23.09.2012 10:54

Rokole 2012

Rokole 2012

„Sešli jsme se dnes na tomto místě, my, kteří věříme v něj. Ve jménu trojjediného Boha, milost a pokoj si přej. Pozvedni též k nebi svoje dlaně a děkuj za vše, co on ti dal, na světě nikoho jiného není, kdo by tak o tebe stál.“

Tato slova písničky dobře vystihují akci s názvem Scholotužení 7. až 9. září v Rokoli. Několik rodin z naší farnosti se vypravilo na toto mariánské poutní místo nedaleko Nového Města nad Metují.  Smyslem a cílem setkání bylo především utužit naše vzájemná přátelství, naše hlasivky a znalosti nových písní do repertoáru řečkovické scholy. A byli jsme obdarováni v mnoha dalších směrech. Nádherné počasí a místní krajinu jsme vychutnávali při vycházce do sousedního Slavoňova. Tam jsme se v dřevěném malovaném kostelíku účastnili sobotní mše svaté. Pan farář v ohláškách zval (nebo varoval? Nejsme si jisti!), že na nedělní mariánské pouti v Rokoli bude zpívat a hrát jakási skupina z Brna a on o nich mnoho neví. Zato my jsme „o nich“ věděli až moc a v duchu jsme si umiňovali, že po takové reklamě musíme zpívat co nejlépe.

Většinu času jsme věnovali pilné práci:

„Kdo zazpívá to sólo?“

„Já to klidně zazpívám. Ale musím se to napřed naučit.“

„A nebyl by někdo, kdo to už umí?“

Pro úsporu času a dodání energie jsme zkoušení propojili se společným agapé. Každý dal, co měl, a tak bylo možno vidět kapelníka, jak s blaženým výrazem hoduje: „To je hrozně dobré, tady to.“ Zbystřili jsme sluch i zrak: „A co?“

Výstižná odpověď zněla: „Já už jsem to snědl.“

Nechtěli jsme se dát tak lacino odbýt: „A kde to bylo?“

Ruka jen ukázala na stůl zvíci čtyř metrů na délku pokrytý dobrotami: „Tam někde to leželo…“

Nedělní poutní mše svatá měla pro nás, řečkovické, zvláštní půvab v tom, že ji slavil a sloužil otec Jan Czarny, který se po 18 letech služby v Čechách vracel zpět do Polska, a jeho čeština měla takový měkký, nám dobře známý polský přízvuk a voněla nám domovem.

V schönstattské kapličce v rokolském areálu je džbán s nápisem Nemají už víno. Je to místo, kam lidé vkládají svoje prosby, a také je to symbol události na svatbě v Káně Galilejské, kdy se Maria přimlouvala u Ježíše za prosby obyčejných lidí.  Pro nás byl celý víkend prožitý v těsné blízkosti mariánské kapličky výzvou, abychom i my svěřili Panně Marii svoje starosti, aby je ona mohla s námi a za nás přednést Ježíši. Vraceli jsme se do svých domovů s pocitem, že naše džbány byly až po okraj naplněny výborným vínem.

-maš-

—————

Zpět


Kontakt

E-mail farnosti

(Další kontakty v sekci "O farnosti")


TOPlist