Izrael 2017

Od CK jsme dostali k provázení Svatou zemí za průvodce P. Jiřího Floriána z Brna a P. Daniela Víchu z farnosti Kravaře. Patří jim veliký dík, protože odvedli skvělou práci nejen při každodenních mších svatých, výběrem a čtením evangelií na jednotlivých posvátných místech, vyčerpávajícím popisem historie, ale i odrazem jejich vedení na nás poutnících (stal se z nás skvělý kolektiv).

Jelo nás 49 poutníků, z toho 23 z Brna. Ve Svaté zemi jsem nebyla poprvé, a proto vím, proč musíme Bohu za jejich provázení děkovat. Myslím, že po přistání na letišti Václava Havla v Praze z nich obou spadl veliký balvan úlevy, že jsme všichni šťastně doputovali domů.

Každá pouť přináší oběti a kříže, také ta naše se jim nevyhnula. V prvé řadě nás zaskočilo počasí. Ranní teploty se pohybovaly kolem 3°C, přes den se střídalo slunce s mraky a často i se silným větrem, který byl pocitově studený, až ledový, i přesto, že teplota v poledne stoupala k 17 °C. Příroda byla zelená a rozkvetlá, doslova záplava květů (převažovala žlutá barva). Stromy byly plné mandarinek a pomerančů, plantáže banánovníků byly plné trsů banánů.

Úvodem ještě musím říci, že jsme denně při mších a návštěvách svatých míst nesli sebou i celou naši farnost a všechny své drahé doma. Vám všem patří veliký dík za modlitby, moc jsme je potřebovali.

V pátek 10. 3. po příletu ve 4.35 hod. do Tel Avivu jsme autobusem odjeli do Jaffy (biblické Joppe), která byla založena Noemovým synem Jeftem. Zhlédli jsme kostel sv. Petra a dům, kde apoštol Petr pobýval. Pokračovali jsme do Galileje se zastávkou v Caesarei Přímořské, a  podél Středozemního moře  do Haify. Zde, na pohoří Karmel v kostele Stela Maris, jsme měli v 10 hodin mši svatou. Následovala prohlídka Bahaiských zahrad a odjezd do Nazareta (bazilika Zvěstování a kostel sv. Josefa stojící nad původním domem, kde žila Svatá Rodina, a nachází se zde obětní stůl, který sem v roce 1926 darovali poutníci z Moravy), následovala Kána Galilejská (první Ježíšův zázrak, konají se zde obřady obnovení manželských slibů). Odjezd do Tiberias na nocleh.

Další den jsme na Hoře Blahoslavenství zahájili v 8 hod. mší svatou. Následovala Tabgha – místo rozmnožení chlebů, Mensa Christi – zázračný rybolov a udělení Petrova primátu. Kostel byl před několika dny nově otevřen po opravě, po útoku žháře. Na tomto místě bylo viditelně a nejmarkantněji vidět ubývání vody v Galilejském jezeře. Následovalo Kafarnaum – návštěva kostela sv. Petra a zbytků synagogy. V restauraci v Magdale u Galilejského jezera jsme měli k obědu ,,Petrovu rybu“. Po obědě byla projížďka lodí po jezeře. Kapitán lodi nás překvapil, při vyplutí začala hrát naše státní hymna (doprovodili jsme ji zpěvem) a na stožár lodi stoupala česká vlajka. Po úžasné plavbě po jezeře jsme jeli k hoře Tábor, na její vrchol nás vyvezly taxíky (nadmořská výška 588 m). Řeholní sestra Jacka z Prahy a pár dalších odvážných tuto cestu absolvovali pěšky. Čas k rozjímání byl v bazilice Proměnění Páně, ještě před setměním jsme z přilehlé terasy stihli i pohled na okolní pohoří Hermonu. 

