Farní evangelizační buňky - OIKOS

Při snídani na faře, která bývá jednou za měsíc, se mě ptala jedna paní, jestli už přišel do našich buněk někdo z lidí nevěřících. Chtěla bych se s vámi podělit o tom, co prožívám ve své buňce.

Jsme společenství, ve kterém se mimo jiné sdílíme o tom, co pro nás udělal od minulého setkání Pán a co my pro něj. Postupně i v rámci evangelizace. Evangelizace není chození po domech, jak by si někdo myslel.

V starověkém Řecku byl oikos nejmenší jednotka společnosti, které zahrnovala rodinu, obydlí, zvířata i otroky – tedy celou domácnost s domem i půdou. Ve farních evangelizačních buňkách pojem oikos znamená všechny lidi z mého okolí, které pravidelně potkávám, a kteří nějak patří ke mně… rodina, přátelé, sousedé, kolegové z práce atd.  Každý máme svůj oikos, tj. lidi za které se pravidelně modlíme. A neseme je v srdci alespoň jedenkrát týdně na hodinu na adoraci za Ježíšem. Já mu je odevzdávám, prosím o požehnání pro ně, svěřuji mu i jejich problémy.

Ve svém oikos mám i jednu nevěřící rodinu z naší ulice (a mám jich tam více, těch svých sousedů), která se starala o maminku. Paní na to byla sama a maminka se koncem roku začala horšit. Vždy, když jsem ji potkala, ptala jsem se na maminku, a jak to zvládá a nakonec jsem ji dala požehnání – křížek na čelo. Byly Vánoce a ona přišla za mnou domů, a že potřebuje ode mě toto a ukázala prstem křížek. Že už to nezvládá, je na dně. Pomodlila jsem se za ni a dala jí požehnání a řekla jí, že se za ni budu modlit, aby měla sílu to zvládnout. Po čase mě potkala a říkala, že to poznala, že se za ni modlím. Její maminka na tom byla hůř a hůře a ona měla strach z jejího umírání. Začala jsem se ještě modlit za maminku, za to, aby zemřela smířena s Bohem a měla dobrou smrt a přidala občas korunku k Božímu milosrdenství.

Maminka mé sousedky onemocněla před Velikonocemi zápalem plic. Rozhodli si ji nechat doma až do konce. Přemýšlela jsem, jestli si ji Pán vezme k sobě o Velikonocích? Maminka se z této nemoci vyléčila, ale byla moc slabá. Na Velký pátek jsem se začala modlit novénu k Božímu milosrdenství a přibrala do ní maminku i mé známé. O týden později, v pátek jsem se u ní zastavila, její manžel mě poslal za ní, že je u maminky. Viděla jsem ji po dlouhé době. Ležela v posteli, byla jako věchýtek, ale vypadala krásně, jako princezna s delšími vlasy. Říkala jsem si, že vypadá jako připravená přijít za Pánem. Dala jsem jí křížek na čelo a pomodlila se za ni.

V pondělí za mnou přišla sousedka a říkala, že maminka umřela. Zemřela ve spánku a v neděli Božího Milosrdenství.

Moje slova byla jen: „Bože Ty jsi dobrý, přijmi dík a chválu!“

Potom jsem jí vyprávěla o této modlitbě a že jsem se ji modlila za její maminku.

Možná, že máte taky takovou zkušenost vyslyšené modlitby, když jste se za někoho modlili. Já věřím, že když vytrvám v modlitbě a odevzdávání lidí ze svého oikos při adoraci, že i tento příběh bude mít pokračování…

A v každém případě mě to moc povzbudilo.

Míla B.