Novinky z knihovny

Ještě z dob otce Jana Pacnera máme v knihovně knihu přednášek rakouského neurologa a psychiatra Viktora Frankla Vůle ke smyslu. Život beze smyslu, to je jako dům bez střechy. Na tomto založil svou logoterapii, léčení smyslem.

Ve svých přednáškách krátkými příběhy vysvětluje nesrozumitelné výrazy jako třeba paradoxní intenci:  Žáček přichází pozdě do školy a omlouvá se takto: „Na ulici je takové hrozné náledí, když jsem udělal krok, sklouzl jsem dva kroky zpátky“. Na to učitel trumfoval: „Kdyby tomu tak bylo doopravdy, jak bys vůbec mohl přijít do školy?“ „Docela jednoduše, obrátil jsem se a šel domů…“  Nebo redukcionismus:  Dva příslušníci obce se obrátili o radu k rabínovi: Jeden tvrdil, že mu kočka druhého ukradla a sežrala 2 kila másla, zatímco druhý popíral, že by jeho kočka někdy máslo žrala. Rabín si dal kočku přinést a dal ji postavit na váhu, a hleďme! Kočka vážila nachlup dvě kila. Nato rabín řekl: „Máslo teď mám, ale kde je kočka“? Všichni si v sobě neseme dědictví našich předků, jak nás formovalo prostředí a doba, ve které žijeme, ale vždy máme možnost k těmto danostem přidat svůj výkon, kterým se jim vzepřeme: Během první světové války seděl židovský vojenský lékař se svým přítelem, aristokratickým plukovníkem, v krytu, když zaznělo mohutné bombardování. Dobíraje si ho, zeptal se plukovník: „Máte teď strach, není-liž pravda? Tady zase jednou vidíte, jak je árijská rasa nadřazena semitské.“ Na to vojenský lékař odpověděl: „Jistě mám strach. Ale proč mluvíte o nadřazenosti jedné rasy nad druhou? Kdybyste měl vy, milý plukovníku, takový strach jako já, byl byste už dávno utekl.“ Zbytek přednášek už není tak humorný, ale třeba to někoho osloví.

Jaký přesně máme dát životu smysl, čím jej naplníme, to už logoterapie neřeší. O nebezpečích, že se necháme oslovit ideály, které si toho nezaslouží, píše třeba Madeleine Albrightová v knize Fašismus – varování či Světlana Alexijevičová v Době z druhé ruky. Druhá z těchto knih je součástí rozsáhlé kroniky Autobiografie jedné Utopie neboli Historie rudého člověka. Jak sama autorka říká, zaznamenává každodennost pocitů, myšlenek a slov. Pokouší se zachytit stav duše. Obyčejný život, obyčejných lidí. Při čtení těchto obyčejných příběhů však najednou vidíte, že životy obyčejných lidí jsou neobyčejné, stejně jako ten náš, a zpoza textu se vynořuje otázka: Co dělám já se svým životem?

Tohle je literatura.

 

Honza

--------------------------------------------------------------

Zveme vás do farní knihovny, která je otevřena každou neděli po ranní mši svaté a po půl deváté, to je asi od čtvrt na devět do desáté hodiny. V tento čas knížky půjčuje některý z knihovníků. V případě, že si někdo zapůjčí knihu v nepřítomnosti knihovníka, prosíme, aby se zapsal do Knihy výpůjček, která se bude povalovat na některém volném místě. Při zařazování knih zpět do knihovny dbejte prosím pořádku dle signatury. O toto prosíme pro již zmíněnou přehlednost knihovny a také proto, že při jejím pořádání vznikl u nás jistý pedantismus, který se projeví frustrací při každém nepořádku. Tímto děkujeme.

Knížky v seznamu i v knihovně jsou uspořádány do několika oddílů (např. Beletrie, Poezie, Manželství,... ) a v nich abecedně dle příjmení autora. Velké písmeno oddílu a první tři písmena ve jménu autora tvoří pak signaturu (štítek na hřbetě knihy), která slouží k přehlednosti a rychlé orientaci.

Budeme rádi, když si budete knížky půjčovat a číst je, protože od toho tu jsou. Moc by nás mrzelo, kdyby si někdo nemohl knihu půjčit jenom proto, že nemůže dojít na faru do knihovny. Pro tento případ a jiné potřeby uvádíme naše e-mailové adresy a telefonní čísla:

honza.votava@volny.cz  606449334

mirek.votava@gmail.com  603163683

Vaši knihovníci Honza a Mirek Votavovi


Prohlížení katalogu farní knihovny

Kontakt

E-mail farnosti

(Další kontakty v sekci "O farnosti")


TOPlist