Kde je tvoje srdce

V tom venkovském kostelíku bylo hodně plno. Byla jsem ráda, že jsem našla místo v koutku, kde snad nikomu nezaberu to „jeho“ místo. Kněz, za kterým jsme přijeli na návštěvu, kázal o Božím milosrdenství. O tom se poslouchá rádo a lehce. Horší je, když se z kazatelny ozvou slova o tom, že také my máme být milosrdní. Začneme se sami před sebou omlouvat (nebo vymlouvat) že toho máme moc, že jsme tak důležití až z toho padáme na ústa, a vůbec, co to je za nápad starat se o nejchudší, beztak si za to mohou sami, ať to dělá někdo jiný, atd. Anebo si opravdu vyhrneme rukávy a začneme páchat (všímáte si podobnosti se slovem zapáchat?) dobré skutky hlava nehlava, padni komu padni.

A mnozí křesťané tráví svoje životy snahou zvládat projekty, plnit povinnosti … a nic z toho je nepřiblíží Bohu ani o píď. Nikdy nepoznají Boha důvěrně, od srdce k srdci. A totéž jsme udělali se svým vztahem k Bohu. Jak říká sv. Matouš (7,22): „Mnozí mi řeknou v onen den: „Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?  A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal“ (totiž nepoznal srdcem). Začínám mít dojem, že tato slova – nikdy jsem vás neznal – říká Ježíš s lítostí, že je to mnohem víc bolest neopětované lásky než snad nějaká výčitka typu To máš za to.

Ale ani my nechceme být pro druhého projektem nebo předmětem povinnosti: chceme být předmětem touhy. Stejně tak Bůh čeká, až po něm budeme toužit celým srdcem. Zapište se na kurz a pak s pomocí těchto informací zkuste změnit svůj život. Nic z toho vás Bohu nepřiblíží, podobně jako lekce z anatomie vám nepomůže lépe milovat svoji manželku. Prorok Jeremiáš říká (29,13): „Budete mne hledat a naleznete mne, když se mne budete dotazovat celým srdcem.“ Křesťanství není náboženství nedělních škol, dobrého chování, společných večeří a posílání obnošeného šatstva do Afriky, jakkoliv jsou tyto věci dobré.  Základem je vztah dvou bytostí, dvou srdcí.*

Když skončila mše v tom venkovském kostelíku, přišel za mnou kamarád kněz a říká: „Tady jsi! Kde jsi byla? Já jsem Tě neviděl.“ Cože? Pomyslela jsem si: Někdo se o mne zajímal? Někdo mne hledal? Někomu nebylo jedno, kde jsem?

Tak nějak se Bůh ptal Adama a Evy: „Kde jsi?“ A určitě Stvořitel vesmíru neměl potřebu ptát se na GPS souřadnice v rajské zahradě. Spíš to byl dotaz na stav jejich srdce, podobně jako se profesor ptá duchem nepřítomného studenta. A Ježíš v evangeliu to říká stručně a jasně: Tvoje srdce je tam, kde máš svůj poklad. 

Až se půjdeme klanět Narozenému dítěti, zkusme pozorně naslouchat. Třeba uslyšíme úlevné: „Tady jsi, kde jsi byl? Už dlouho jsem se s tebou nesetkal…“

* inspirováno knihou Johna Eldredge Chraň svoje srdce