Novinky z knihovny

Nová semena kontemplace

„Každý okamžik a každá událost života člověka na zemi zasazují něco do jeho duše. … Tato semena mohou vzklíčit jen v dobré půdě svobody, spontánnosti a lásky.“

V šedesátých letech minulého století zažily Spojené Státy Americké vlnu mertonitidy, kterou trapistický mnich žijící v přísné klauzuře Thomas Merton popisuje s humorem sobě vlastním takto: „V trapistickém klášteře žije obvykle 17-18 mnichů, kteří žijí, modlí se a pracují v tichu. A teď si představte, že se během 5 let několik stovek mladých mužů rozhodne, že touží po životě ticha, modlitby, práce a pokání… a že se všichni rozhodnou vstoupit do téhož kláštera. Klášter ze sedmnácti vzroste na dvěstěsedmnáct. Ti se namačkají do původní budovy, kněží jsou povinni všem poskytnout pomoc při jejich formování a dát jim duchovní vedení.  Jsou založeny čtyři nové kláštery, které jsou obsazeny nejschopnějšími kněžími z mateřského kláštera. Tím zůstane v mateřském klášteře velmi málo schopných nést břímě komunity. Mezitím se stavějí nové budovy a hospodářství má být komplet přestavěno tak, aby všichni mohli být živeni a ubytováni. Když máte velký zástup postulantů, mnoho práce a mechanizovanou armádu stavbařů, není ticho vždy perfektní. Mladý mnich, který jde do kláštera v této neobvyklé době krizí a přesunů, … jde do výhně citové rozpolcenosti, za kterou v klášteře není nikdo zodpovědný. K tomuto jevu, který se náhle vyskytl v Getsemani, došlo, aniž by jej kdokoliv předvídal a aniž by kdokoli podnikl jakýkoliv logický pokus vzít jej pod kontrolu.“ (Jonášovo znamení, prolog).

Co se vlastně stalo? Thomas Merton napsal několik knih, které výrazně ovlivnily katolíky po celém světě. (A jak sám dodává, z výtěžku za tyto knihy opatství podpořilo firmu General Motors nákupem zemědělských strojů pro potřeby hospodářství v opatství Getsemani J). Všechny jeho knihy se týkají duchovního života a modlitby. Merton píše o modlitbě, o svatosti, o pokoře, a hlavně o Bohu tak, že to přesně zasahuje lidské srdce a je tedy velmi snadné se nakazit mertonitidou. Nakladatelství Barrister a Principal nedávno vydalo jeho knihu Nová semena kontemplace. Pár myšlenek z této knihy může posloužit jako ochutnávka:

Naše mysli jsou jako vrány. Sezobnou všechno, co se třpytí, i když se hnízdo kvůli všem těm krámům stane dosti nepohodlné.

Málo si uvědomujeme význam duchovní chudoby, prázdnoty, vyprahlosti, naprosté opuštěnosti v duchovním životě. Ke kontemplativní zkušenosti se nedochází nahromaděním velkolepých myšlenek a vizí či hrdinským umrtvováním. Je to čistě Boží dar, jehož nemůžeme být nikdy hodni. Je to znamení Boží dobroty a umožňuje nám pevněji věřit v jeho dobrotu, víc věřit v Něj a především více důvěřovat svému přátelství s Ním. Neodpoutáváme se od věcí, abychom se připoutali k Bohu. Ale spíše se odpoutáváme od sebe sama, abychom všechny věci viděli a užívali v Bohu a pro Boha. To je zcela nová perspektiva, kterou mnohá upřímně mravná asketická mysl vůbec nevidí.

Ti, kdo se snaží … jednat s dobrými věcmi od Boha, jako by to bylo něco zlého, se pouze utvrzují v hrozném klamu. Jsou jako Adam vinící Evu a jako Eva vinící hada v ráji. „Žena mě sváděla. Víno mě svádělo. Žena je zhouba. Víno je jed. Tím, že je budu nenávidět, se budu líbit Bohu. To jsou myšlenky a postoje dítěte, divocha a modláře, který se snaží magickým zaříkávání, a kouzelnými slovy chránit své sobecké já a usmířit malého nenasytného boha ve svém srdci.

Zoufalství je nejvyšším vyvrcholením sebelásky. Člověk ho dosáhne, když úmyslně odmítne veškerou pomoc od kohokoliv jiného, aby si vychutnal prohnilý luxus toho, že ví, že je ztracen. V každém člověku se ukrývá nějaký kořen zoufalství, protože v každém člověku je pýcha, která bují a vyhání listy a páchnoucí květy sebelítosti, jakmile nám dojdou naše vlastní zdroje. Ale vzhledem k tomu, že naše vlastní zdroje nevyhnutelně dojdou, víceméně všichni podléháme sklíčenosti a zoufalství.

Světec ví, že svět a vše, co Bůh stvořil, je dobré, kdežto ti, kdo nejsou svatí, si buď myslí, že stvořené věci jsou nesvaté, nebo se o tuto otázku nezajímají, protože se starají jen sami o sebe. Světec se nikdy nad ničím neuráží a nesoudí ničí hřích, protože nezná hřích. Zná Boží milosrdenství. Ví, že jeho posláním na zemi je přinášet toto milosrdenství všem lidem.

-maš-

--------------------------------------------------------------

Zveme vás do farní knihovny, která je otevřena každou neděli po ranní mši svaté a po půl deváté, to je asi od čtvrt na devět do desáté hodiny. V tento čas knížky půjčuje některý z knihovníků. V případě, že si někdo zapůjčí knihu v nepřítomnosti knihovníka, prosíme, aby se zapsal do Knihy výpůjček, která se bude povalovat na některém volném místě. Při zařazování knih zpět do knihovny dbejte prosím pořádku dle signatury. O toto prosíme pro již zmíněnou přehlednost knihovny a také proto, že při jejím pořádání vznikl u nás jistý pedantismus, který se projeví frustrací při každém nepořádku. Tímto děkujeme.

Knížky v seznamu i v knihovně jsou uspořádány do několika oddílů (např. Beletrie, Poezie, Manželství,... ) a v nich abecedně dle příjmení autora. Velké písmeno oddílu a první tři písmena ve jménu autora tvoří pak signaturu (štítek na hřbetě knihy), která slouží k přehlednosti a rychlé orientaci.

Budeme rádi, když si budete knížky půjčovat a číst je, protože od toho tu jsou. Moc by nás mrzelo, kdyby si někdo nemohl knihu půjčit jenom proto, že nemůže dojít na faru do knihovny. Pro tento případ a jiné potřeby uvádíme naše e-mailové adresy a telefonní čísla:

honza.votava@volny.cz  606449334

mirek.votava@gmail.com  603163683

Vaši knihovníci Honza a Mirek Votavovi


Prohlížení katalogu farní knihovny

Kontakt

E-mail farnosti

(Další kontakty v sekci "O farnosti")


TOPlist