Jedna z nás

Ing. Žáčková Tonička, vysokoškolské vzdělání získala na chemické fakultě v Praze. Málo kdo věděl o jejím vysokoškolském titulu. Nikdy ho nepreferovala.

Byla velice moudrá, všestranně vzdělaná, nesmírně skromná a vírou naplněná žena. Své vědomosti si stále doplňovala, třeba i studiem na Univerzitě třetího věku v Brně.

V naši řečkovické farnosti se dlouhá léta podílela na úklidu kostela. Když se v lednu roku 2014 začalo scházet naše Farní společenství seniorů, Tonička se stala jeho součástí. Velice oceňovala, že se i zde může dovídat nové věci, a že ji to vybízí k vyhledávání a nastudování nových poznatků.

Prožívali jsme s ní její poslední léta boje se zákeřnou nemocí. Ona však neochabovala a s plným nasazením se snažila být prospěšná. V březnu tohoto roku jsme s ní oslavili její osmdesáté narozeniny. Když jsme se sešli po prázdninách, říkala, že vše je v rukou Božích. Den před naším listopadovým setkáním 23. 11. mi volala telefonem od své sestry z Velkého Meziříčí. Její pevný a rozhodný hlas jsem po ukončení hovoru zachytila v těchto verších:

Hlas.

Telefon zazvoní

a slova zní,

mám tě ráda,

otevírá se již nebes brána.

Byla jsem společenstvím obohacována,

leč nedostává se mi již sil,

zdravím všechny ze čtvrtečního rána,

tentokrát nepřijdu, posílám pozdrav jim.

Řečeno vše, snad jen ještě odkaz,

pokračuj v díle, které konáš

a celému společenství vzkaz,

usiluj a o vědění se snaž.

Blíží se adventní dny

a z telefonu právě zní

hlas nesmírné síly, který Bůh dary obdařil,

hlas možná poslední,

hlas víry a lásky, prodchnutý nadějí.

Drahá Toničko, budeš chybět nejen nám, ale všem, kteří Tě poznali. Důvěřovala jsi v Boží věrnost a my se budeme spoléhat na Tvé přímluvy u Boha za nás. Předešla jsi nás do Božího království o třetí neděli adventní 11. 12. 2016. Ať Tvoje duše odpočívá v pokoji.

Za řečkovické Farní společenství seniorů

Jana Suchánková