24.12.2010 08:40

Vánoční povídka

V hostinci nemáme jediné místo

Karlovi bylo dvanáct a chodil teprve do páté třídy, protože dvakrát propadl. Byl to takový velký, pomalý dobrák, ale mezi dětmi byl oblíbený. Vždycky byl milý, ochotný a měl ustavičně dobrou náladu. Jaksi samo sebou se stal ochráncem nejmenších dětí. Největší událostí školního roku bylo jako pokaždé vánoční představení. Karel toužil hrát pastýře s flétnou, ale paní učitelka mu svěřila důležitější roli - měl hrát hostinského. Karel se tak nebude muset učit mnoho textu a svým vzhledem určitě dodá odmítnutí noclehu Josefovi s Marií na síle.

Před představením se sál zaplnil rodiči a příbuznými do posledního místečka. Nikdo však neprožíval kouzlo Vánoc silněji než Karel. Když přišla jeho chvíle, Josef zvolna kráčel jevištěm a podpíral přitom Marii. Josef zabušil na dřevěné dveře připevněné do papírových kulis. Právě na to Karel v roli hostinského čekal. „Co chcete­?“, zeptal se zhurta, jakmile je uviděl.

„Hledáme nocleh.“

                „Tak ho hledejte jinde. Hostinec je plný až po střechu.“

I když Karel stál možná příliš nehybně, zněl jeho hlas velmi rozhodně.

                „Pane, hledali jsme už všude, ale marně. Máme za sebou dlouhou cestu a jsme k smrti unavení.“ 

                „V hostinci pro vás místo nemám,“ namítl Karel zamračeně.

                „Prosím vás, pane hostinský, buďte od té dobroty, moje žena Marie čeká dítě a potřebuje si někde odpočinout. Určitě pro ni nějaké místo najdete. Už nemůže dál.“

V ten okamžik hostinský poprvé jako by roztál a pohlédl na Marii. Následovalo dlouhé ticho. Dost dlouhé na to, aby v publiku vyvolalo údiv.

                „Ne! Jděte pryč!“ šeptala nápověda za kulisami.

                „Ne,“ opakoval Karel automaticky. „Jděte pryč.“

Josef k sobě zarmouceně přitiskl Marii, která mu nešťastně položila hlavu na rameno a odcházeli ze scény. Místo toho, aby hostinský Karel zabouchl dveře, zůstal stát na prahu a díval se za odcházejícím párem – s otevřenou pusou, tváří zachmuřenou starostmi a se slzami v očích.

Z ničeho nic se představení zamotalo.

                „Josefe, nikam nechoď!“ zavolal Karel. „Vrať se i s Marií ke mně!“ a s širokým úsměvem navrhl: „Můžete přespat v mém pokoji.“

Podle mínění některých ten hlupák Karel celou vánoční hru zkazil.

Ale pro jiné, a byla jich většina, tohle vánoční představení bylo nejkrásnější ze všech, které v životě viděli.  

 

(podle B. Ferrera)

—————

Zpět


Kontakt

E-mail farnosti

(Další kontakty v sekci "O farnosti")


TOPlist