23.09.2012 10:55

Tomášek

Tomášek

Smrt dítěte, co může být smutnějšího. Je to opravdu nesmírně bolavá záležitost. Ale my, kteří jsme se toho červnového odpoledne sešli v jednom brněnském kostele, abychom se rozloučili s Tomáškem, jsme byli svědky a účastníky i něčeho dalšího. O týden dřív se v této farnosti konala slavnost, biřmování skoro dvacítky mladých za účasti biskupa. Také Tomášek, se speciálním dovolením biskupa, přijal tuto svátost. Jeho blízcí, s tušením, že času není mnoho, připravili Tomáška k přijetí této svátosti ve věku, kdy to není obvyklé. Odkud vlastně bereme tu jistotu, že máme času dost? Že je nám teprve dvacet, třicet… Dominiku Saviovi bylo pouhých patnáct. Tomáškovi bylo teprve šest, když se mu pět dní po přijetí svátosti biřmování otevřela brána nebeská.

Nikdo z nás neví dne ani hodiny, jen Tomáškova vážná nemoc toto rodičům připomněla mnohem důrazněji. Tomáškův příběh spustil dominový efekt přímluvných modliteb a obětí. Na konto Tomášek se vkládaly modlitby lidí, kteří se navzájem neznali. Tyto modlitby každého z nás proměňovaly směrem k nesobeckosti a lásce k trpícímu bližnímu.

Pohřební bohoslužba začíná. „Ó Pane, otevři mé rty, a má ústa zvěstují tvou chválu“. Slova písničky vyjadřují, že v takové situaci není možné chválit Pána vlastními silami. Také slova dalších písní dostávají v této chvíli nový a hlubší význam. Hospodine, tvář tvoji hledám,… pouze Ty jsi mým Pánem od věků… vodo života, žízní duše má, kdy přijdu k tobě blíž, svou tvář mi odhalíš…

Písnička se prolíná i promluvou otce Filipa: „Děkuji za bolest, jež učí mne se tázat, děkuji za slabost, jež pokoře mne učí, za slzy děkuji, ty naučí mne citu, k živým již křičí po soucitu. Když Tomášek dostal nějakou novou hračku, tak se mu rozšířily oči, jééé. A já si představuji, že když uviděl Pána Ježíše, taky se mu rozšířily oči, a řekl jééé, a teď má ty oči pořád rozšířené.“

(V té chvíli mě napadlo, že my křesťané se vlastně do nebe zase až tak netěšíme, spíš se snažíme žít stylem, že cosi potom bude, ale je to až za dlouho, a možná tam bude celkem nuda, tak se budeme snažit užít si ze života už teď.)

Otec Filip pokračuje v promluvě upřímným přiznáním: „Když jsem se dozvěděl o té druhé potvoře na plících, tak jsem byl na Pána Boha tak trochu naštvanej. A vyběhl jsem z fary a běžel jsem k nim. Kde ho máte? A pak jsem jej viděl, jak si hraje, viděl jsem jeho zářící oči, tak jsem se na zpáteční cestě omlouval: Pane Bože, už mlčím, ty jistě víš, co děláš…“

(Jak rádi bychom i my měli situaci pod kontrolou a nabízíme Pánu Bohu, že to tak trochu vezmeme za něj nebo mu aspoň dobře poradíme, jak by se události měly odvíjet.)

Promluva otce Filipa vrcholí: „Světci, kteří nás předešli do nebe, bývají zobrazování s nějakým atributem, předmětem, který charakterizuje jejich život. Jaký atribut bychom mohli přisoudit Tomáškovi? Tomáškovi by se dobře hodil magnet. Totiž magnet na Boží lásku. Kolik modliteb bylo pod heslem Tomášek proneseno, kolik lidí díky němu prohloubilo svoji víru? Kolik se nás sešlo tu v kostele, na mši svaté, kvůli Tomáškovi? A kolik je těch, kteří jsou tu srdcem, ale z různých důvodů dnes přijít nemohli?  Za to, že, miluji, byť strach mi srdce svíral, Tomášku, děkuji, marně jsi neumíral.“

Na závěr vystoupila se svým svědectvím Tomáškova biřmovací kmotra a podělila se s námi o dvě drobné příhody:

O posledním silvestru se Tomášek se svými blízkými díval na ohňostroj a pronesl, že by už chtěl být v nebi, tam by viděl všechny ohňostroje naráz. Dospělé přitom zamrazilo a říkali si, zdali se Tomášek dalšího silvestra a ohňostrojů dočká. Když Tomášek odcházel, tak nad Brnem zářil ohňostroj z přehlídky Ignis Brunensis, ten den ještě speciálně posunutý, prý kvůli počasí, nebo snad fotbalu, nebo…

V předvečer biřmování si „tahali z klobouku“ papírové plaménky s dary Ducha. Tomášek neměl na svém plaménku slovo uzdravení nebo snad trpělivost, statečnost nebo tak něco. Stálo tam: SVATOST.

-maš-

—————

Zpět


Kontakt

E-mail farnosti

(Další kontakty v sekci "O farnosti")


TOPlist