Milí bratři a sestry,

pro letošní postní úvodník jsem vybral z myšlenek papeže Františka:

Postní doba byla církví ustavena jako čas přípravy na Velikonoce, a proto veškerý smysl tohoto čtyřicetidenního údobí čerpá světlo z velikonočního tajemství, ke kterému směřuje. Můžeme si představit zmrtvýchvstalého Pána, jak nás volá, abychom vyšli ze své temnoty, a my se vydáváme na cestu za Ním, který je Světlem. Postní doba je pouť ke vzkříšenému Ježíši. Je to čas pokání a umrtvování, nikoli však samoúčelného, nýbrž zaměřeného na to, abychom spolu s Kristem vstali z mrtvých a obnovili svou křestní totožnost, tedy opětovně se narodili „shůry”, z Boží lásky (srov. Jan3,3). Díky této přirozené danosti je postní doba časem naděje.

Ježíš nám otevřel cestu k plnému, věčnému a blaženému životu. Ježíš se kvůli otevření této cesty a přechodu zřekl své slávy, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Otevření cesty k věčnému životu ho stálo vlastní krev a díky Jemu jsme byli zachráněni z otroctví hříchu. To však neznamená, že On již učinil vše a po nás se nic nežádá, že On prošel skrze kříž, zatímco my se „do ráje povezeme v kočáře”. Nikoli, tak to není. Naše spása je zajisté Božím darem, ale vzhledem k tomu, že se jedná o příběh lásky, vyžaduje náš souhlas a naši účast na jeho lásce, jak nám ukazuje naše Matka Maria a po ní také všichni svatí.

Postní doba touto dynamikou žije – Kristus nás předešel a my procházíme pouští našeho života díky Jemu a v cestě za Ním. Ježíš byl pro nás vystaven pokušení a pro nás pokušitele přemohl, avšak rovněž my máme spolu s Ním čelit pokušení a překonávat je. On nám dává živou vodu svého Ducha a je na nás, abychom nabírali z jeho pramene a pili, ve svátostech, modlitbě a adoraci. On je světlem, které vítězí nad temnotou, a po nás se žádá, abychom sytili nepatrný plamínek, který nám byl svěřen v den křtu.

Půst je dobou odporu. Odporu proti dýchavičné modlitbě, která uklidňuje naše svědomí, proti almužně, která nás naplňuje zadostiučiněním, a proti postění, které skýtá pocit uspokojení.

Postní doba je dobou paměti, dobou přemýšlení a tázání: co by z nás bylo, kdyby nám Bůh zavřel dveře? Co by z nás bylo bez Jeho milosrdenství, které nám neúnavně odpouští a vždycky nám dává příležitost k novému začátku? Postní doba je dobou tázání: kde bychom byli bez pomoci mnoha mlčenlivých tváří těch, kdo nám tisícerými způsoby podali ruku, velmi konkrétními skutky nám vrátili naději a pomohli znovu začít?

Postní doba je dobou návratu k dýchání, je dobou otevření srdce dechu Jediného, který je schopen proměnit náš prach v člověčenství. Není to doba pro trhání si šatů tváří v tvář zlu, které nás obklopuje, ale spíše k vytváření prostoru pro dobro, které můžeme prokazovat ve svém životě tím, že se zbavíme toho, co nás izoluje, uzavírá a paralyzuje. Postní doba je čas soucitu – řečeno spolu se Žalmistou: „Vrať mi radost ze své ochrany [Hospodine] a posilni mou velkodušnost“, abychom svým životem zvěstovali tvou chválu (srov. Žl 51,14) a aby se prach, kterým jsme, mocí tvého dechu života stal „prachem, který miluje“.

Přeji dobré prožití postní doby.

otec Jan

O křesťanské meditaci

O meditaci je dnes slyšet často. A často se bere spíše jako prostředek či technika k dosažení lepšího zdraví… Zvou k ní často plakáty na ulicích… Zdravotní pojišťovna na ni dokonce přispívá… Její formy znají a praktikují různá světová náboženství. Je starší než křesťanství...

