Noc kostelů

Noc kostelů

(cesta do hlubin psychiky pořadatele)

V druhé polovině května se naše farnost již počtvrté zapojila do akce Noc kostelů. Co se pod tímto názvem akce skrývá, jistě většina čtenářů již tuší, případně to zažila na vlastní kůži. Ale samotná akce je jen třešničkou na dortu rozsáhlých, několikaměsíčních, materiálních, fyzických i psychických příprav. Že je potřeba vybrat fotky na nástěnky a nakoupit čaje nejspíš nikoho nepřekvapí, ale čím vším si během příprav projde organizátorova psychika, to vás možná ohromí. Anebo alespoň pobaví.

Všechno to začíná ještě během hluboké a mrazivé zimy, kdy pořadatelé při pohledu do kalendáře radostně povyskočí. Blíží se Noc kostelů! Konečně můžeme zrealizovat všechny ty nápady, které jsme sesbírali během roku. Letos vymyslíme něco skutečně originálního! Budeme nejlepší v celém Brně. Jenže! Najednou jakoby vám někdo vylil na hlavu hrnec ledové vody. Přijde zklamání a rozčarování. Všechny nápady jsme buď zapomněli anebo jsou nanic. A když ono už tady stejně všechno bylo. A ten náš kostel je tak malý. A z věže člověk nevidí ani přes ulici. Ani kostnici nemáme, poklady tu nemáme, místa máme málo, jsme daleko od centra. Zoufalé výkřiky o pomoc farníků, nikoho nic nenapadá. No, tak zas zazpívá pár sborů, pověsí se pár fotek a hotovo. Beztak nikdo nepřijde.

Přichází fáze hluboké deprese. Koho zajímá nějaký malý kostel někde na periferii? Proč by sem kdo jezdil? To nemá cenu. Kašleme na to. Vždyť je to všem jedno. A do deprese se pomaličku vkrádá agresivita. Proč nikoho nic dobrého nenapadne? Beztak to dělají naschvál! Nikdo nemá čas. Nikomu se nic nechce! Celý svět se rozhodl nám tu akci pokazit! Vykašlat se na ně! A po pár ranách do boxovacího pytle se veškerá agresivita a původní deprese vytrácí a nastává konečná rezignace. Pak už zbývá posledních pár hodin do začátku akce a situace se začíná vyjasňovat. Pořadatelé si s úsměvem představují sami sebe na plážových lehátkách uprostřed prázdného kostela, s ochutnávkami mešního vína na dosah, relaxující za zvuku houslí.

Kdo by pak nechápal rozmrzelost pořadatelů, když na Noc kostelů začaly proudit davy již půl hodiny před začátkem. Vize klidného večera se rozplynula. Nezbývalo, než se zhostit svého pořadatelského postu se ctí nebo utéct. Otec Jan, jako jediný zcela nepostradatelný organizátor, naštěstí neutekl a zahájil akci mší svatou doprovázenou Řečkovickou scholou. Po ní návštěvníkům zazpíval dětský sboreček a na něj navázala profesionální a zajímavá přednáška o historii farnosti a kostela z úst paní Ulrichové. Po vzdělávacím programu přišlo opět na řadu umění spolu se Sborem věčně mladých. Během uplynulých hodin navíc děti po venku hledaly zloděje farních sbírek v rámci hry „Vykradli nám kostel! Chyťte zloděje!“ A když už byly děti vyčerpané, byl pro ně za kostelem k dispozici Svatovavřinecký dvoreček s jídlem, pitím a příjemnou obsluhou. Občerstvení samozřejmě nebylo jen pro děti, ale zato jen pro dospělé byla odborná přednáška (F. Hrabě) s ochutnávkou mešních vín opět v prostorách kostela. A s kapkou vína v krvi (ale samozřejmě i bez ní) se mohli všichni, včetně závratí trpících, vydat na věž kostela – samozřejmě na vlastní nebezpečí – a také na půdu kostela, kde byla ke zhlédnutí výstava fotografií Jakuba Šmerdy. Z pozdních programů patří k nezapomenutelným zážitkům oba dva koncerty vážné hudby. Tóny houslí a varhan Augustýna s Filipem, propojené s myšlenkami, zaujaly i přes pozdní hodinu mnoho posluchačů. Stejně tak úchvatná byla i následující hodina s houslemi a violou v podání předních brněnských hudebních celebrit Pavla Wallingera a Davida Šlechty. Celá akce skončila rekordně až 15 minut po půlnoci adorací s požehnáním. Kolem jedné hodiny byl kostel uklizený a všichni pořadatelé se ještě na chvilku sešli ke zpětné vazbě v sakristii.

Zbývá jen dodat, že letošní ročník Noci kostelů v Řečkovicích byl opět úspěšný. Děti zloděje vypátraly, z věže nikdo nespadl, počet návštěvníků byl srovnatelný s minulým ročníkem a někteří návštěvníci si náš „venkovský“ kostelík ve srovnání s přelidněným centrem nemohli vynachválit. Čímž bych ráda poděkovala všem pořadatelům, účinkujícím, návštěvníkům, sponzorům i dalším podporovatelům za vše, čím přispěli ke zdaru akce. Bohu díky!

P.S. Téměř jednomyslně jsme se v našem organizátorském týmu shodli na tom, že je třeba si dát pauzu. A tak chceme příští rok využít k návštěvám Noci kostelů u „konkurence“, k odpočinku, načerpání nových sil, inspirací a nápadů, no a za dva roky snad...

Terka