Z pastorační rady farnosti

Stejně jako malíř, který se usilovně snaží o dokonalé tahy štětcem, namaloval Bůh tisíce úsměvů na tisících rtů. Na očích jiných si nacvičil přečistý pohled, který měla mít jeho Matka. A pak se jednoho dne narodila Panna Maria, jeho milovaná dcera, jeho neposkvrněná snoubenka, jeho mistrovské dílo. Postavil ji do betléma hned vedle jesliček s Ježíškem, který – protože byl jenom její – byl jejím živým obrazem.

I viděl Bůh vše, co stvořil. A bylo to velmi dobré, ba co víc, bylo to úžasné. Líbilo se mu to tak moc, že se rozhodl narození svého Syna vysílat v přímém přenosu každý prosinec v dějinách a v každém srdci, ve kterém by bylo místo pro betlém. Tak vymyslel Vánoce.

Vánoce, to není nějaké výročí, ani památka. Také to nejsou jen city. Je to doba, kdy Bůh staví v duších betlém. Prosí nás jen o to, abychom mu uvolnili nějaký čistý koutek a umyli si uši, abychom mohli naslouchat štědrovečerním andělským koledám; abychom ze sebe smyli nalepenou špínu pomocí úžasného čisticího prostředku, kterému se říká pokání; abychom otevřeli okna a pohlédli k nebi, jestli tamtudy náhodou nejedou mudrcové – kteří jsou skuteční a existují a putují jako kdysi za hvězdou k jesličkám.

Máme být před jesličkami jako děti. Není lehké něčeho takového dosáhnout. Velmi jsme si navykli dělat ze sebe důležité, tolik si o sobě myslíme! Být malým, to vyžaduje věřit, jako věří děti, milovat, jako milují děti, důvěřovat, jako důvěřují děti, modlit se, jako se modlí děti. Vyzkoušejme to a určitě nám to bude připadat lehké: je tak snadné být o Vánocích dítětem! A proč se o to nepokusit i ostatní dny v roce?

(Z knížky Enriqua Monasteria Jak si Pán Bůh postavil betlém, kterou si můžete půjčit ve farní knihovně. Pokud máte rádi poetiku Exupéryho Malého prince, bude se vám líbit.)

Radostné prožití svátků Božího narození a požehnaný nový rok vám všem jménem pastorační rady farnosti přeje

Pavel Rejman