Kam kráčíme...

Libu jsem poznala před rokem na Alfě u nás ve farnosti. Pozvala jsem ji do našeho společenství - buňky (FEB), kde se modlíme, sdílíme se a jdeme společně k Pánu. Liba začnula chodit po dlouhé době do kostela a do naší farnosti. Mně se její příběh natolik líbil, že jsem ji požádala o napsání článku do farního časopisu.

Míla B.

Na přání vedoucí jedné z Farních evangelizačních buněk naší farnosti, společenství, do kterého také patřím, zveřejňuji tento malý příběh. Není to příběh o mé osobě, ale o darech Ducha svatého a také o cestách, po kterých se můžeme vydat. Součástí příběhu je při modlitbách i celé společenství FEB.

V létě loňského roku, na počátku mé cesty spojené s řečkovickou farností a s poznáváním Bible, jsem se dostala k výkladu Evangelia podle Matouše „O hřivnách“.  Už nevím, při jaké příležitosti, pravděpodobně při homilii. Zůstal ale v mé mysli. Jaké hřivny jsem vlastně dostala já, jak je využila a co mohu ještě nabídnout? Po skončení svého profesního života jsem se starala o bezmocnou maminku. Právě tyto zkušenosti a k tomu dostatek lásky bych mohla předat dál a ještě chvíli pomáhat jiným starým lidem. Protože se mi nepodařilo najít v okolí společnost, která by měla o služby dobrovolníka zájem (pro pečovatelskou službu se přijímají pouze profesionální osoby) poslala jsem žádost na Diecézní charitu Brno. Asi po měsíci mi nabídli, že mohu v jednom domě Chráněného bydlení Sv. Michaela občas pomáhat mladé ženě s postižením. S osobami s postižením jsem žádné zkušenosti neměla, ale i s počátečními pochybami jsem nabídku přijala. Tak začala jedna z mých nových životních rolí. Později jsem se dozvěděla, jak se Bůh postaral o tuto ženu. V době, kdy se dostala do tíživé životní situace, přišla moje nabídka. Sblížily jsme se a jednou týdně se stává součástí mého života (někdy i mé rodiny) nejen ona, ale všechny osoby v tomto malém společenství. I když zde vládnou určitá pravidla, je mi umožněno předávat jim kousek své neprofesionální „mateřské výchovy“. Je úžasné, jak umí lásku přijímat, ale také i dávat.

Bydlí na přechodnou dobu v Řečkovicích, navštěvují mše svaté v kostele sv. Vavřince a bude mi ctí, když se o nich dozví celé řečkovické farní společenství.  Jeden mladý muž z chráněného bydlení také občas slouží jako ministrant v našem farním kostele. Mladá žena, o které píšu, se bude připravovat ke křtu a mám radost, že ji mohu doprovázet.

L. F.