Další den jsme odjeli po západním břehu Jordánu do Judska a za krásného slunečního svitu navštívili Kasr El Yahud – místo Ježíšova křtu. Je to krásné místo bez komerce, řeka Jordán je zde kalná a široká jen několik metrů, prostředkem vede hranice mezi Jordánskem a Izraelem. Místo je přístupné z obou stran a je střeženo vojáky. Po promluvě o. Jiřího obnovujeme křestní slib a po schodišti sestupujeme k Jordánu. Pokračovali jsme do Jericha – leží v palestinské autonomní oblasti. Jericho je nejstarší město světa a nejníže položené (- 400 m pod hladinou moře). Výškový rozdíl mezi Jerichem a Jeruzalémem je více než 1000 m. Pokračujeme na Horu Pokušení s návštěvou ortodoxního kláštera. Další zastávka byla u Zacheova fíkovníku – čtení evangelia. Zde nás mile překvapil řidič našeho autobusu, krátce po odjezdu od Zacheova fíkovníku zastavil u silnice a u prodavače ovoce koupil tak obrovský trs banánů, že jej ani nemohl unést, P. Daniel rozdával, na každého připadly dva kusy a ještě zůstalo. Následovala vyhlídka Vadi Qelt v poušti a pohled na ortodoxní klášter sv. Jiří. Pokračovali jsme do Betfage – Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma. Měla zde být mše svatá, kostel však byl zavřený, a tak jsme odjeli na Olivovou horu a měli zde mši svatou v kostele Dominus Flevit – Pán zaplakal nad Jeruzalémem (byl postaven na místě domu Prorokyně Anny a místo oltářního obrazu tu je okno, kterým je výhled na celý starý Jeruzalém). Odjeli jsme se ubytovat do Betléma, kde jsme spali 5 nocí.

Další den byl zkouškou naší odevzdanosti se do rukou Božích. Vyjeli jsme lanovkou na Masadu (pevnost, která je symbolem svobodného židovského národa) a nevíme, co bylo příčinou naši první přinesené oběti, zda silný vítr nebo technická závada, ale když jsme se ve 12 hodin chtěli přepravit z hory dolů, zjistili jsme, že lanovka nejezdí. Pevnost se nachází kousek od Qumránu na stolové hoře na jihu Judské pouště. V minulosti byla svědkem bojů mezi Židy, Římany a Araby. Dnes je cílem mnoha poutníků a také místem slavnostní přísahy izraelských vojáků, kteří zde prohlašují: ,,Masada nesmí znovu padnout.“

Seděla jsem na kameni v nepohybující se frontě při ústí cesty k lanovce a cesty pěšky z hory dolů. Přišel o. Daniel a oznámil, že chvíli počkáme. Prozřetelně udělal dobře, že mladé hned nepustil pěšky dolů, protože cca po půl hodině jsme se dověděli, že lanovka nebude v provozu nejméně tři hodiny, a že cestu dolů pěšky budeme muset absolvovat všichni. Mladí byli nápomocni nám starším a také nemocným (já sama jsem po dobu pouti dostávala injekce a polykala prášky proti bolesti na utlumení zánětu sedacího nervu). Úžasná Anežka (naše farnice 81 let) napočítala při sestupu 874 kamenných schodů, které na úzkém klikatém chodníku střídalo jemné i větší kamení. Výškové převýšení je 400 m. Pomáhal, kdo mohl. Mým pomocníkem byl Tomáš Trtka a můj vnuk Honza. Za zdárné zdolání sestupu si dole proto všichni od P. Daniela vysloužili pochvalu.

Další zastávkou byla koupel v Mrtvém moři. Dnes se dá říci, že už je to povážlivě vyschlá a úzká hladina moře mezi Jordánskem a Izraelem. Místo, kde jsme se koupali před devíti lety se propadlo, již neexistuje. Těšili jsme se na blahodárné účinky moře. Vstup byl s mírným převisem a s vrstvou ostrých krystalů soli. Za pomoci vnuka jsem našlápla zdravou nohou do vody a ta se mi v léčivém bahně zabořila do hloubky až nad koleno. Bahno s ostrými krystaly mou nohu sevřelo a opět přišla pomoc, tentokrát od Tomášova tatínka, kterým jsem z této pasti byla vysvobozena. Bohu díky ten den za všechny naše obětavé poutníky.

