24.12.2010 08:48

Za všechno může spěch?

V minulých číslech Rožně již byly články o Katolické charismatické konferenci, která se konala v Brně letos v létě. Mottem celého setkání KCHO byla slova z Lukášova evangelia: „Uviděl ho a byl pohnut soucitem“ (Lk 10,33). Velmi mne oslovila přednáška Mons. Tomáše Holuba, která byla inspirovaná textem, který se nachází jen o pár veršů dříve: „Šel a vyhnul se mu“ (kněz i levita). Myslím, že toto podobenství je stále aktuální a živé. Osobně mohu říci, že mne toto podobenství vždy vedlo k zamyšlení a také mne určitým způsobem „provokovalo“, když Pán Ježíš mluví o knězi či levitovi, kteří se tomu chudákovi vyhnuli obloukem, dělali, že jej nevidí, zkrátka jej ignorovali. Proč je zde zmíněn právě kněz? Proč ne třeba farizeové  nebo někdo jiný?

Osobně to vnímám tak, že se zde zkrátka mluví o každém z nás. Je jedno, zda tudy šel ministrant, varhaník, uklízečka nebo úředník. To se zkrátka týká nás, našeho každodenního života. Kolikrát raději „změníme směr“ (chůze, chování, pohledů, myšlení...), abychom nemuseli někoho nesympatického potkat, s někým mluvit, někoho se zastat, někoho pozdravit či dokonce povzbudit. Důvodů samozřejmě může být více - od naší lenosti, přes sobecké zájmy a až po různé „bohulibé“ výmluvy. Jedním z typických důvodů dnešní doby proč takto „změníme směr“ je spěch. Spěcháme zkrátka pořád. Spěchal možná i ten kněz, který raněného raději obešel (třeba proto, že spěchal na bohoslužbu?). Zkrátka ve spěchu reagujeme úplně jinak, než bychom chtěli nebo jak je to správné.

Hezky to dokresluje psychologická studie, kterou zmínil o. Tomáš Holub ve své přednášce. V kněžském semináři v USA se mezi bohoslovci konala psychologická studie na bohoslovcích, aby se zjistilo, jak se jejich náboženský rozměr projevuje v normálním životě. Bohoslovci se sešli v jedné budově a dostali několik otázek týkajících se struktury jejich studia a polovina z nich dostala také úkol napsat referát na téma „O milosrdném Samaritánovi“. Dostali záměrně krátký čas (někteří 40 min., jiní 20 min. a jiní třeba jen 10 min.) na to, aby si připravili tento referát a poté se přemístili do druhé budovy, kde měli tyto své myšlenky prezentovat.  A záměrně postavili na cestu mezi tyto dvě budovy člověka, který se svíjel v záchvatu kašle, kterému nebylo dobře a který evidentně potřeboval jejich pomoc. A zkoumali, jak se tito bohoslovci zachovají. Závěr této studie byl celkem jednoznačný: jediným kritériem, zda tomu člověku pomohou či nepomohou (nebo v jaké míře pomohou) bylo to, jak moc spěchali. Ti, kdo měli na přípravu nejméně času, ve většině onoho člověka minuli nebo dokonce překročili. Vždyť přece na ně čeká spousta lidí a jim za pár desítek vteřin začíná jejich prezentace! Tam, kde je lidsky třeba pomoci, tak pod tíhou spěchu a stresu začíná být vše velmi relativní. V okamžiku, kdy jsme v klidu, je totiž naše chování a schopnost něco konat úplně jiné, než v běžném životě, kdy spěcháme.

I zde nám však Kristus dává lekci tím, že se neváhá sklonit k ubožákovi, uzdravit slepého či chromého, a to přesto, že s ním jdou davy lidí, že hovoří k mnoha lidem, že na něj čekají zástupy lidí. Přes toto všechno se Ježíš zastaví a „ztrácí“ čas s jediným člověkem, kterého oslovuje jménem a uzdravuje.

Kéž i nadcházející doba vánoční není pro nás jen časem neustálého spěchu někam a pro něco, ale kéž i my máme čas nabídnout své milosrdné srdce, svou pomoc a pohlazení těm, kdo to právě potřebují, zvláště pak v našich rodinách.

P.H

—————

Zpět


Kontakt

E-mail farnosti

(Další kontakty v sekci "O farnosti")


TOPlist