Neobyčejné prožití začátku adventní doby

Vnuk je studentem na Střední průmyslové škole chemické v Husovicích. Na začátku adventu mě překvapilo jeho pozvání na oslavu 64. výročí založení této školy. Konala se 1. prosince při mši svaté v kostele sv. Tomáše v Brně.

Ředitel školy pořádá každoročně tuto děkovnou bohoslužbu za účasti profesorů, studentů a veřejnosti. Chci se s vámi všemi o toto nevšední prožití mše svaté podělit.

Při vstupu do chrámu nás pozdravem a úsměvem přivítal koncelebrující P. Mgr. František Koukal (bývalý absolvent této školy, tč. farnost Obyčtov). Ještě před zahájením mše svaté obešel lavice a s povzbuzujícími slovy rozdával nám přítomným záložky se „Skutky tělesného a duchovního milosrdenství“.

Nevšední prožitek mše svaté dále umocnilo jeho zajímavé kázání. Hovořil o účasti s expedicí odborných pracovníků, s nimiž byl cca jeden týden v Albánii. Záměrně nebyl ubytován spolu s ostatními, ale přijal pozvání od domorodých obyvatel. V místě nebyla zavedena elektřina. Den se tam řídil vycházejícím a zapadajícím sluncem (měl spoustu času k rozjímání). Více si tam uvědomil, jak blahodárně na něj toto prostředí působí, byl tak blíže k Bohu.

Úžasné..., prožitek mše svaté ještě umocňoval hudební doprovod Husákova smyčcového Quarteta. Jsou to žáci brněnské Konzervatoře (jeden je již posluchačem JAMU). Hudbou nás provázeli při zpěvu adventních písní. Nelze jinak, než říci: „Bohu díky“.

Bože, jak nádherný adventní den, kdy ráno slyším při rorátech z radia Proglas z úst pátera Holíka: „Rozjímání ve tmě nás umocňuje, abychom vzdávali úctu Tomu, kdo mluví, abychom naslouchali v tichu noci...“ a „Pokud nebude Božího pokoje v srdcích lidí, nebude pokoje na zemi ...“

A odpoledne v kostele sv. Tomáše slova P. Koukala o intenzivních prožitcích dne, o paprscích slunce, o Světle, které nás osvěcuje a provází.

Při proměňování a přijímání jsem silně pociťovala ještě i pastorační dopad této mše svaté. Byla to nevšední a nádherná atmosféra společenství přítomných věřících a nevěřících.

Po skončení mše svaté nás chlapci ze smyčcového Quarteta ještě odměnili krátkým vystoupením.

Odcházela jsem s rozhodnutím, že sama za sebe řediteli SPŠCH poděkuji. Zaslala jsem mu děkovný email. Popřála jsem jemu, profesorům i žákům požehnaný a klidný advent, radost z příchodu našeho Pána, Ježíše Krista a lásky plný vstup do nového roku, který je zároveň rokem Božího milosrdenství.

Milé farní společenství, dovolte, abych vám ocitovala ještě z jeho odpovědi: „Prosíme Pána o požehnání pro práci, vzdělávání a výchovu na naší škole a současně chceme vyjádřit úctu a poděkování Pánu Ježíši. Boží dílo přijměme s respektem, pokorou a obdivem. S tím souvisí historie, současnost i budoucnost naší školy s partnery - odbornou praxí, vysokými školami, základními školami, zřizovatelem, kontrolními orgány atd.“

Sama za sebe nemám co dodat, než snad to, aby takovýchto prožitků a osobností bylo na světě ještě víc.

J.S.