Pontifikální bohoslužba k výročí svatořečení sv. Anežky České v Praze
Když jsem nedávno, v sobotu 16. 11. 2019, vstupoval opět do hlavní katedrály země, uvědomil jsem si zajímavé paralely. Také tenkrát, před 30 léty v sobotu 25. 11. 1989, se tu slavila pontifikální mše k oslavě čerstvého svatořečení sv. Anežky České po tehdejší Národní pouti do Říma a také tenkrát se po ní odcházelo na Letenskou pláň, abychom usilovali o slušnější politiku…
Kardinál Tomášek se tehdy postavil za národ a podpořil probíhající demonstrace, Československá televize poprvé vysílala z katedrály. A naplnilo se dávné proroctví: "Až bude Anežka svatořečena, bude v Čechách konečně dobře." Začalo tak naše dosavadní 30 leté období, v dějinách českého národa ojedinělé, kdy je tu demokracie bez válek a ohrožení, kterou jsme ještě dříve nezažili, byť je tu mnoho věcí stále možno kritizovat.
A podobně i letos manifestaci Milionu chvilek na Letné předcházela slavnostní mše ke 30. výročí této kanonizace a poděkování za dar svobody v naší zemi. Celebroval ji Stanisław kardinál Dziwisz, emeritní krakovský arcibiskup a dlouholetý osobní sekretář papeže Jana Pavla II., který jej na všech třech návštěvách u nás vždy doprovázel (tak jej pamatujeme např. v Olomouci- Neředíně).
Slavnostní bohoslužby v pražské katedrále se spolu s ním účastnili čeští a moravští biskupové, apoštolský nuncius v ČR Charles D. Balvo, kněží, řeholnice a řeholníci, hosté z domova i ze zahraničí a mnoho věřících.
Kardinál Dziwisz ve své promluvě mj. řekl: „Chtěl bych především srdečně poděkovat otci kardinálovi Dominikovi za pozvání na dnešní slavnost. Z Krakova do Prahy není daleko! Vždycky jsme si byli blízcí…Pamatuji se, s jakým pohnutím a s jakou radostí jste vítali Svatého otce na české půdě, také v této katedrále, několik měsíců po kanonizaci svaté Anežky České a po takzvané sametové revoluci. Copak to nebyl opravdový zázrak...? Před třiceti lety, 12. listopadu, Svatý otec Jan Pavel II. povýšil k oltářní úctě svatou Anežku Českou z rodu Přemyslovců. Po dlouhé době, neboť skromná Anežka musela čekat na svatořečení více než sedm set let. Dnes však můžeme říci, že z perspektivy minulých staletí a toho, co se stalo před třiceti lety, Bůh zvolil ten nejlepší okamžik, aby dal českému národu tak překrásný dar, totiž patronku svobody, do níž vás uvedla tato světice.“
Podle kardinála Dziwisze se před 30 lety uskutečnila nejen politická, ale i duchovní revoluce: „Po čtyřiceti letech vlády ideologie a systému, který v životě člověka a společnosti nedával místo Bohu, lidé pochopili, že to tak nemůže jít dál. Nelze do nekonečna budovat na písku. Je třeba stavět na skále pravdy o člověku. A tato pravda zní: člověk je Božím dítětem, stvořeným k obrazu a podobě Boha. Náš život se nekončí tady na zemi, protože jsme povoláni žít v Božím království lásky a pokoje navěky. To je horizont naší křesťanské naděje… Dnes nevzpomínáme jenom na minulost. Svoboda je dar, ale také zadání pro každou a pro každého z nás. Denně musíme opatrovat svobodu ducha, svobodu našich srdcí od špatných tužeb, od hříchu i zla, jež se vkrádají do našeho osobního, rodinného i společenského života. Křesťanský život je neustálým zápasem o dobro a lásku v nás i kolem nás.“
I zde jsme měli své zastoupení; někteří řečkovičtí farníci dostali svaté přijímaní přímo od apoštolského nuncia Charlese D. Balva.
Na konec bohoslužby udělil kardinál Dominik Duka Zlatou svatovojtěšskou medaili Arcibiskupství pražského zesnulému PhDr. Václavu Bendovi in memoriam (vyznamenání převzala jeho manželka Kamila Bendová, když předtím přednesla 1. čtení), za celoživotní zápas o svobodu církve svého národa, Mons. Václavu Malému, pomocnému biskupu pražskému, za úsilí o svobodu církve a národa a Ing. Janu Smrčinovi za rozvoj svobodné katolické charity a prohloubení piety lidických obětí.
O pár hodin později otvíral svým projevem na Letné tento biskup Václav Malý demonstraci hnutí Milion chvilek pro demokracii. Naslouchalo mu tu téměř 300 tisíc lidí: „Nesešli jsme se proto, abychom hanobili, pošlapávali nebo uráželi, ale abychom podpořili úsilí o právní stát. Přátelé, nejsme děti, aby nás někdo vodil za ručičku. Nejsme stádovité ovce, aby nás někdo posouval jen tam, kde jsou jeho zájmy. Jsme tu jako vzpřímení občané, kteří mají hlavu vzhůru – a o to se i nadále snažme.“ Symbolicky tímto propojil akci hnutí se sametovou revolucí, kdy byl jejím představitelem a hlavním moderátorem tehdejší letenské demonstrace 1989.
Na akci za bouřlivého potlesku také vystoupila psycholožka, matka sedmi dětí a disidentka Dana Němcová, která při slavnostní mši četla přímluvy: „Právě se vracím z Hradu. Byla jsem tam totiž v katedrále, abychom poděkovali za to, že už 30 let máme příležitost. Nejsem si jistá, že jsme s ní vždycky naložili dobře, protože co jsme naložili, to vezeme. Dávejme si pozor, až budeme někoho příště volit. Nesmíme si především nechat vnutit nějakou demagogii pojetí státu jako podniku, obnovení cenzury, omezení sdělovacích prostředků, ukradení veřejného prostoru. Dbejme každý na to, abychom se společně odpovědně rozhodovali, abychom se naučili žít se svobodou a abychom byli ochotní stát za svým názorem i v konfrontaci s něčím, co nám může být nepříjemné.“
Také Pražské Jezulátko se „zapojilo“ do oslav svobody naší země tím, že dostalo obleček s trikolórou!
Vilém Urbánek
—————