Lucka ?

Jen na úvod, nejedná se o pokračování kurzu Alfa?, ale o Lucku z Kociánky s batůžkem na zádech, která často navštěvuje mše svaté v našem kostele a skoro pravidelně ji svými zvuky narušuje. Lucka je Boží dítě jako my všichni a umí být potichu a hodná. Znám ji z Kociánky, kde mám pět let praxe na Základní škole jako osobní asistentka.

Nejvhodnější způsob, když ruší mši je, ji vzít pod paži, ne za ruku, tento kontakt nemá ráda a vyvést ji z kostela ven. Nekomunikovat s ní, jen si dát prst na ústa. Odpovídat jí při mši na otázky nedoporučuji, protože i já se stávám tím, kdo ruší a po její otázce následuje hned několik dalších. Je to stejné jako s malými dětmi, když začnou rušit nebo brečet při mši a není slyšet pana faráře, vezmu dítě a jdu s ním hned ven nebo za dveře, než se uklidní. Také jsem měla dvě malé děti a bylo období, kdy jsme se s manželem na bohoslužbách střídali a naše malé zlobidlo nechali doma. Lucka bohužel s rodiči na mši nechodí, tak ji musíme usměrnit my farníci. Velký respekt má před muži. Já používám trochu znakovou řeč, když vyrušuje, přijdu k ní, dám si prst na ústa a rukou ukážu směrem ke dveřím a potom Lucka sama odchází. A co je důležité, ji umět pochválit, když je hodná po mši před kostelem. Zároveň ji také zahrnuji do svých modliteb, za její rodinu a žehnám ji. Nemá to lehké. Tyto děti s kombinovaným postižením potřebují hlavně lásku. Nám všem farníkům přeji hodně trpělivosti, lásky a odvahy.

Š. C.