02.10.2018 07:54

Zkus jednou vážně víru brát

Rád v autě poslouchám hudbu - ne vždy mne osloví hudba z rádií, tak často přeladím na "své" písničky, které mám uložené třeba v mobilu nebo na CD. Často jsou to různé křesťanské kapely, sbory či scholy. 

Jejich hudba je nejen krásná na poslech, ale  často také s nakažlivou melodií, zajímavými a hlubokými texty. Některé písně nás oslovují, motivují, povzbuzují, oslavují Boha a jiné nás mohou vést k zamyšlení. A právě k zamyšlení mne zavedla píseň s názvem „Přemýšlej, děkuj a služ“, ve které se zpívá „zkus jednou vážně víru brát, člověkem se stát“. Nějaký čas jsem tuto výzvu či úkol nemohl dostat z hlavy.

Za několik dní poté jsme se s manželkou a dětmi zúčastnili Katolické charismatické konference, která se již několik let koná v Brně (na výstavišti). Předposlední den byla večer závěrečná modlitba za účastníky a během této modlitby se mi tato slova vracela opět velmi zřetelně a také jsem poznal, co konkrétně udělat pro Boha/pro druhé. Jak mám vzít vážně víru a jaké konkrétní skutky ve svém životě udělat. Hlavní myšlenka byla: „Co Tví kmotřenci?“. Napadlo mne - jak je možné, že jsem s některými nemluvil půl roku nebo i déle? Proč jsem se nezajímal o to, jak žijí? Jestli nepotřebují si se mnou promluvit? Jaký je jejich rodinný, partnerský a duchovní život? Jestli náhodou nečekají na to, až jim zavolám? A tak jsem vzal vážně to, co jsem sliboval při křtu či biřmování - že budu rodičům pomáhat v jejich (náboženské) výchově. 

Kromě toho, že bych se s nimi rád sešel nebo alespoň zavolal, tak jsem je chtěl pozvat na nějakou akci, která by je mohla zaujmout a zároveň nějak posunout v jejich duchovním životě. 

Věděl jsem, že koncem srpna bude ve Vsetíně festival UNITED, kam jezdí spousta mladých lidí, kde vystupuje nejen mnoho zajímavých kapel, ale také řečníků se zajímavými přednáškami, a tak volba byla jasná - všechny (dospělé) kmotřence jsem pozval na tento festival, na který bychom mohli společně zajet. Řekl jsem si, že i když se to všem hodit nebude, tak za zkoušku to stojí. Nakonec nás jelo plné auto a byli jsme za to Bohu vděční. Mohli jsme tam strávit opravdu požehnaný čas, kdy bylo dostatek času na popovídání si spolu s kmotřenci o životě i o víře, kdy jsme všichni mohli zaslechnout během programu, hudebních vystoupení a přednášek spousty zajímavých informací, zkušeností, příběhů, svědectví, výzvy, modlitby... Odjížděli jsme domů opravdu nadšení a povzbuzeni ve víře.

Pro mne osobně to byla i taková lekce důvěry i poslušnosti. Ačkoliv jsme měli již naplánován závěr prázdnin jinou akcí, přesto ke mně Pán promluvil způsobem, který se nedal přehlédnout a který mne "nutil" k zamyšlení a přehodnocení mých plánů a mých představ. A je-li potřeba, pak také udělat potřebnou změnu. Přesto rozhodnutí nechává Bůh na nás. S každým z nás má Bůh nějaký plán a je na nás jak moc jej budeme hledat. Pokud ale chceme žít opravdu naplněný život, pak je dobré se pokusit o hledání plánu, který Bůh s námi má. 

A tuto otázku si můžeme položit každý z nás: „Jak mám vzít vážně víru v Boha já“? Co mám udělat, co ve svém životě změnit, co dělat nebo co nedělat? Odpověď patrně bude u každého trochu jiná, ale důležité je si na otázku odpovědět.

Proto je třeba znovu a znovu všechny naše kroky a rozhodnutí konzultovat s Pánem, svěřovat Ježíši naše problémy, obavy, starosti a děkovat a chválit Ho za všechna požehnání, radosti, vyslyšené modlitby... Chce to jen jediné - najít si čas. Čas na modlitbu, naslouchání či tichou adoraci - prostě být s Ním. On k nám promlouvá různými způsoby - v modlitbě, skrze Boží slovo z Bible nebo skrze slovo jiného člověka, skrze určité symboly, události, v tichosti, jindy skrze naše svědomí... anebo také z rádia při jízdě autem, jak tomu bylo v mém případě :-).

Tak či tak, buďme vnímaví k této komunikaci s Bohem a buďme s Bohem "on-line" každý den co nejčastějiJ.

Petr H.

 

—————

Zpět


Kontakt

E-mail farnosti

(Další kontakty v sekci "O farnosti")


TOPlist