Nechávat se překvapit Bohem

V loňském adventu byla v knížečce Adventní příprava tato slova papeže Františka:

„Kdo je mužem či ženou oné velké naděje, kterou nám dává víra, ví, že i uprostřed těžkostí Bůh jedná a překvapuje nás. Bůh vždycky překvapuje… Bůh pro nás chystá vždycky něco lepšího.Žádá však od nás, abychom se nechali překvapovat Jeho láskou a přijímali tato Jeho překvapení. Důvěřujme Bohu!“

Chtěla bych se s vámi podělit o svoje milá a krásná překvapení, která jsem dostala v druhé půlce prázdnin, vlastně je dostávám pořád, ale tak nějak víc jsem si je uvědomila a více za ně děkovala.

O prázdninách jsme se potkávali ve všední dny v různých brněnských kostelích. To proto, že u nás bylo méně mší a říkala jsem si, že jsme jako ovce bez našeho pastýře. O to krásnější bylo setkání v kostele u Minoritů se sestřičkami z naší farnosti, o kterých jsme se dozvěděli v minulém Rožni. Hrnula jsem se po mši za nimi a moc hezky jsem si popovídala se sestrou Lucií.

Na první pátek v srpnu byl poprvé večer chval v naší farnosti. Bylo to krásné!

8. 8. na 55. výročí svatby mých a Markétiných rodičů se nám narodila vnučka Terezka, po samých mužských je to první děvče v naší rodině.

Odjela jsem vařit na farní tábor. Práce bylo pořád dost, ale prožila jsem tam týden v krásném společenství s mladými lidmi. Každý den byla mše svatá a společné modlitby. Potrénovala jsem si svoje hraní na kytaru a bylo mi se všemi moc dobře.

Následoval týdenní tábor rodin na tábořišti v Uhřínově, kde se nám letos navíc podařilo prožít více chvil při modlitbě s naším Pánem. A když jsme si jednou nepospíšili s modlitbou, tu se někdo ozval: „A co modlitba?“  Ke konci za mnou přišla jedna maminka a chvíli jsme jen tak v tichu stály a ona mi říká: „Smím tě obejmout?……“

Poslední týden o prázdninách jsem byla na zpívání se scholou v Rokoli. Je to mariánské poutní místo zasazené v krásné přírodě. Trénovali jsme svoje hlasivky, bránice a zpívali ostošest. Mají tam novou cestu manželů, na kterou jsme byli pozváni v sobotu navečer. Šla jsem také, protože jsem ji chtěla jít i za ty své nejdražší a ostatní manžele z naší farnosti, jak bylo řečeno. Bylo patnáct zastavení a střídali jsme se ve čtení. Někdo mně podával knížečku, ať se jedno zastavení pomodlím, ale neměla jsem odvahu, bylo to hodně o manželství. Potom mně ji nabízel Pavel na další zastavení. Jen jsem zavrtěla hlavou a tak dal knížečku Markétě a ona, že nemá brýle, tak jí půjčil svoje. Potřetí mně (netušíc předchozí nabídky) knížečku podala Markéta, to už jsem si ji vzala. Měla jsem 14. zastavení a jeho tématem bylo:   Všechno má smysl.

Otec Jan nám dospělým nabízel, že můžeme jet do Taizé s mladými. Rozhodnout jsem se měla nejpozději v neděli po návratu z Roko-le. Seděla jsem nad mobilem a nevěděla co napsat. Řekla jsem: „Pane Bože, jestli mně tam chceš, tak to nějak prosím zařiď, a jestli nemám jet, tak nepojedu.“ Otec Jan mně napsal, že už mají v dodávce plně obsazeno a bylo to vyřešeno.

V úterý 2. 9. se mi narodilo další vnoučátko, chlapeček Štěpán. Druhý den mi volal syn, že jde z porodnice, malého viděl poprvé a říkal: „On je tak krásný…“

Poslala jsem fotky Terezky a Štěpánka a napsala manželově tetičce, která má 83 roků, že se nám narodil Štěpánek. Její syn, Jožkův bratranec Fana, se zabil v 52 letech, dva roky před Jožkovou smrtí a druhý syn Štěpa zemřel osm měsíců po Jožkovi, vloni 25. prosince, na leukémii. Dostala jsem bolestnou, ale krásnou odpověď od její dcery, sestřenice Zdenky: „Když jsem řekla mamce, že máš nového vnoučka, tak se usmívala. A když jsem ji řekla, jak se jmenuje, tak měla slzy v očích. Její slova byla jen: Tak máme zase Štěpu. Více nemohla.“

Na hodové mši v Jehnicích byla v kázání i tato slova: „Žijeme v tomto čase na tomto místě.“

Děkuji každý den našemu Pánu, že mohu žít v tomto čase na tomto místě, s vámi, v naší farnosti.

Ono to má ještě pokračování. V sobotu, chvíli po dopsání tohoto článku, mi zvonil telefon, volal o. Jan Kotík. „Tady Míla (na druhé straně ticho…), povídej, máš pro mě překvapení?“ „Ano, je volné místo do Taizé, tak jestli chceš, odjíždí se zítra ve dvě od fary.“

Bůh vždycky překvapuje…..

Míla B.