24.09.2011 19:04

Na cestě

Nedávno jsem tak přemýšlel, na co se ještě mohu v životě těšit, a mimo jiné mě napadlo, že to jsou knížky Tomáše Halíka, vycházející v pravidelnosti svátků liturgického roku.

Nad poslední z nich (Divadlo pro anděly) jsem si připomněl něco, co už jsem dlouho nosil v hlavě: Poznání jako cesta. Ta nás zavádí na různá místa a odtud pak vidíme svůj svět. Problém je ale v tom, že každý vyjdeme odjinud a dojdeme někam jinam. A jak se pak máme domluvit, když každý máme před sebou jen ten svůj svět.

Tohle jsem si uvědomil třeba také nad knihou Grahama Greena Moc a sláva, jejíž děj se odehrává v revolučním Mexiku 19. století, kdy byla katolická církev pronásledována, a v zemi zůstal poslední kněz. Byl pronásledovaný vojskem i vlastní minulostí. V  jedné scéně tento muž zápasí o kus masa s umírajícím psem. Situace obrazně i doslova pod psa. Ale i tehdy rozmlouvá s Bohem a proto neztrácí svoji důstojnost. Tak se mi to aspoň zdálo. Podle eseje Dvě svatosti od Gustava Herling-Grudzinského se však tento muž dotknul samého dna hanby.

Jedna životní situace, dvě interpretace. Jako konečně vše na světě. Jak je možné v takovém světě žít? Jak se máme domluvit?

Odpovědi na tyto otázky nacházím právě v knihách Tomáše Halíka, zvláště v té poslední. Tady bych kousek přímo opsal: „Objektivita není výdobytek rozumového poznání, nýbrž ctnost. V této ctnosti se cvičíme dialogem, nikoli však cvičením v argumentační pohotovosti či uměním kompromisu, nýbrž cvičením v ctnosti uznání. Pravda vchází dveřmi, v nichž si navzájem dáváme přednost, nejen ze zdvořilosti, nýbrž z opravdové úcty. Anebo lze onomu uznání a úctě (která vnímavého člověka zavazuje k reciprocitě tohoto postoje) také říkat láska k bližnímu?“ K bližnímu, který vidí svět jinak, který je prostě jiný.  

Honza V.

—————

Zpět


Kontakt

E-mail farnosti

(Další kontakty v sekci "O farnosti")


TOPlist