Milí bratři a sestry!

právě slavíme Kristovo vítězství nad smrtí a nad naším hříchem. Nezbývá, než to skutečně prožít ve svém životě. Snad nám k tomu pomůže úryvek z textu Matky Terezy Žízním po Tobě: „...Nezáleží na tom, jak daleko jsi zabloudil, jak často jsi na Mě zapomněl, nezáleží na tom, kolik křížů jsi nesl ve svém životě, chci jen, abys vždy pamatoval na jednu jedinou věc, která se nikdy nezmění: ŽÍZNÍM PO TOBĚ, právě takovém, jaký jsi. Nepotřebuješ se změnit, abys uvěřil Mé lásce, neboť právě tvá víra v Mou lásku tě změní. Zapomínáš na Mě, Já tě však hledám v každém momentu dne. Stojím u dveří tvého srdce a klepu. Těžko ti je v to uvěřit? Tak se podívej na kříž, podívej se na Mé Srdce probodnuté pro tebe!...“ (k dohledání na fatym.com)

Přeji požehnané svátky Kristova vzkříšení!

 

Váš otec Jan

 

Velikonoční tajemství

Chci se dostat k velikonočnímu tajemství, ale trochu oklikou. Ti, kdo poskytují duchovní doprovázení pro ostatní, potřebují také někoho, kdo by doprovázel zase je, odpouštěl jejich hříchy, kdo by se podíval na něco z jejich služby doprovázení a podal zpětnou vazbu. Jednou z možností takovéhoto setkání bylo letošní setkání evropských duchovních průvodců (SDE). Toto sdružení už slaví 20 let své existence a každý rok se na několik dní setkává na některém místě Evropy. Po dvaceti letech se ukazovaly fotografie z nejrůznějších míst Evropy, kde se setkání konalo. V roce 2006 proběhlo toto setkání i u nás na Vranově. Letos se do rumunské vesnice Ciofliceni a tamního karmelitánského kláštera sjelo či slétlo 55 účastníků z různých zemí Evropy, z Anglie, Irska, Belgie, Holandska, Finska, Moldavska, Norska, Estonska, Rumunska, Německa, Maďarska, Dánska, Lotyšska, České republiky, Islandu, Litvy, Polska. Doprovázející pocházeli z různých církví.

Letos jsme měli na toto setkání vzít nějakou věc z místa, kde se duchovní doprovázení odehrává. Z oratoře jsem tedy vzal jeden bílý papírový kapesník… Tyto symboly jsme pokládali první večer při uvítání na připravené podložky a zároveň jsme se mohli takto představit ostatním podle zemí…

 

V tomto karmelitánském klášteře nedaleko Bukurešti, kde je teprve nedávno vybudovaný klášter i kostel, nádherně vyzdobený tvůrcem mozaik Marko Rupnikem SJ. Od jeho žáků je vytvořena mozaika mimo jiné také na Ořešíně. V rumunském klášteře jsou dvě velké mozaiky na zadní zdi kostela, takže je po bohoslužbě vidí účastník Eucharistie, který právě opouští kostel po slovech „jděte ve jménu Páně“. Jsou to mozaiky Ježíše myjícího nohy Petrovy a ženy polévající Ježíšovy vlasy vzácnou mastí. Jakoby se účastníkovi dávalo najevo, že odchází z kostela, aby pokračoval ve službě druhým a uzdravování jejich nemocí… U mozaiky Ježíše myjícího nohy jsme se modlili také tímto raným křesťanským obřadem a u mozaiky ženy, jež pomazala Ježíšovy vlasy, jsme si navzájem udělovali pomazání vonným olejem.

 

Čas tohoto setkání jsme trávili ranním rozcvičením, společnými modlitbami a aktivitami, pracovními dílnami (workshopy) na různá témata kolem společné záležitosti duchovního doprovázení. V pátek byl den ticha, kdy se nemělo mluvit ani u jídla. Doporučena byla tzv. Emauzská procházka, kdy spolu kráčejí dva lidé a navzájem si sdílejí něco ze svého života. Jeden mluví a druhý naslouchá a dává najevo, že naslouchá, aniž by sdílené nějak zvlášť komentoval či doplňoval.

