23.06.2012 18:32

Pod vlajkou Jižního Súdánu aneb Za svou víru se nestydíme a nejsme z cukru

Letošní ročník oslav Božího Těla byl ve znamení novinek a revolučních změn. V kalendáři se psal o rok víc, na teploměru zas o pár stupňů míň, místo konání mše svaté bylo posunuto o několik desítek metrů šikmo nahoru (areál pivovaru) a smysl naší letošní sbírky byl přesunut o kontinent vedle - do afrického Jižního Súdánu.  Aspoň že ty hodinky ukazovaly stejně jako loni, když se ráno kolem osmé hodiny první páry rukou dávaly do příprav. Zvučení, lavice, hlavní oltář, oltáře pro průvod a samozřejmě altány, které měly původně sloužit jako ochrana před slunečními paprsky. Přestože na Boží Tělo je přece vždycky teplo až vedro, nakonec nás zachránily před rozpuštěním, utopením atp.

Po zdárných přípravách se kolem půl desáté začali trousit první odvážlivci a za půl hodiny se i přes zachmuřenou oblohu areál pěkně naplnil a mohla začít slavnostní mše. Vše probíhalo hladce, v důstojné atmosféře, i přes lehčí komplikaci v podobě deště, která proměnila areál v přehlídku deštníků všech barev a velikostí.

Po skončení mše svaté byl na programu slavnostní průvod kolem parku se zastávkami u čtyř oltářů, které byly připraveny zástupci obcí náležejících k naší farnosti. V čele průvodu šli ministranti s křížem, dále hudebníci s dechovými nástroji, děti zdobící cestu okvětními lístky, a konečně srdce průvodu - baldachýn a otec Jacek s Eucharistií, obklopený dalšími ministranty. Pak už následovali všichni naši farníci, kteří se nebáli deště, zmatených řidičů ani nechápavých pohledů stálých hostů stánku u Agnes. Něco takového naše farnost nezažila celých 40 let! S probíhajícím průvodem se intenzita deště stupňovala, vodní kapsa na baldachýnu nad panem farářem zvětšovala, chůze průvodu zrychlovala a modlitby u oltářů zkracovaly, ale nakonec jsme se všichni ve zdraví dostali do kostela pro závěrečné požehnání.

Nicméně i přes náročné prožití slavnostní mše svaté se našlo pár statečných, kteří byli o půl třetí nastoupení tentokrát před farou a dávali se do příprav farního odpoledne. A že bylo co připravovat! Grily s masem, ohýnek se špekáčky, pivo, limonáda, víno, divadlo, přednáška, info-stánek o Jižním Súdánu. A vyplatilo se! I přes náladové počasí přišlo nečekané množství farníků i dalších hostů, takže na faře i farní zahradě bylo pěkně živo. Všechny programy měly úspěch a při prodeji jídla, pití a farních „placek“ (odznaků s nápisem S. Laurentius) se vybralo dost peněz, které poputují spolu s misionářem o. Michalem do Jižního Súdánu.

Nezbývá než poděkovat všem, kteří se akcí zúčastnili, všem, kteří se podíleli na přípravě, průběhu, úklidu, všem, kteří akce provázeli modlitbou, a především za Boží pomoc a ochranu, bez nichž bychom se neobešli.

 

A proč vlastně Jižní Súdán?

Jižnímu Súdánu fandíme (pod vedením otce Jacka) již od okamžiku jeho vzniku. Minulý rok jsme na vodě mládeže pluli pod vlajkou Jižního Súdánu a následně založili „facebookový“ Klub přátel Jižního Súdánu. Celý rok jsme si přáli pomoci této zemi i nějak konkrétněji a konečně se to podařilo díky panu faráři, který se rozhodl Jižnímu Súdánu pomoci modlitbou a finančně v rámci slavnosti Božího Těla v naší farnosti.

Potřebuje Jižní Súdán naši pomoc?

Jižní Súdán je africký stát vzniklý v roce 2011. V Jižním Súdánu převažuje co do náboženství zejména křesťanství následované animismem a islámem. Žije zde kolem 10 625 176 obyvatel.

  • Roku 2009 mělo pouze 55% tamější populace přístup k nezávadné pitné vodě.
  • Na 51% jihosúdánců žilo v roce 2010 pod hranicí chudoby.
  • Roku 2009 nemělo 80% obyvatel k dispozici žádná hygienická zařízení.
  • Podle vládních odhadů bylo v roce 2011 47% populace podvyživeno.
  • V roce 2009 bylo pouze 27% populace starší 15 let gramotné.
  • Celkem působilo k roku 2005 v Jižním Súdánu jen asi 80 lékařů a 600 zdravotních sester.
  • V některých oblastech byl jen jeden lékař na každých 500 000 lidí.
  • Úmrtnost novorozenců činila v roce 2006 zhruba 102 dětí na 1 000 porodů.
  • V zemi je na 4 000 až 5 000 km hlavních silnic, z toho zpevněných je pouze kolem 50 až 60 km.

Jižní Súdán tedy pomoc rozhodně potřebuje a díky o. Michalovi, kterého zkontaktoval o. Jacek, se naše pomoc dostane na místo, kde bude jistě dobře využitá.

Terka

Otec Michal nám poslal email o sobě, svých plánech a Jižním Súdánu:

Ahoj,
jsem kněz diecéze Zamość-Lubaczow Michal Skubis. Čtyři roky jsem byl knězem ve farnosti, rok jsem žil v misijním centru ve Varšavě, teď jsem v Anglii a zlepšuji svou angličtinu. Koncem října mě čeká návrat do Polska a začátkem listopadu nastupuji na misii do Afriky.

V Africe nejdřív strávím nějaký čas v Najrobi v Keni, kde je potřeba zařídit jisté formality, a pak pojedu do Jižního Súdánu. Budu novou kněžskou posilou pro severozápadní súdánskou diecézi El-Obeid, ale pracovat budu na jihu země u hranic. (Diecéze El-Obeid v Súdánu leží nedaleko hranic bojů o pohoří Nuba.) Jižní Súdán a místo, kde pracuji, je velmi krásná země. Z toho, co vím, lidé jsou tam velmi dobří a většina z nich jsou křesťané. Velkým problémem je chudoba způsobená válkou, která trvala asi 50 let. V té době pronásledování a bojů, lidé často museli utéct a opustit všechno, a tak se naučili navzájem si pomáhat. Nyní se již několik let lidé učí žít v podmínkách míru. Nadále je zde velkým problémem negramotnost, zemědělství je také stále velmi chudé a na některých místech je nedostatek vody.

Tato země potřebuje udržet stabilní mír, poskytnout pomoc svým obyvatelům, a především potřebuje mnoho modliteb. To jsou asi nejdůležitější informace o této zemi a více se dozvím, až tam přijedu. Děkuji za Vaši snahu pomoci lidem, kteří tam žijí. Budu se snažit být dobrým prostředníkem.

Zdravím kněze i celou farnost.

S Bohem

o. Michal Skubis

—————

Zpět


Kontakt

E-mail farnosti

(Další kontakty v sekci "O farnosti")


TOPlist