28.11.2010 18:29

Po 12 letech v Medžugorii

Nejprve jsem nechtěl jet. Když jsem se nakonec, na přání Boženky, rozhodl, že pojedu, byl jsem hlavně zvědav, jak se toto místo od mé minulé pouti před dvanácti lety změnilo.

Z Řečkovic nás cestovalo pět. Vyjeli jsme 13. září v poledne přes Mikulov a Vídeň do Slovinska. Večer, těsně před 19. hodinou, jsme dojeli do Mariboru, kde je postavený krásný nový kostel, na jehož výzdobě se podílel také akademický sochař Otmar Oliva z Velehradu. Dorazili jsme právě včas, abychom stihli večerní mši svatou -tedy po pravdě řečeno, místní pan farář na nás musel ještě pár minut počkat. Duchovně posilněni jsme se už nocí vydali na další dlouhou cestu, abychom brzy ráno zastavili ve Splitu. Prohlídka přístavu, kam právě připlouvaly dva trajekty, byla pro nás suchozemce zajímavou podívanou. Pokračovali jsme kolem pobřeží na Makarskou riviéru, kde se nám dostalo po probdělé noci v autobusu osvěžující koupele. Následovala krátká mariánská pobožnost přímo nad Makarskou v jeskyňce, která se velmi podobá té lurdské, a také se jí říká Chorvatské Lurdy. Naše cesta pak pokračovala ostrým stoupáním směr Medžugorje. Ještě nepříjemné, asi hodinové, zdržení na hranicích Bosny a pak už se před námi objevil známý velký kříž na kopci Križevac. To byla jasná známka, že se blížíme k cíli.

Ten byl pro mě téměř k nepoznání - místo malé vesničky s pár domky a vinohrady je tam dnes malé město s hotely a restauracemi. Po příjezdu do Medžugorje jsme se ubytovali a pak už nás čekal večerní program. Každý den ráno byla česká mše svatá. Ta čtvrteční byla sloužena na úmysly poutníků, které jsme mohli vložit do obálky. Všechny úmysly pak byly v balíčku položeny na oltář. Samozřejmě jsme nezapomněli napsat do balíčku i naši řečkovickou farnost s otcem Jackem. Večer pak vždy po modlitbě dvou růženců následovala mezinárodní mše venku, na prostranství za kostelem. Po mši následovala adorace se zpěvy. Večerní mše i adorace se zúčastnilo odhadem asi 2000 věřících z různých národů.

Ve středu po ranní mši sv. byl na programu výstup na kopec zvaný Pobrdo, místo prvního zjevení Panny Marie šesti dětem. Dnes tam stojí bílá mramorová socha P. Marie, která je darem poutníků, a nad ní kříž.

Další den byla na programu beseda s vizionářkou Ivankou, jednou ze šesti medžugorských vizionářů, která podala svědectví o svých setkáních s P. Marií. Potom byla další beseda, tentokrát  s medžugorským kaplanem, otcem Dankem Perutinou. Obě setkání byla tlumočena do slovenštiny.

V pátek nás po ranní mši čekal výstup na horu Križevac. Cestu nám zpříjemňovala modlitba křížové cesty. Musím se přiznat, že zhruba od 10. zastavení jsem toho začínal mít „plné zuby“, ale vracet se zpět, když už jsem byl tak daleko, to jsem přece jen zamítl. Řekl jsem si, že když dojdou ti lidé, kteří stoupali bosí, tak musím přece i já ve svých pohodlných prestižkách dojít také. A opravdu se mi dostalo té milosti vystoupit až na vrchol kopce, kde stojí velký bílý kříž, v němž je uložena i tříska z Kristova kříže. Tam jsme zazpívali naši státní hymnu, pokochali se nádhernými pohledy do okolí a nastoupili zpáteční cestu. Cesta dolů však nebyla, co do náročnosti, o nic lepší. Moc jsem si tedy nepomohl, ale díky Bohu vše dopadlo dobře, zvládl jsem to.

V sobotu jsme ještě zajeli do Mostaru, který je vzdálen pouze 25 km od Medžugorje, a tak by určitě byla škoda jej nevidět. Pak už jsme cestovali zpátky domů. Poděkovali jsme P. Marii za ochranu a pomoc. Já osobně jsem byl spokojen a mohu každému doporučit alespoň jedenkrát tuto pouť vykonat a zažít tu skvělou atmosféru, která zde panuje.

R.Č.

—————

Zpět


Kontakt

E-mail farnosti

(Další kontakty v sekci "O farnosti")


TOPlist