2. národní pouť do Fatimy (pokračování z minulého čísla)

Termín České národní pouti byl zvolen na zářijové výročí sta let od 5. zjevení, resp. vlastní český den už na úterý 12.9.  V 9 hodin začal její program slavnostním zahájením v nové bazilice Nejsvětější Trojice ve Fatimě projevy prezidenta Fatimského apoštolátu v ČR P. Dokládala a hlavním promluvou arcib. pražského, kard. D. Duky. Poté jsme průvodem v čele s vlajkonoši kráčeli k památníku Berlínské zdi (fragmentu zdi), symbolicky spjatému s fatimskými proroctvími. A pak už po jednotlivých skupinách postupně procházeli křížovou cestu, modlili se u Památníku Anděla Míru na Loca do Cabeço a navštívili v blízkém Aljustrelu (původně ves) rodné domy pasáčků; ve dnech předtím již jsme se tu blízko také byli pomodlit na jejich původních hrobech v rodinné hrobce na místním hřbitově a mohli spatřit v přilehlém farním kostele naproti jejich křtitelnici.

Národní mše svatá ve 14:30 s přímluvami za národ a za církev ČR se konala v nejposvátnějším místě Fatimy, totiž v Kapli zjevení (Capelinha) s milostnou sochou P. M. Fatimské Růžencové, která stojí na místě pěti zjevení a u níž ještě nyní roste starodávný dub, u něhož se před 100 léty děti a zástupy modlily. Relativně malá kaple byla brzy před začátkem plně obsazena a naši poutníci stáli i mimo ni, díky třem otevřeným stranám svatyně. Hlavním celebrantem byl otec kardinál Dominik Duka OP, za koncelebrace otců biskupů a kněží z ČR.

Z jeho myšlenek vyjímám: „Víra předpokládá svobodu. Jen svobodný člověk se může skutečně rozhodnout. Dnes už ale nemáme odvahu vyznávat, zápasit a trpět,“… „Panna Maria zde stojí pod křížem, tak jako pod symbolickými kříži lidského života stály tisíce a miliony matek, které musely hledět na smrt svých dětí,“… „láska není prázdná slova, je to postoj, který mne vede, abych nikdy nezradil“… „Člověk, který se domnívá, že je víc mít než být, je odsouzen ke smutku a zármutku, k onomu peklu, které viděli pasáčci Lucie, Hyacinta a František. Peklo je v srdci člověka, který nedokáže být přítelem druhého a sobectví je pro něj nejvyšší zákon,“

Večer našeho národního dne se pak v této Kapli zjevení konalo oficiální zahájení mezinárodní pouti, které vedl kardinál Mauro Piacenza, delegovaný Římem.        Již potřetí jsme se tak účastnili modlitby růžence zde u Panny Marie a rovněž potřetí světelného průvodu. Jenže dnes s tím rozdílem, že se kráčelo mimořádně za originální sochou P. Marie, v tyto sváteční dny zbavené neprůstřelné ochrany skla a navíc nesené k hlavnímu oltáři před bazilikou. Nocí se nesly krásné zpěvy k noční mši svaté a vigilii. Až do rána na slavného 13. 9. zde věřící pobývali při adoraci a tiché modlitbě.

Nastal slavný den 13. září, 100 let poté a 2. den Národní pouti. Už v 9 hodin jsme se opět spolu se zástupy poutníků z celého světa sešli u Kaple zjevení při modlitbě sv. růžence na tomto obrovském fatimském náměstí, které je rozlohou dokonce 2x větší než náměstí Sv. Petra ve Vatikánu. Následovalo procesí, nyní vyhrazené ovšem jen liturgickému průvodu a opět originální soše P. Marie nesené na hlavní tribunu „Recinto“ před hlavní bazilikou Panny Marie. Jen z naší země tu před našimi zraky procházelo na 100 českých kněží a většina biskupů (arcibiskup Graubner měl povinnosti u poutního vlaku do Lurd). Následovala hlavní mezinárodní mše svatá- slavnost 100. výročí zjevení P. Marie. Hlavním celebrantem byl opět kardinál Mauro Piacenza a 1. koncelebrantem arcibiskup pražský. V homilii během poutní mše svaté rozvedl kardinál Piacenza biblický příběh o svatbě v Káni Galilejské, kde Panna Maria řekla služebníkům: „Udělejte, co vám (Ježíš) řekne.“

