Děti na mši svaté

Byl jsem svědkem několika, ne zrovna příjemných, poznámek na přítomnost dětí na mši svaté. Pravda, poněkud hlučnějších a pohyblivějších dětí. Ale zamrzelo to. Já mám děti na mši rád. To jejich hemžení a brebentění mi paradoxně pomáhá mši lépe prožít. Beru to tak, že děti v kostele znamenají pro církev budoucnost – když rodiče s dětmi do kostela nepřijdou, bude ten kostel za nějaký čas prázdný. A kromě toho při křtu přece děti přijímáme do svého společenství. Ne až se budou chovat spořádaně a dospěle, ale hned, se všemi těmi dětskými projevy, mezi které pláč, povídání a pobíhání prostě patří.

Jsou ale lidé, které projevy dětí ruší. Bylo by snadné jim naznačit, že mají spoustu možností, jak prožít mši svatou bez dětí, že? Ale farní společenství je rodina. A v rodině by měla být vzájemná úcta a respekt. Každé dítě má svůj temperament, své přednosti i nedostatky. Ale to, jak se chová v kostele, určují rodiče. A tím, jak své dítě usměrňují, tuto úctu a respekt projevují. Jasně, prcek nevydrží sedět celou hodinu spořádaně na místě. Ale musí pobíhat volně po celém kostele? Někdy potřebuje povídat. Ale fakt by nešlo zkusit mu vysvětlit, že takhle nahlas to zrovna při proměňování není OK, protože se děje něco hrozně důležitého? Dobře, potřebuje s sebou na mši hračku. Ale musí to být něco, co dělá hluk? Někdy stačí maličkosti...

A když už jsme u těch dětí, jedna technická k nedělním katechezím. Katecheze jsou určeny pro děti od tří let do třetí třídy bez doprovodu rodičů. Takže, milí rodičové, odevzdejte své ratolesti s klidným srdcem katechetkám a vraťte se zase na svá místa. Ony vám je zase v pořádku vrátí. Pokud to děti bez vás nezvládnou, dejte jim ještě čas. Ať se to nemusí pořád opakovat. Chytrému napověz - a hloupé rodiče u nás nemáme, ne?

Pavel Rejman