Křesťanská meditace je disciplína prostá, ovšem nikoli snadná... Právě pro svoji jednoduchost a prostotu se snad zdá až příliš chudá... Snažíme se při ní nechat odejít všechny představy a nápady, které do mysli přicházejí, dokonce i zbožné fantazie.

Křesťanská meditace nemá nahradit jiné druhy modlitby, které se v církvi žijí a při nichž člověk zapojuje představivost, cit, myšlení, touhu apod...

Tento způsob modlitby ve dvacátém století objevili mnozí, někteří dokonce i nezávisle na sobě (Griffith, Lasalle, Merton, Keating, Jalics, De Mello, Kopp a další). Byli konfrontováni s tím, že mnoho křesťanů hledalo u východních náboženství cosi, co jim v křesťanství zdánlivě chybělo, ale ve skutečnosti to jen upadlo v zapomnění... Jedním z těchto hledačů byl i Ir John Main, který byl vyslán na služební pobyt v Malajsii. Tam byl jednou osloven pokojnou přítomností buddhistického swamí, ředitele tamního sirotčince. Z jejich zdvořilostního setkání se rozvinul rozhovor o modlitbě a John se naučil meditaci. Našel v ní zalíbení, ale když se později stal benediktinem, odložil tento způsob modlitby, aby jej později s překvapením objevil, ale tentokrát v dějinách křesťanské spirituality. Setkávání s jinými církvemi nebo dokonce jinými náboženstvími nás nemá vést k odkládání vlastní tradice, ale k objevení svého vlastního v naší vlastní tradici. A právě to se stalo. John Main našel příklady takovéto modlitby u otců a matek pouště, u Jana Kasiána, v anonymním díle středověku Oblak nevědění, modlitbě Ježíšově. Tam se nechal inspirovat a rozvinul meditaci s prostým opakováním slova Maranatha (Přijď, Pane Ježíši z 1Kor 16,22).
John Main toužil po tom, aby tento druh modlitby nebyl vyhrazen pouze mnichům a řeholníkům, a odpověděl proto na pozvání biskupa z Montrealu, aby ve městě rozvíjel kontemplativní modlitbu pro každého křesťana. Lidé přicházeli ke společné meditaci do benediktinského kláštera. Začaly se vytvářet skupiny křesťanské meditace a šířily se po celém světě, a dnes jich je více než dvaapůl tisíce ve všech částech světa... Ti, kdo se nemohou připojit ke skupině fyzicky, mohou meditovat s druhými online.

Účelem meditačních setkání skupin je podpořit a prohloubit osobní meditaci, dostat k ní naukový impuls a pohovořit i s ostatními. Světové společenství křesťanské meditace vydává pro skupiny na každý týden naukový impuls, kde se pojednávají otázky týkající se kontemplativní modlitby, ať už z pohledu dějin spirituality, psychologie nebo medicíny.

V České republice má světové společenství křesťanské meditace také několik skupin. Scházejí se i v obou brněnských katolických farnostech zasvěcených svatému Vavřinci. V Řečkovicích je to již tři roky, co se před zdejším svatostánkem ke křesťanské meditaci setkáváme 1x za 14 dní.

Meditace je také druhem postu, protože se člověk se při ní snaží „postit“ od svých myšlenek, nápadů, pocitů, představ, fantazií, tužeb apod… Vyžaduje odpoutání od vlastního ega. A jako každá modlitba, vyžaduje vyhrazení času, žádá, aby člověk při ní zůstal na jednom místě… a aby nedělal spoustu věcí současně… To je askeze jednoho místa.

Požehnanou postní dobu Vám přeje a žehná

P. Jindřich Kotvrda


Kontakt

E-mail farnosti

(Další kontakty v sekci "O farnosti")


TOPlist