Farní tábor Hodov 2014

Letos se uskutečnil 2. ročník farního tábora. Měli jsme sraz na vlakovém nádraží v Řečkovicích, odkud byl odjezd vlakem do Křižanova. Dále jsme přestupovali na navazující spoj do Velkého Meziříčí, kde jsme počkali na vlak do Rudíkova. U nádraží nás na osedlaném koni uvítal náčelník Tatanka-Peta se svojí družinou. Putovali jsme s nimi po asi 3 km dlouhé cestě do tábora, kde už čekala zavazadla.

Náčelník s ostatními vedoucími nás rozdělil do určitého kmene (Utahové, Siouxové, Apačové a Cherokeeové). Poté se jednotlivé kmeny rozešly i s náčelníky do svých tee-pee, kde si každý alespoň jednoduše vybalil. Následovaly seznamovací a pohybové hry. Všichni byli zaujati programem, když najednou se tu objevili dva muži v černých oděvech. Hned se vše točilo kolem nich. Zjistili, že jsou tu velmi dobré podmínky pro těžbu ropy a tak si s náčelníkem i s námi domluvili obchod: budou moci těžit v tábořišti a na oplátku nám dovezou jakékoli množství vody. Nadšeně jsme souhlasili, to jsme bohužel ještě nevěděli, co nás čeká… Po večeři bylo indiánské Pou-Hou, u kterého se zpívaly písně a následně rozdělení noční hlídky. Šli jsme si udělat hygienu a hajdy do spacáku.

Ráno nás probudil rámus a zvuky z těžby, což sloužilo místo budíčku. Převlékli jsme se do plavek, a jakmile jsme uslyšeli odpočítávání, utíkali jsme na sraz, abychom nedřepovali. Pak v čele s Otcem Janem a Pavlem Rejmanem následovalo běžení na rozcvičku k rybníku. Po protahování následovalo nemilosrdné otužování se skokem do vody. Otužilci si obepluli rybník a ostatní zůstali na kraji. Abychom se zahřáli, běželi jsme zpátky. Převlékli jsme se a konala se snídaně uvozena modlitbou jednoho z kmenů.

Uskutečnil se první blok programu: každý kmen si vyrobil hůl, vlajku a vymyslel pokřik. Po svačině byla hra a následoval oběd. V poledním klidu kuchyňská služba umývala nádobí a ostatní hráli přehazovanou, štípali dřevo nebo jen tak odpočívali. Před odpoledním programem byla opět svačina a pak šup do lesa, kde byla třeba hra na špiony. Jakmile odbila 18. hodina, byla mše svatá. Po večeři bylo opět setkání, při kterém vlajkonoši sňali vlajky ze stožáru.

Mapa tábora zčernala, a proto se každá družinka vydala na výlet do určité vesnice, kde měla najít vzkaz od již zemřelého náčelníka Hijaváty. Večer se všechny čtyři díly dopisu daly dohromady a vyšel z toho vzkaz. Za světla pochodní jsme se vydali k rybníku, kde na nás skrze kouř mluvil sám Hijaváta. Pověděl nám, co jsme udělali za chybu, že jsme Henrymu a Conroyovi dovolili těžit. Poradil nám řídit se podle ctností a žít podle života svatých. Vrátili jsme se do tábora.

Za každou hru bylo bodování. Podle počtu bodů jsme vždy mohli osvobodit určitá místa na mapě. Přišel předposlední den a s ním i Olympijské hry. Byli jsme rozděleni do jednotlivých kategorií, ve kterých jsme soutěžili. Pak byla štafeta po kmenech. Večer bylo bodování - přišly diplomy a odměny. Poslední večer bylo konečné vyhodnocení celotáborové hry. Pak jsme se šli podívat na zbytky hořící těžební věže a ohňostroj. Všichni byli vítězi nad Henrym a Conroyem.

Poslední den byl velký úklid, balení a odchod na nádraží. V Řečkovicích už na nás čekali usměvaví rodiče, kteří si za ten týden jistě odpočinuliJ. Chtěla bych poděkovat Otci Janovi za organizaci, Janě Rejmanové za zdravotnickou péči, Pavlovi Rejmanovi za trpělivost a ochotu a našim výborným kuchařkám Míle Bořecké a Markétě Šmerdové. Poklona patří taky jednotlivým náčelníkům - Aničce Kasanové a Marku Cahovi, Aničce Prchalové a Jožkovi Šikulovi, Lidušce Smejkalové a Davidovi Škvařilovi a Janičce Žižkovské a Ondrovi Šmerdovi. Doufám, že tento ročník nebyl poslední a že i příště nás Otec Jan něčím novým překvapíJ.

Marta Prchalová