Další den ráno jsme odjeli do Jeruzaléma –  kostela Kohoutího zakokrhání (Petr třikrát zapřel Krista), který leží mimo hradby. V dolní kapli jsme měli mši svatou. Po ní jsme strmě stoupali k Sionské bráně a vešli do vnitřního Jeruzaléma. Navštívili jsme kostel Dormicion, pod kterým je kaple usnutí Panny Marie (je zde dřevěná ležící socha Panny Marie s obličejem ze slonoviny), modlíme se litanie k P. Marii a pokračujeme cestou k Večeřadlu (společně zpíváme Klaním se Ti vroucně…) a vystupujeme na střechu tohoto komplexu. Zvony odbíjí poledne a my zpíváme modlitbu Anděl Páně. Na hoře Sion ještě navštěvujeme pomyslný hrob krále Davida a arménský konvent sv. Jakuba. Úzkými uličkami starého města, které jsou po obou stranách lemované malými obchůdky, docházíme do chrámu Božího hrobu (střed celého chrámu je v rekonstrukci, obehnán lešením se zavěšenými plachtami, lešení bylo i v předsíňce – kapli Anděla, Božího hrobu, ale hrob byl již přístupný). Po prohlídce dalších částí chrámu (i podzemí) a rozjímání na Kalvárii, jsme šli navštívit na Via Dolorosa Rakouský hospic, z jehož střechy byla nádherná vyhlídka na Jeruzalém. V místní kavárně jsme se občerstvili a den zakončili u Zdi nářků.

Další den jsme odjeli do Ein Karem s prohlídkou kostela Narození sv. Jana Křtitele a mši svatou v kostele Navštívení. Cesta zpět byla s návštěvou památníku holokaustu Yad Vashem a návratem do Betléma. Navštívili jsme Pole pastýřů, modlíme se ve zdejší kapli a pod  ,,ráznou“ taktovkou o. Daniela ještě nádhernou atmosféru umocní zpěv několika našich koled (jak zaznamenal pan Adam, dostalo se nám pochvaly od mnicha, který měl v podvečer kytarový koncert v kostele sv. Kateřiny). Přejíždíme k Bazilice narození (také zde probíhají opravy, celý obvod chrámu je obehnán lešením s plachtami). Z chrámu sestupujeme (jednotlivě) úzkým schodištěm do Jeskyně narození – je dlouhá 12 metrů a na výšku i šířku měří shodně 3 metry. Bočním východem z chrámu jsme vstoupili do kostela sv. Kateřiny Alexandrijské, který patří římským katolíkům a každoročně se z něj vysílá půlnoční mše z Betléma do celého světa. V jeho podzemí jsou hroby sv. Jeronýma a sv. Pavly. Den jsme ukončili návštěvou Mléčné jeskyně a dostali jsme osobní volno.

Poslední den byl odjezd do Jeruzaléma – Olivová hora a kostel Pater noster (tabulky Otčenáše), Getsemane – bazilika Národů, kostel Usnutí apoštolů a Hrobu Panny Marie. Zastávka v kapli Bičování, arabský hřbitov a Zlatá brána, křižácký kostel sv. Anny (za chrámem Božího hrobu) a mše svatá, Křížová cesta u někdejšího rybníku Bethesda (na její trase by bylo nemožné se ji modlit, během dvoudenní návštěvy Jeruzaléma jsme ani jedenkrát nepotkali poutníky s Křížem na Křížové cestě, která prochází rušnými úzkými uličkami města). Zakončení v chrámu Božího hrobu. Poslední noc v Betlémě.

Ve dvě hodiny v noci jsme měli odjezd do Tel Avivu a odlet do Prahy. Kapitán letadla nad Rakouskem oznámil, že se omlouvá, ale že pro silný vítr letíme pouze 700 km za hodinu a budeme mít cca 20 minut zpoždění. V tu chvíli jsem v duchu děkovala za předvídavost, že jsem spolu s dcerou objednávala zpáteční cestu vlakem do Brna s 1,5hodinovou rezervou. Ale vše bylo jinak. Nejen, že jsme přistáli s avizovaným zpožděním, ale několika lidem (včetně o. Jiřího), nevyjela zavazadla. Ujel nám proto plánovaný autobus k vlaku a další autobus cestu Prahou jel 3/4 hodiny. Naše celá skupina doslova uháněla čas. Na nástupišti se u našeho vlaku již zavíraly dveře a u našeho vagonu stála skupinka mladších a doslova držela dveře a prosila rozzlobenou průvodčí, která nám chtěla dát asi minutové zpoždění k úhradě. Nakonec opět s Boží pomocí vše dobře dopadlo, průvodčí se uklidnila, vlak jel na čas a my šťastně dojeli do Brna. I takové může být prožívání a putování v sebezapření a odevzdanosti v postní době. Ještě jednou Bohu díky.

Jana Suchánková