28.09.2013 18:28

Pane faráři, u latríny je kráva! (aneb farní tábor 2013)

Bylo krásné páteční ráno. V táborové jídelně uhřínovského tábořiště jsme my, děti a několik dospělých pod vedením otce Jana, alias izraelské kmeny Isachar, Ruben, Neftalí a Ašer, jakož i Faraon, Mojžíš s Áronem a ostatní spokojeně seděli po vydatné snídani, když přiběhl Vojtík s touto novinou. Do malých Izraelců vjela bojová krev. Popadli jsme klacky, foťáky, zkrátka, každý podle své nátury a podle toho, co kdo měl po ruce, a běželi jsme se podívat. Krávy – neboť přišly obě kamarádky, se zalekly přesily a zatroubily k ústupu. Stateční bojovníci však pronásledovali nebohá zvířata až k silnici do Pohořílek, čímž zpozdili ranní nástup o dobrou čtvrthodinu. Doteď si nejsme jisti, komu krávy vlastně patřily a jak nakonec našly cestu domů.

Nabídka tábora pro děti z farnosti byla novinkou v nabitém rozvrhu skautského tábořiště. Podle inspirace a za vedení otce Jana se letos uskutečnil historicky první, a dá-li Bůh, nikoliv poslední farní tábor. Snahou bylo nabídnout dětem z naší farnosti možnost zažít táboření v přírodě, vzájemně se lépe poznat a sžít, naučit se novým hrám a dovednostem, vyzkoušet si svůj důvtip i odvahu, rychlost i sílu, ale také schopnost spolupracovat ve skupině a pomáhat slabším.

Od vlaku v Meziříčí děti putovaly již jako Izraelité do Egypta za jejich bratrem Josefem, který jim měl obstarat obilí v době hladu. Po příchodu na tábořiště je přivítal sám Faraon. A pak už děti naplno vklouzly do táborového izraelského života, od ranní rozcvičky s koupelí v tůňce až po večerní oheň v tee-pee zakončený gilwelským kruhem a společně zpívanou večerkou. Pevným bodem denního programu byla pravidelná mše svatá. Do tématu byly děti uváděny pomocí hraných scének, ve kterých jim vedoucí zprostředkovali momenty z Mojžíšova života. Nejpůsobivější byl samozřejmě rozhovor Mojžíše s Hospodinem v hořícím keři.

Děti postupně vyráběly lodičku pro Mojžíše i loutku láskyplně nazývanou Mojžíšek, a pak ji pouštěly po potoce. V deštivém večeru nacvičovaly scénku k obveselení faraona. Malovaly táborové vlajky. Pásly ovce – tedy navigovaly kamarády se zavázanýma očima. „Jdi vpravo. Ne vlevo! Vy vůbec neznáte světové strany…“ zoufal si jeden z navigátorů. Ale ani nebohé ovečky se šátkem na očích to neměly snadné: „Vidíš ty dva stromy? Projdi mezi nimi.“

Potom děti konaly otrokářské práce (řezaly špalíky dříví, sbíraly šišky), odolávaly egyptským ranám, putovaly na Sinaj nedaleko Svařenova, brodily se Rudým mořem, přepisovaly desatero do hebrejského písma, posvačily manu a povečeřely nadívané křepelky. U večerního ohně měly děti za úkol doplnit přísloví a pořekadla. S překvapením jsme se dozvěděli, že Komu není shůry dáno, tomu není pomoci, a že Lepší vrabec v hrsti než zajíc v pytli.

V dalších dnech děti bojovaly s Amalečany, dobývaly Jericho papírovými koulemi a prozkoumávaly zaslíbenou zemi Pohořílky, Heřmanice, Radslavice a Uhřínov. Mojžíšův útěk z Egypta do země Midjanské překazila bouřka, a tak z plánovaného nočního programu zůstala jen možnost spaní v lese pod širákem v noci ze čtvrtka na pátek. Poslední večer bylo veliké hodnocení, rozdávání diplomů a odměn a závěrečná hostina v jídelně vyzdobené svíčkami.

A pak byla sobota ráno, na nástupu otec Jan spokojeně konstatoval, že z tábora odjíždíme zdraví. A z davu na táborovém náměstí se ozvalo: „ ale smutní…“

Což byla velká pochvala pro vedoucí v čele s otcem Janem, a také výzva k tomu, aby se pořádání farních táborů stalo v řečkovické farnosti pravidlem a tradicí.

-šmer-

—————

Zpět


Kontakt

E-mail farnosti

(Další kontakty v sekci "O farnosti")


TOPlist