Kde je Tvůj poklad

Přišla k nám do školní kanceláře (pracuji na ZUŠ) maminka malého chlapce a měla problém. Ráda by, aby hoch chodil u nás do hudebky (víte, on je takový zpěváček), ale zároveň má zaplacený kroužek angličtiny za 15 000 Kč (to není tisková chyba, opravdu říkala patnáct tisíc korun, je to skoro individuální výuka s výbornými pomůckami), a angličtina bude dobíhat příští školní rok do listopadu, bude ve čtvrtek a hudebka také.

Bylo zjevné, že maminka svého chlapce miluje a chce pro něj to nejlepší, nejlépe od všeho, a tak nebylo snadné jí jemně přivést k poznání, že bude muset zvolit: buďto angličtina, nebo hudebka, nelze být naráz na dvou místech. 

Podobné rozhodování se v červnu a v září odehrává v mnoha rodinách se školními dětmi. Keramiku nebo balet? Flétnu nebo floorbal? Nebo raději všechno? A angličtinu, bez té se dnes už neobejdeme. Nabídka je obrovská a mnozí "chtějí vaše nejlepší" totiž vaše peníze.

 Je vhodné si položit otázku, a také si na ni upřímně odpovědět: Co považuji pro svoje dítě za nejdůležitější? Jakého cíle ve výchově chci dosáhnout? Jak moc je pro mě zásadní předat dítěti víru v Boha? Co pro to dělám?

Když by někdo tvrdil, že miluje lyžování (tanec, zahrádkaření, sbírání známek...), ale věnoval by se tomu dvakrát do roka, asi by o svém vztahu k tomu oboru nikoho nepřesvědčil. Jestli je pro mne důležitý Bůh, mělo by to být poznat i z toho, kolik času a pozornosti mu věnuji.

Výchova k víře je v první řadě věcí rodičů. Okolí, především farnost má nejdřív jen doplňující roli. Ale už tříleťák říká "já šám", a ve dvanácti letech si mladý člověk chce osahat život samostatně a názory rodičů včetně jejich náboženského postoje podrobuje zdrcující kritice. Je důležité, aby před začátkem tohoto nutného a zdravého procesu osamostatnění byl mladý člověk názorově a osobnostně dobře ukotvený i mimo vlastní rodinu. Názory vrstevníků budou v určitém období důležitější, než dobré rady rodičů.  Takže – sem s věřícími vrstevníky!

Dobrou příležitostí k navazování vztahů s věřícími kamarády (a samozřejmě i s Bohem) je účast na aktivitách, které pro děti chystá farnost, nebo lépe řečeno, obětaví farníci v čele s Otcem Janem. Především jsou to pravidelné středeční mše svaté, zaměřené na děti a výuka náboženství. Na středeční mši dostávají děti více prostoru k zapojení, pronášejí svoje přímluvy, jdou v průvodu s obětními dary, jsou v blízkém kontaktu s knězem a letos mohly v rámci promluvy sledovat divadelně ztvárněné příběhy z Bible. V postní a adventní době bývá pro děti nachystána zajímavá hra. Zpěváci se můžou zapojit do dětské scholy, kluci můžou chodit ministrovat. Pro děti se připravují také farní tábory, mikulášská besídka, koleda rodin, hra na Ořešíně a pouť dětí. Výraznou formační úlohu může sehrát také skautský oddíl, který úzce spolupracuje s farností.

Tráva neroste rychleji, když ji potahujeme kleštěmi, a hezké vztahy a správné postoje se nevybudují za pár týdnů. Do křesťanské výchovy dětí je potřeba investovat čas a síly. Obojího nemáme neomezeně, a tak je často potřeba volit. Thomas Merton, známý americký trapista říká: „Naplnění každého jednotlivého povolání znamená nejen vzdát se všeho špatného, ale i vzdát se všeho toho dobrého, co po mě Bůh nechce.“ Je to tak trochu jako v tom podobenství viz Mt 13,44-46.

-maš-