Vzpomínka na září

Neděle, 27. září 2015. Od rána jsem byla natěšená na pouť do Křižanova. Zase uvidím místo svých dětských letních prázdnin a kraj, kde jsou kořeny našeho rodu po tatínkovi. Těšila jsem se na slavnost odhalení památníku mé oblíbené historické osobnosti a české světice -svaté Zdislavy. Ani nepamatuji, kdy naposledy jsem se takové akce zúčastnila. Těšila jsem se moc, ale nadšená při cestě domů jsem byla ještě více. To byla krása! Slavnostní mše svatá, umocněná překrásnou hudbou a zpěvy, pronikala do srdcí stovek zúčastněných a na atmosféře křižanovského náměstí to bylo znát. Hluboký prožitek duchovní i kulturní provázel celé odpoledne, zakončené koncertem Hradišťanu Jiřího Pavlici. Z vlastní zkušenosti vím, co je to za práci, pořádat takové velké akce. Zde se pořadatelům nedalo opravdu nic vytknout. Vše propracované a promyšlené do detailu. Když se velmi ochladilo, místo studeného pití se objevil horký čaj, grog a "panáčky" rumu. S horkým kalíškem obcházím odhalený památník a koukám na tu krásu. Slova jaksi chybí, nezbývá, než se pomodlit, a děkovat a děkovat... Tvůrcům této myšlenky, tohoto díla, všem, kdo byli na podiu i v zákulisí, těm, kdo nám žehnali a předávali duchovní sílu. A taky děkuji těm našim řečkovským, kteří mě tuto pouť umožnili. Svatá Zdislavo, oroduj za nás!

Na slavnosti vystoupila také herečka p. Milena Steinmasslová, představitelka sv. Zdislavy ve filmu V erbu lvice. Pod dojmem tohoto filmu jsem napsala paní Steinmasslové báseň, která ji, podle jejích slov, velmi potěšila. Snad se bude líbit.

Pocta svaté Zdislavě

Po staletích dnes kytičku nesu

vzpomínám na dívku z křižanovských lesů.

Modlitbám učí se, i písním svého kraje,

a v srdci láska k Bohu i přírodě jí zraje.

Skláníš se ke květům, před krásou velebnou,

a kvítky, děvčátko, se sklání před Tebou.

Pak láska a život sám odnes Tě o kus dál,

a vítr ledový, i vlahý kolem vál.

Tu opět pod křížem ruce se složí,

tak sílu nacházíš v přírodě Boží.

Skláníš se nad kolébkou, krásná paní,

v očích máš pokoru, která Tě chrání.

Na nemoc, na strasti, vůbec jsi nedbala,

ruka Tvá trpícím vždy léku podala,

kdejaká bylinka poslouchá tvé prosby,

s pomocí Boží odvracíš i smrti hrozby.

Skláníš se nad ubohým, milosrdná paní,

snad zastavíš i ruku, která raní.

Tak ubíhal čas v modlitbách a práci,

Tvou láskou a vlídností se utrpení ztrácí.

Brzy jsi odešla z tohoto světa

avšak i z Věčnosti vracíš se léta

-pomáhat těm, kdo ve své beznaději,

na Tebe v prosbách se obracejí.

Tvé skutky lásky mne k Tobě dovedou

skláníš se nad chudákem, paní,

- a já se skláním před Tebou...

M.K.