Inspirace z litoměřické diecéze

Také jste se někdy dostali do situace, že jste se přihlásili k účasti na nějaké akci a pak jste až do jejího konání přemýšleli o tom, jestli bylo vaše rozhodnutí správné?

Přemýšleli jsme s manželem, že bychom jeden podzimní víkend prožili na duchovním cvičení. Sladit náš nabitý program s nabídkami na internetu bylo dost náročné, ale přesto jsme objevili zajímavé místo i téma.

V polovině listopadu jsme se tedy vypravili do Jiřetína pod Jedlovou, kde Kongregace Dcer Božské lásky pořádala Duchovní cvičení s názvem Svátost smíření jako šance pro všechny. Pro ty, kteří netuší, kde se Jiřetín nachází, mám drobnou radu: najděte si na mapě republiky Varnsdorf v severních Čechách a Jiřetín je kousek od něho. Cvičení vedl otec Radek Vašinek, duchovní správce z Hrádku nad Nisou.

Už po první přednášce nám bylo jasné, že naše rozhodnutí bylo správné. S vysokou mírou citu a pochopení nám připomněl, že svátost smíření je nejen svátost, ale i obrovský dar, který se nabízí každému z nás a který se neodmítá, i když se jej občas zdráháme přijmout.

 Dnes je Jiřetín malé opuštěné místo, které se nijak nevymyká atmosféře severních Čech, ale v padesátých letech minulého století bylo zaplněno obrovským množstvím řádových sester nejrůznějších kongregací, které tam byly svezeny z celé republiky k nucené internaci. Jednou z nich byla i manželova prateta sestra Michaela. Když jsme na jejím hrobě zapalovali svíčku, spočítali jsme všechna jména sestřiček na okolních náhrobcích a došli jsme k číslu 315! Bylo zima a fučel vítr, ale současně jsme úplně cítili, jak se nad námi vznášejí všechny ty modlitby, které byly sestrami vysloveny. Jistě nebyly nadarmo. Neměli bychom takovou svobodu, neměli bychom takové možnosti a neměli bychom na to zapomínat.

Ivana Vítová