Renča pro EkvádoR

Milí farníci, srdečně vás všechny zdravím! Chtěla bych vám moc poděkovat za všechny vaše modlitby i podporu, moc si toho všeho vážím! Bez toho by to vůbec nešlo.

Možná už se váš život vrátil do starých kolejí, nebo se o to možná alespoň snaží. To já rozhodně říct nemohu, protože u nás zatím k žádnému uvolňování nedochází. Stále jsme tedy bez studentů a do konce školního roku se ani nevrátí. Doufali jsme, že by se k nám vrátili v červnu, ale k tomu nakonec nedošlo. Proto jsme pro studenty vytvářeli práci domů, pro kterou si přišel zástupce komunity. (Protože naši studenti nemají internet, o nějaké práci online nemohla být ani řeč.) Na vypracování dostali studenti měsíc, během kterého někteří přišli prosit o dovysvětlení. Nás pak v krátkém čase čekalo opravování a dořešení všeho možného týkajícího se konce roku.

Během této doby jsem dostala úžasný dar: s jedním knězem a jedním místním klukem jsme navštěvovali komunity. Vyrazili jsme na deset dní, během kterých jsem mohla víc zakusit, jak místní žijí a v čem spočívá služba misionářů. Byl to vskutku požehnaný čas a já jsem za to moc vděčná.

Možná by mi někdo mohl vmést do očí, že je to teď tady ztracený čas. Odjela jsem přes půl světa, abych byla dobrovolnicí, a kvůli nějaké nemoci jsem velmi dlouhou dobu bez té hlavní činnosti, pro kterou tu jsem. Já ale vím jistě, že i toto má smysl. I toto bylo v Božím plánu. Je to něco jiného, ale i tento čas je velmi přínosný a požehnaný. Pro mě i pro druhé.

A tak vám moc přeji, aby se vám vždy dařilo objevovat pravou hodnotu všeho, čím procházíte. Občas je to těžké, ale pokud ji objevíme a dokážeme si jí vážit, povyrosteme zase o kousek blíž k Bohu. Boží cesty jsou občas trošku klikaté a někdy se mohou zdát zašmodrchané, ale ty správné. A není nic krásnějšího než vědomí, že jdu po té správné cestě a vím, kam jdu.

Krásné prázdniny a co nejméně zašmodrchaných cest vám z Ekvádoru přeje

Renča Schmidtová