25.12.2012 09:22

Jako Ježíšek

Byl prosincový večer a já se vlekla unaveně domů, v nohou pár kilometrů mezi obchodními regály, v rukou pár balíčků a v hlavě neveselé myšlenky o dárcích, které se nepodařilo sehnat, a pochyby o těch, které jsem zakoupila. Budou se líbit? Nebo jsem radši měla vybrat něco jiného?

Pak jsem potkala kamarádku. Znalecky omrkla moje zavazadla a prohlásila: „Byla jsi ježíškovat, viď?“

Její úsměv a dobrá nálada odplavily do dálky moji únavu i pochyby. A celý večer mi hladilo (d)uši to nové slovíčko „ježíškovat“. 

To je vlastně pravda, o Vánocích smíme svým blízkým dělat Ježíška. Jako když si děti hrají na pana doktora nebo na maminku a na tatínka, tak si i my smíme a máme „hrát na Ježíška“. Z pohledu věčnosti jsou všechny naše dospělé projekty jen dětskou hrou.

Vánoční úkoly začaly z pohledu ježíškování dostávat nový rozměr. Umytá okna a naleštěné kliky? Vanilkové rohlíčky a kupa dárků pod stromečkem? Jestli je to z upřímné lásky, sem s tím. Jestli je to skrytý závod o dokonalost, nemá to z pohledu věčnosti mnoho ceny.

Možná budeme tím jediným „Ježíškem“, kterého o vánocích naši drazí potkají. A třeba se staneme směrovkou na jejich cestě za Tím, který o sobě prohlásil: „Já jsem cesta, pravda a život.“

A naši bližní se budou častěji setkávat s anděly, podobně, jako jsem já jednoho potkala v tom nevlídném prosincovém večeru.

-smer-

—————

Zpět


Kontakt

E-mail farnosti

(Další kontakty v sekci "O farnosti")


TOPlist