25.12.2012 09:23

Jak jsem hlídala betlém

Asi před dvěma nebo třemi lety jsem se poprvé odhodlala „upsat se“ hodinové službě hlídání betléma v kostele na Boží hod nebo na svátek sv. Štěpána. Jak už to tak u mě bývá, bylo to rozhodnutí bez většího přemýšlení a už při vycházení z kostela mnou lomcovaly pochybnosti. Bude se mi chtít vstávat od svátečního stolu u jedněch nebo druhých rodičů, případně od nějaké pohádky nebo filmu, co když bude venku hrozné počasí, v kostele zima, a co když tam nikdo nepřijde?

Všechny mé obavy se ukázaly jako liché a tu hodinu v kostele jsem si skvěle „užila“. Pokud nechodili lidé, byl prostor pro modlitbu, ale prázdno tam moc často a dlouho nebylo.

Přicházely nejrůznější typy lidí všech věkových kategorií, řekla bych, že převážně nevěřící. Bylo zajímavé sledovat, jak se chovají. Někteří hlučně a suverénně kráčeli rovnou k betlému, jiní se chovali spíše rozpačitě a snažili se u kropenky si matně vybavit, na kterou stranu se dělá kříž. Přicházely celé rozvětvené rodiny, ale i osamělí lidé. Nejkouzelnější byly děti. „Tati, a kde jsou tři králové?“, dožadoval se opakovaně malý chlapeček tatínkovy odpovědi. Ten se snažil zakrýt tuto mezeru ve svých znalostech odváděním synovy pozornosti k vánočnímu stromku.

Už se těším na letošní „hlídání“, pokud ovšem po přečtení tohoto článku o ně nebude takový zájem, že už na mě v rozpise na jednom z bočních oltářů nezbude místo.

 J.P.

—————

Zpět


Kontakt

E-mail farnosti

(Další kontakty v sekci "O farnosti")


TOPlist