někdo i přímluvnou modlitbu. Před polednem, kdy už některé ženy otevřely s tím, že vaří, jsme měli prochozené dvě třetiny vesnice. Byli jsme domluveni, že se vrátíme na faru na oběd, a když jsme míjeli místo, kde jsme vysadili kočičku, šla v našem směru se dvěma ženami. David zastavil, já ji vzala do náruče a dovezli jsme ji zpět k faře. Už jak jsme dojížděli ke kostelu, chtěla vystupovat J.

Všichni jsme se sjeli na faru, kde byl zajištěný oběd. Byla tam i paní z Přímětic, která se zná s o. Janem a říká: „Letos, kde jsem, vždy potkávám někoho z Řečkovic.“ Postupně, jak každý dojídal, jsme se vytráceli do kostela na tichou půlhodinovou adoraci a pak opět zvát do naší a další vesnice.

Když se začalo stmívat, ukončili jsme zvaní a sešli se s Tomášem. Plni dojmů a vybavení vydatnou svačinou – večeří, jsme odjížděli do Řečkovic na mši svatou. Ještě cestou jsme si vyprávěli o svých krásných zkušenostech.

Kamarádka to komentovala slovy o. Mariána Kuffy, který říká: „ Od té doby, co jsem se stal knězem a dal jsem Pánu svůj život, ani jeden den jsem se s ním nenudil. Vždycky má pro mě něco nachystáno.“

Míla B.