Víra a covid-19

Rozhodla jsem se zveřejnit svůj názor k současné, možná již druhé vlně pandemie covid-19.

Pohnutkou, která mě k tomuto vede, je telefonát s kamarádkou, ve kterém mi líčila prožitky z pobytu na Duchovní obnově. Kvitovala, že při bohoslužbě v plném chrámě věřících, neměl nikdo ochranné roušky. V telefonátu bylo zmíněno i velké šíření nákazy z nočního klubu v Praze, kde proběhlo pití z jednoho brčka. Úmyslně zmiňuji oba tyto případy a ptám se: V čem je uvolněná preventivní ochrana rouškou v chrámě jiná než v nějakém klubu nebo na jemu podobných akcích?

Za uvolněné chování lidí v různých klubech, barech, akcích i na „nutných“ dovolených u moře, dávám vinu majitelům a pořadatelům. Proč jim jde hlavně o peníze a proč nedbají nebo neusměrní uvolněné jednání lidí? Preventivní ochrana by měla být přece v jejich zájmu a na prvém místě. Jejich nezodpovědnost a také těch, kdo se pod jejich dohledem uvolněně chovají, pak přece může vést k úplnému zákazu jakýchkoliv akcí. Proč nebýt obezřetní a spokojit se s málem? Až se díky šíření nákazy vše zavře, tak to se pak každý ozve a požaduje finanční náhradu od státu. Ale ty vydané peníze ochuzují přece nás všechny a zadlužují naše děti a vnoučata!

Ta samá situace platí také pro nás věřící. Nebo snad není lepší být na mši svaté v kostele osobně přítomen, než její přenos sledovat v televizi či z internetu?

Ve zpytování svědomí podle Desatera se v Kancionálu říká: Miluj svého bližního jako sám sebe. V pátém přikázání ,,Nezabiješ" se píše: Sebevláda je plodem duševního tréninku, je nutná k vnitřní a vnější svobodě člověka. Především je to jedna z podmínek následování Krista, který řekl: Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, den co den ber na sebe svůj kříž a následuj mě (Lk 9,23). A pod tímto textem jsou pro nás následující otázky: Nevydával jsem svůj život lehkomyslně do nebezpečí? Nepoškozoval jsem svoje zdraví? Nevydal jsem do nebezpečí život a zdraví svých bližních?

Ptám se: Proč jít naproti nákaze a ohrožovat sebe i své bližní, když nebudu dbát na preventivní doporučení? Vím, že různá omezení nás svazují a možná i pohoršují.

Rovněž já sama jsem zvažovala, co udělat s naší letošní dovolenou. Již na podzim loňského roku jsme zaplatili zálohu na sedmidenní pobyt s procedurami v srpnu t. r. ve Františkových Lázních. K běžným věcem jsme přibalili ochranné roušky a odjeli (slevové kupóny od státu jsme nevyužili). Roušky jsme použili pouze v kostele. Na všech pokojích, chodbách a vstupech byla umístěna dezinfekce. V obchodech byly naznačeny rozestupy. Ty byly velice dobře realizovatelné i na všech veřejných prostranstvích a hlavních kolonádách, a to ve všech třech našich západočeských lázních. V Karlových Varech, Mariánských i Františkových Lázních bylo poloprázdno. Nikde žádné davy lidí, v pravé poledne poloprázdné letní zahrádky s občerstvením (ve Františkových Lázních byly otevřeny na hlavní kolonádě pouze dvě). Ve všech třech městech byla spousta podniků, hotelů i ubytovacích domů pro pacienty zavřených a opuštěných. Byl to až tristní pohled. Dolehlo na mě, když jsem si představila, kolik lidí přišlo o práci.

Ze zprávy na internetu jsem se v těchto dnech dočetla, že Světová zdravotnická organizace WHO vyzvala světové vlády, aby jednaly s lidmi protestujícími proti anticovidovým opatřením. Uvádí se v ní, že chápou, že lidé jsou již unaveni a touží pokračovat ve svém normálním životě. Chápou, že země se chtějí i ekonomicky znovu rozjet, ale uvádí, že žádná země nemůže předstírat, že pandemie skončila.

Také my věřící pociťujeme omezení. Vždyť již při vstupu do kostela chybí svěcená voda, v současné době nad 100 lidí máme roušky a další. Musím se s vámi podělit o zážitek z kostela Povýšení svatého Kříže ve Františkových Lázních. Tamní kněz praktikuje naprosto úžasné řešení. Na začátku mše svaté prochází středem kostela s kropenkou a všechny přítomné svěcenou vodou v chrámě požehná. Kostel je v bezprostřední správě Rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou. Tento řád – jediný původně český církevní řád – od sv. Anežky České (zakladatelka řádu), dostal za úkol péči o nemocné. Když mše svatá dospěla k úkonu – Pozdravení pokoje – kněz již nepoužil větu: Pozdravte se navzájem pozdravením pokoje (praktikuje se to tak ve více farnostech). Následuje chvíle, kdy se všichni na sebe a kolem sebe pozdravíme, ale bez podání rukou. Aby nedocházelo k nerozhodnosti v této situaci, myslím, že by bylo logické buď tuto větu vynechat anebo mít při sobě dezinfekční prostředek a po případném podání rukou jej před přijímáním použít.

Tak tolik k mým úvahám nad pandemií covid-19. Jinak, smrti se nebojím, vše odevzdávám do rukou Božích. Nechci však žít zbytečně a jít něčemu „naproti“, když to není třeba.

Závěrem mi dovolte, abych se všem, kterých se má slova dotknou, omluvila za svoji přímost. Jsem již taková, že jednám na rovinu a říkám, co si myslím a o čem rozvažuji. Vyprošuji všem hojnost zdraví a v Duchu Božím i správné jednání a následování Ježíše Krista.

Jana Suchánková