V závěru mše svaté kardinál Duka slavnostně převzal putovní sochu Panny Marie Fatimské z místa zjevení v Cova d´ Iria pro její cestu v diecézích ČR. Při přebírání mimo jiné místnímu biskupovi diecéze Leira řekl v italštině: „Jsme zde již po druhé na celonárodní děkovné pouti. V první jsme děkovali za návrat svobody, dnes děkujeme za to, že v této svobodě vyrostla nová generace, která nepoznala nacistické a komunistické vězení, šikanu, ztrátu svobody slova a pronásledování za nábožensky projevovanou víru... Jsme zde také proto, abychom si uvědomili, že díky vítězství Neposkvrněného srdce Panny Marie můžeme žít ve svobodě, ale nemůže nás nechat klidnými nehumánní a protináboženský boj, který míří ke zničení základní buňky života společnosti a naši církve, to je rodina. Chceme hájit modlitbou, ale i usilovnou prací naši křesťanskou a evropskou identitu... Přijměte jako dar vděčnosti požehnanou kopii Pražského Jezulátka, Syna Marie Panny...”

Odpolední národní program pokračoval s otci biskupy v mezinárodním centru Světového apoštolátu Fatimy Domus Pácis. Nám zapůjčená socha byla vystavena před centrem a za zpěvů a modliteb ji tu naši poutníci vzdávali úctu před jejím odletem do vlasti, kterým nás tak předešla.

My jsme ji však později odpoledne museli opustit a rozloučit se i s milým poutním městem, abychom nočním přejezdem včas ráno vystoupali do pohoří Monserrat do hlavního poutního místa Katalánska (Španělsko) kláštera Monserrat, kde nás tak jako každý jiný den čekala dopolední česká (dopředu zajištěná) mše svatá v bazilice. Po ní jsme si vysoko nad hlavním oltářem prohlédli La Morenetu, černou madonu – patronku Katalánska, přístupnou vnějším schodištěm.

Abychom i zpáteční cestu autokary měli rozdělenu jednou nocí na hotelu, zastavili jsme se o „kus dál“ na břehu Středozemního moře v letovisku Lloret de Mar. Pobřeží Costa Brava jsme už sice měli bez slunečních paprsků, ale moře bylo po oba dny teplotou velmi příjemné ke koupání. Mnoho z nás se tedy vykoupalo i druhý den po další a poslední mši svaté v místním kostele.

Dojemné přitom bylo, když jsme ještě po ní ještě zazpívali fatimské písně na definitivní rozloučenou a cestu domů.

V sobotu 16.září, 10. den pouti,  jsme se šťastně vrátili do Brna. Celkem jsme do Portugalska a zpět najeli dlouhých 6330 km.

Hned druhý den nato v neděli jsme „naši“ milou P. M. Fatimskou mohli přivítat u nás v Brně v katedrále Petrov a pak ji doprovodit v průvodu na Zelný trh, kde jsme se pomodlili za město a diecézi. Zakončením v katedrále bylo slavné Te Deum a hymna Fatimy.                                            

Dlouhá cesta této milostné sochy po naší zemi, která začala v den památky P. M. Bolestné 15.9. v pražské katedrále, se pak slavnostně skončila na poutním místě Českomoravská Fatima v Koclířově u Svitav na svátek P. Marie Růžencové 7.10.2017. Mši svatou zde opět celebroval kardinál D. Duka. V závěru mše se uskutečnilo odevzdání- svěření Neposkvrněnému Srdci P. Marie a skrze ni zasvěcení Bohu. Následoval zásvětný průvod do poutního kostela sv. Filomény a osobní uctívání. Den nato si pro sochu P. M. přijeli zástupci Slovinské biskupské konference, aby se tu s ní zase mohli potěšit slovinští věřící.

Pro čtenáře Rožně zapsal a nafotil V. Urbánek