Kde je tvůj poklad

Tábor rodin byl skoro u konce. Na neděli zbyla v tábořišti jen hrstka statečných a tak jsme se rozhodli, že se na nedělní mši nebudeme střídat, ale že necháme tábor pár hodin bez obyvatel a pojedeme všichni dohromady do Červené Lhoty na devátou. Doklady, peníze, klíče a podobné cennosti vezmeme do auta. Něco zamkneme v táborové kuchyni. A zbytek věcí zůstane pár hodin bez dozoru.

V neděli ráno jsem na louce mezi stany řešila, co by mi vadilo, kdyby se ztratilo, a co tedy půjde pod zámek. Ručně psané zpěvníky z dětství? Ultra teplý spacák, dárek od manžela? Synova zánovní krosna? Omodlený breviář?

A mezi tím vším pobíháním a neklidem jako by mi svatý Pavel připomněl: … Neboť kde je tvůj poklad, tam je i tvoje srdce. Rázem se z otázky úschovy věcí stala otázka, co je tím mým pokladem, kde a u čeho (a u koho) je moje srdce. Ani mne nepřekvapilo, když se o hodinu později v evangeliu té neděle Ježíš ptal Petra (a každého z nás): Za koho lidé pokládají Syna člověka? A za koho mne pokládáte vy?

Tato otázka v sobě skrývá touhu Ježíšova srdce. Jako by se nás ptal: Kým jsem pro tebe? Jsem tvým „pokladem“? Věříš v moji lásku a moje milosrdenství?

I další Ježíšovy otázky jsou zajímavé a naše odpovědi na ně by možná byly ještě zajímavější: Rozuměli jste tomu? Co chceš, abych pro tebe učinil? Za koho mne pokládáte vy? Miluješ mne? Miluješ mne více než tito?

-maš-