Kateřinina modlitba

Přijmi mě, Pane, zašeptala Kateřina do ticha zšeřelé krajiny. Není si jistá, ale má pocit, že dnes, v učebnici fyziky pro šesté ročníky základních škol, zahlédla Slovo Boží.

Apely na soustavné čtení Písma jí byly odjakživa protivné. Čte totiž nerada, pomalu a s obtížemi. Čtení vyžaduje soustředění a energii, kterou za tímto účelem vydává jen velmi neochotně. Snaží se Písmo číst. Osoby povolané, důvěryhodné, osoby přesvědčivě žijící víru, osoby, které má ráda, tvrdí, lépe řečeno dosvědčují, že v něm nalézají cestu. Každý den při čtení Písma nacházejí Slova právě pro sebe, pro každou konkrétní situaci, v níž se ocitnou, tady a teď. Slova, jež jim jsou dána. Slova provázející je na každém kroku. Slova, jimiž k nim Pán skrze Písmo promlouvá. Slova ukazující pravou cestu. Slova navracející je, když z cesty sejdou. Slova útěchy a pokoje. Slova povzbuzující, zbavující strachu. Slova směřující k samotnému Bohu. Lepší než nejvymakanější džípíeska. Jen pozorně číst.

Cítí se provinile za svou nechuť se do čtení Písma opravdu pustit. Stydí se, že Písmo nikdy nedovedla číst pozorně a pravidelně. Hněvá ji, že jí chybí potřebná vytrvalost a soustavnost vedoucí k objevení jeho pokladů. Pokladů hluboko uložených, nejdražších, nejcennějších. Že jí tyto zůstávají skryté a nedostupné jen kvůli vlastní lenosti a neschopnosti. Zlobí se na sebe, že se neumí přimět, ukáznit, postit se a proniknout tak k jádru bytí. Je jí líto, že se nedokáže naučit Slovo Boží v Písmu nacházet, rozjímat ho a aplikovat. Leda snad, je-li přefiltrované osobou něčím jí blízkou a spřízněnou. Samostatně nic, výsledek nula.

Délka, hmotnost a čas jsou základní veličiny. Tak to stálo v učebnici, k níž ji dnes zavála, v rámci distanční výuky, bezradnost vlastního syna. Překvapilo ji a zaujalo, jak srozumitelně, a dokonce velmi poutavě a barvitě o fyzikálních veličinách učebnice pojednává. Na fyziku gymnaziálních studií má děsivé vzpomínky. Ještě dnes ji polije hrůza, když si vybaví učebnu fyziky v přízemí. Místo, kde byla pokaždé usvědčena, že je hloupá. Nezvratný důkaz vlastní tuposti nedokázala tehdy vyvrátit ani snahou, ani slzami. Odsouzení k nevzdělanosti těsně unikla volbou maturitních předmětů a následně oboru, který orientaci ve fyzice prakticky nevyžaduje.

Délka, hmotnost a čas. V její mysli se ta slova opakují stále dokola. Délka, hmotnost a čas. Délka, hmotnost a čas.

Přijmi mě, Bože, a dej, ať délka cesty k Tobě je taková, abych ji dokázala ujít, abych došla k Tobě. Přijmi mě, Bože, a dej, ať unesu hmotnost svých hříchů a taky mi dej pokoru, abych tuto hmotnost dokázala snížit. Odpusť mi Bože, všechno zlé, co jsem spáchala dnes i kdykoli jindy, ať to netíží mě ani ty, jimž jsem ublížila. Ať mě netíží hmotnost ran, jež jsem utržila a nehýčkám si bolest, kterou způsobují. Kéž nezůstávám ve vleku vnějších okolností. Dej, abych dokázala odpouštět a přijímat sebe i druhé, jací jsou. Přijmi mě, Bože, a dej mi čas urovnat věci v sobě i kolem sebe. Dej mi čas nalézt Tebe, Pane, a své srdce Tobě uzpůsobit, abychom byli jedno.

Amen.

napsala Klára Dlabáčková