Novinky z knihovny

Svatá Terezie z Lisieux - Příběh jedné duše

Nejprve o osudu knihy: Prvně vyšla v roce 1898, rok po smrti svaté Terezie. Toto vydání připravily a notně upravily její sestry, které odmítaly, přes četná naléhání, vydat světu originály rukopisů. To se stalo až po smrti sestry Anežky v roce 1951, takže původní text vyšel poprvé až v roce 1956.

Pro svatou Terezii a příběh její autobiografie je charakteristická historka z dětství, kdy se sestrami dostala košík šatiček a hadříků pro panenky. Zatímco sestry si vybíraly, co se jim líbilo, Terezka natáhla ruku a řekla: „Já si vybírám všechno!“. Všechno, co je moje, je i tvoje (L15,31), to byl její život. Proto při psaní deníku píše pravdivě o svém životě, nevybírá si a neupravuje, jako její sestry, byť v dobré víře.

A že to není žádné suchopárné čtení, tak malá ukázka: Dlouho jsem měla při večerní modlitbě místo před sestrou, která měla zvláštní zvyk, a myslím i… hodně osvícení, protože málokdy používala knihu. A takhle jsem si toho všimla: Jakmile tato sestra přišla, začala dělat zvláštní nepatrný hluk, něco jako když se o sebe třou dvě lastury (byla to Sestra Marie od Ježíše, která si údajně při modlitbě jezdila nehtem po zubech. Terezie to nevěděla, protože se na ni nikdy neotočila): nepostřehl to nikdo, mám totiž velmi jemný sluch (někdy až moc). Sdělit vám, má Matko, jak mě ten nepatrný hluk obtěžoval, je zhola nemožné: měla jsem sto chutí otočit hlavu a podívat se na pachatelku, která si svůj zlozvyk ani neuvědomovala; byl to jediný prostředek, jak ji na něj upozornit. V hloubi srdce jsem ale pocítila, že je lepší to snést pro lásku Boží a abych sestru netrápila. Zůstala jsem tedy v klidu, snažila jsem se spojit s Bohem a zapomenout na ten nepatrný hluk… vše marné, začal mne zalévat pot a musela jsem se spokojit s tím, že jsem se modlila modlitbu utrpení, ale i když jsem trpěla, hledala jsem prostředek, abych to snášela ne rozhořčeně, ale radostně a pokojně, alespoň v nitru duše, snažila jsem se tedy si tento tak nepříjemný zvuk zamilovat. Místo abych se ho pokoušela neslyšet (což bylo nemožné), soustředila jsem se na to, abych mu dobře naslouchala, jako kdyby to byl úžasný koncert a celou modlitbu, která nebyla modlitbou klidu, jsme trávila tím, že jsem tento koncert obětovala Ježíšovi.

Honza V.

Farní knihovna nabízí stále další zajímavé tituly

Za přečtení rozhodně stojí „Osudy“ Prokopa Siostrzonka, arciopata Břevnovského kláštera, které dávají nahlédnout do života jeho a Řádu benediktinů vůbec, dále pak klášterů Břevnov a Broumov.

Blahopřání, které obdržel, může být povzbuzením pro každého z nás:

„Jestliže jsi dnes ráno vstal a cítíš se více zdravý než nemocný, dostalo se ti více požehnání, než milionu těch, kteří nepřežijí tento týden.

Jestliže jsi dosud nezažil hrůzu války, osamělost ve vězení, agónii mučení nebo svíravou bolest hladu, jsi na tom lépe než 500 milionů lidí ve světě.

Jestliže se můžeš zúčastnit shromáždění věřících beze strachu z pronásledování, mučení a smrti, dostává se ti více požehnání třem miliardám lidí ve světě.

Jestliže máš v ledničce jídlo, jsi-li oblečen, máš-li střechu nad hlavou a místo na spaní, jsi bohatší než 75% lidí na světě.

Jestliže máš peníze v bance nebo jen v peněžence a můžeš dát pár drobných někde na misku, patříš mezi 8 % nejbohatších lidí na světě.

Jestliže držíš hlavu zpříma, máš úsměv na tváři a pociťuješ vděčnost, je to požehnání. Hodně lidí by to tak mohlo prožívat, ale neumějí to.

Jestliže můžeš někoho vzít za ruku, obejmout ho, nebo se alespoň dotknout jeho ramene, dostává se ti požehnání, protože tak nabízíš uzdravující dotek.

Jestliže můžeš přečíst nebo slyšet toto poselství, dostal jsi dvojí požehnání: Někdo na tebe myslí a ty ses to dověděl, dvě miliardy lidí neumějí číst a psát.

Spočítej všechna svá požehnání a předej toto poselství dál, abys připomněl všem, z čeho je možno se radovat.“

Tato požehnání předal otec arciopat všem čtenářům svojí knihy „Osudy“, tak plňme jeho přání a předávejme ho dál.

Jana Šimonovská

 

--------------------------------------------------------------

Zveme vás do farní knihovny, která je otevřena každou neděli po ranní mši svaté a po půl deváté, to je asi od čtvrt na devět do desáté hodiny. V tento čas knížky půjčuje některý z knihovníků. V případě, že si někdo zapůjčí knihu v nepřítomnosti knihovníka, prosíme, aby se zapsal do Knihy výpůjček, která se bude povalovat na některém volném místě. Při zařazování knih zpět do knihovny dbejte prosím pořádku dle signatury. O toto prosíme pro již zmíněnou přehlednost knihovny a také proto, že při jejím pořádání vznikl u nás jistý pedantismus, který se projeví frustrací při každém nepořádku. Tímto děkujeme.

Knížky v seznamu i v knihovně jsou uspořádány do několika oddílů (např. Beletrie, Poezie, Manželství,... ) a v nich abecedně dle příjmení autora. Velké písmeno oddílu a první tři písmena ve jménu autora tvoří pak signaturu (štítek na hřbetě knihy), která slouží k přehlednosti a rychlé orientaci.

Budeme rádi, když si budete knížky půjčovat a číst je, protože od toho tu jsou. Moc by nás mrzelo, kdyby si někdo nemohl knihu půjčit jenom proto, že nemůže dojít na faru do knihovny. Pro tento případ a jiné potřeby uvádíme naše e-mailové adresy a telefonní čísla:

honza.votava@volny.cz  606449334

mirek.votava@gmail.com  603163683

Vaši knihovníci Honza a Mirek Votavovi


Prohlížení katalogu farní knihovny

Kontakt

E-mail farnosti

(Další kontakty v sekci "O farnosti")


TOPlist