Každý potřebuje své společenství

Byla jsem minulý rok (8. března) na přípravném setkání – duchovní obnově, pro kurz Alfa. Hned při vstupu do prostorů na Hapalově ulici se ke mně hrnul jeden muž a dával mi květiny, a že mně přeje ke svátku. Říkám, že svátek nemám. Ale když přišla další žena a on se k ní hrnul úplně stejně a přál jí k svátku, pochopila jsem, že nám přeje k MDŽ J.

V polední pauze jsme spolu seděli a povídali si. Tento mladý muž se jmenoval Libor a velmi krásně a poutavě vyprávěl o farních evangelizačních buňkách a o společenství tatínků. Zaujalo mne na tom, že si píšeš jména těch, které chceš, aby poznali Boha, a že se za ně modlíš. Někdy prý i roky.

O prázdninách téhož roku jsme měli na Charismatické konferenci setkání pořadatelů kurzů Alfa. Byl tam i otec Vojtěch z Dolan a vyprávěl, jak u nich jsou Alfa kurzy a Farní evangelizační buňky – FEB, zkráceně buňky. Jak to vše funguje a je provázané. Moc mě to oslovilo. Měli tam i stánek a lidi, kteří vysvětlovali a povídali o buňkách. Také zvali na 2. seminář, na kterém bude přítomný P.Pigi z Milána, kde tyto buňky již několik let fungují.

Předkládala jsem Pánu v modlitbě tyto evangelizační buňky a taky o nich nadšeně několika lidem povídala. Jak jsem dostala od Libora, tak jsem dávala dál.

Kupodivu někteří o FEB slyšeli a věděli odjinud. Neměla jsem odvahu se přihlásit na seminář, ale kamarádka se mně ptala v dubnu, jestli jsem už přihlášená, že tam jedou a že mně vezmou. Tak jsem se přihlásila. Jelo nás tam několik z naší farnosti. Někdo na celý seminář, někdo na jeden den, včetně o. Jana. Vysvětlování o podrobnostech je na delší povídání. FEB mají ve svém názvu evangelizační. Jde o evangelizaci v Duchu Svatém a svědectví o své víře a pozvání do buňky, do společenství.

O prázdninách mě zaujalo krásné svědectví od mé kamarádky o dvou spolužácích. Pravidelně se sekávají po nějaké době s celou třídou.  Jeden spolužák tam neměl kamaráda z lavice a tak po něm začal po letech pátrat. Našel ho v těžké životní situaci, pomohl mu a pravidelně se stýkali. Jeho dcera mu při těchto potížích nabídla, jestli nechce přijít do jejich společenství ve sboru. Říkala jsem si, co my můžeme ostatním nevěřícím, hledajícím nabídnout?

Začátkem září jsem na chválách dostala toto slovo: (Ex 23,20) „Hle posílám před tebou posla, aby tě opatroval na cestě a aby tě uvedl na místo, které jsem připravil.“ Říkala jsem si po rozbalení: „Pane, pojedu do Taize?“ Otec Jan říkal, že se jede do Taize modlit za FEB. Měli jedno místo volné. Tak jsem se přidala. Nesla jsem buňky v srdci s sebou.

Ještě jedna myšlenka. Když jsem před dvěma lety začala číst Bibli v projektu Vezmi a čti, tak mě moc oslovily Skutky apoštolské. Líbilo se mi, jak žili prvotní křesťané ve společenství: Den po dni jednomyslně a vytrvale docházeli do chrámu, ve svých domech lámali chléb a pokrmy jedli radostně a v prostotě srdce. Chválili Boha a těšili se přízni všeho lidu. A Pán každého dne ke společenství připojoval ty, kteří měli být spaseni. (Sk 2,46-47)

Míla B.