Sdružení průvodců má demokratickou strukturu, do které se volí členové, kteří mají na starosti vedení tohoto společenství, i finanční záležitosti. Část programu tedy byla věnována volbám. I volby jsou v atmosféře modlitby a zpěvu, Boží Duch pracuje i skrze hlasování, jak jsme také nedávno zažili při volbách do pastorační rady…

Důležitou aktivitou setkání duchovních průvodců jsou také tak zvané triády, ve kterých si v malých skupinách v trojicích sdílejí něco ze svého života. Jeden vypráví a ostatní dva naslouchají, aby pak pokračovali v dialogu mezi sebou nad tím, co bylo vysloveno, a z tohoto rozhovoru vysvítá Boží „ruka“, která se člověka dotýká, ale člověk si to vlastně často uvědomí teprve tehdy, až o tom někomu vypráví…

 

Jeden den je vždy věnován pouti na důležité místo hostitelské země. Letos jsme jeli do bývalého komunistického vězení Jilava, ve kterém je zachována část již nefunkční, ale která dosud vypadá velmi ponuře, protože to byla vlhká kobka, kde byli političtí vězni ponecháváni, aby zemřeli. Právě tady pobýval kněz, který z pravoslavného prostředí se stává katolíkem a přijímá kněžské svěcení, a jako takový se stává politickým vězněm rumunského komunismu. Jeho pobyt v tomto vězení byl čímsi, co si nedovedli vysvětlit ani komunističtí strážci. Prý bývalo zvykem každého vězně, který procházel dveřmi na tzv. „procházku“, bít holemi. Proto ani procházka nebyla mezi vězni nijak oblíbená. Když dveřmi procházel vězeň Mons. Vladimír Ghika (žijící mezi lety 1873–1954, blahořečen papežem Františkem v Bukurešti v srpnu 2013), strážce jej prý nedokázal udeřit, tak silná byla podle svědků autorita tohoto vysokého kněze s dlouhými bílými vousy, vyhublého také proto, že se dělil o svoji vězeňskou stravu. K Mons. Ghikovi chodili ostatní vězni na „pouť“, což znamenalo přijít do jeho cely, a přijmout útěchu, zpověď a povzbuzení na tak těžkém místě. Jeden spoluvězeň se jej prý zeptal, kdy už se dostanou z tohoto místa na svobodu. Mons. Ghika odpověděl: „Milý synu, jsme svobodní už teď a tuto svobodu nám nikdo nemůže vzít…“ Svoboda se dá žít i na hrozném místě, které navenek svobodu drasticky omezuje. Ani hrozné vězení nemohlo ukrást svobodu Kristem získanou a darovanou.

 

A tím jsme u ústředního bodu křesťanství, u právě slaveného velikonočního tajemství… Kristova svoboda nám byla darována ve křtu, znovu se letos ke svému křestnímu slibu máme přihlásit a máme vyslovit svoje odhodlání zůstávat na jeho straně, na straně svobody, kterou sice mohou ohrožovat nejrůznější problémy, ale vzkříšení nakonec vítězí. Otázka obnovy křestního slibu zní: „Chcete žít ve svobodě Božích dětí a zříkáte se proto hříchu?“ Ani Ježíš neprošel svým životem hladkým vítězstvím supermana, vždyť zvláště po páté neděli postní si připomínáme jeho utrpení a ponížení, i to, že „neměl podobu, ani krásu,“ ale byl „mužem bolesti“. Prochází k vítězství skrze hrozné potupení a skrze smrt. Křtem můžeme na tomto vítězství mít podíl a o velikonoční noci se k němu můžeme znovu přihlásit, obnovit svoje rozhodnutí, a obdržet tak z Kristových rukou to, co rozdával „poutníkům“ ve vězení například Mons. Vladimír Ghika.

 

Požehnané slavení velikonočních svátků přeje

P. Jindřich Kotvrda


Kontakt

E-mail farnosti

(Další kontakty v sekci "O farnosti")


TOPlist