Něco o adoraci

Před několika měsíci jsem se přistěhoval do Řečkovic. Se zájmem jsem si prostudoval webové stránky zdejšího farního společenství. V pořadu bohoslužeb mne překvapilo poměrně dost adorací. Není to běžným zvykem. V některých farnostech stačí jedna měsíčně. Mé překvapení však bylo ještě větší, když jsem v kostele uslyšel pozvání na adorace za novou evangelizaci, které probíhají každou neděli večer. V tu chvíli bylo rozhodnuto. Tak tady začnu! Pokusím se využít každé příležitosti k adoraci, která se mi naskytne. Dlužno říct, že Ježíš přebývající v nenápadné tichosti v eucharistii, byl zatím můj jediný dobrý známý v Řečkovické farnosti. Známe se už hodně dlouho, máme se rádi, povídáme si o všem možném … a setkat se tady se svým Nejvěrnějším Přítelem, to je dobrý začátek. Druhým překvapením, které mne oslovilo, byla aktivní přítomnost kněze na všech adoracích. Oslovilo mne to víc, než samotné aktivity aktivní farnosti. Dodalo jim to totiž úplně jiný rozměr. První, co mne napadlo, bylo: Tak to je super Pane! Pokud to ti lidé myslí opravdu upřímně a vydrží, tak se tady možná už dějí velké věci a budou dít ještě větší!! Myslím si totiž, že život farní rodiny a budování opravdového společenství lásky, začíná vždy na kolenou. Moje maminka říkávala: „Na modlitbě nikdy nešetři. Vždycky se ti to mnohonásobně vrátí!“ Vidět kněze, který to pochopil a položil takový důraz na adoraci, je pro mne velmi silné svědectví. Mezi řadou aktivit mne zaujalo také pozvání do farních evangelizačních buněk. Je to něco, s čím se člověk asi běžně nepotká. A tak jsem si začal zjišťovat, o co vlastně jde. Oslovila mne již samotná myšlenka: malá farní společenství otevřená všem, která se postupem času dělí, aby mohla vzniknout společenství nová. Slovo „farní“ mi bylo také blízké. Mnohdy můžeme vytvářet izolované skupiny, které žijí svým vnitřním životem a nemusí vždy docházet k jejich propojení, aby tak vznikla skutečná farní rodina. Zaujal mne také průběh setkání: Modlitby chval, díků, proseb, svědectví o životě s Ježíšem, zamyšlení nad duchovním slovem a na závěr přímluvná modlitba. A právě ta byla pro mne posledním překvapením. Poprvé jsem se s ní seznámil u svých přátel v Českém Těšíně. Bylo to v době velmi těžkých životních zkoušek. Když na mne moji přátelé vkládali ruce a modlili se, pocítil jsem silně přítomnost Boží, objevil hloubku a pocítil potřebu této modlitby. To, co jsem v tuto chvíli prožíval, jsem vnímal jako svědectví o tom, že mne Milující Tatínek stále drží ve svých dlaních a nikdy nepustí, protože by to byla pro Něj velká ztráta a pro mne taky. Ale kde najdu v Brně lidi, kteří to pochopí? Mám spoustu skvělých přátel, před jejichž příkladem a následováním Pána smekám klobouk dolů, ale i přesto mnozí nechápali, o čem mluvím. Tak jsem touhu po společenství, jehož součástí bude i praktikování daru přímluvné modlitby nesl v tichosti ve svém srdci a dočkal jsem se.

Petr

Farní Evangelizační Buňky

Jsou malá otevřená společenství. Setkávají se navečer v domácnostech, někdy i na faře, jednou za týden na 1,5 hodiny modlitby. V naší farnosti jsou čtyři evangelizační buňky. V pondělí je buňka, kterou vede Míla Bořecká, v úterý jsou dvě buňky. Jednu vede David Kasan a druhou Lucie Chytilová a čtvrtá má setkání ve čtvrtek a vedoucí je Tomáš Vasko.

Míla B.