Nemluv, ale konej!

Celé letošní září jsem se těšil na již tradiční taneční večery v naší farnosti a na společná "dotančení" u chladivého moku ve společenství přátel. S ženou Markétou jsme věděli, že se máme předem přihlásit, přesto jsme tak neučinili. Když přišel čas prvního tanečního večera, s Markétou jsme se vystrojili a vyrazili. Čekalo nás rozčarování a zklamání. Naše tančírna (tělocvična v ZŠ Horácké nám.) byla zamčená a ponořená do tmy. Při telefonátu s Pavlínou Hajnou jsme zjistili, že se přihlásilo málo zájemců, a proto byl kurz tanečních zrušen bez náhrady. No, nic se nedá dělat, odcházíme domů. V neděli při Posvícenském odpoledni na Orláku se potkáváme s dalšími zájemci o taneční, kteří také podcenili potřebu přihlášení se. Nad sklenicí burčáku jsme naříkali, jaká je to škoda.

Po několika dnech dorazila SMS od Katky Kučerové. Společně se svým manželem Tomášem zorganizovali vše potřebné. Zajistili pronájem tělocvičny, sehnali "kapelu" (zapůjčený zesilovač a písničky v nulách a jedničkách v paměti telefonu), tanečního mistra a komunikovali se všemi zájemci. Tomáš oslovil kolegu Honzu v práci, který se dříve věnoval společenskému tanci na profesionální úrovni. Byl ochoten věnovat nám svůj čas při snaze prohloubit naše taneční umění. A jako taneční mistr se osvědčil.

A proč to vše píši? Rád bych veřejně poděkoval Katce a Tomášovi Kučerovým. Rozhodli se a zorganizovali taneční večery pro potěchu naši. I přes komplikace s hlídáním dětí nám každý taneční večer zajistili vše tak, abychom my ostatní mohli jenom přijít, zatančit si a zase spokojeně odejít. Místo naříkání a mluvení konali. Díky Katko a Tomáši. Ať vám náš Pán žehná.

RT