Farní pouť do Říma

Farní pouť do Říma

Ve dnech 16. – 22. března vyrazila početná skupina našich farníků v čele s otcem Janem na pouť do Říma. A protože jsou kamarádi, sepsali své zážitky, o které se s námi na stránkách Rožně podělí. A my jim za to moc děkujeme!

 

Den první

Byla neděle, a my jsme odjížděli do Itálie - Říma na farní pouť.

V autobusu jsme museli přespat, a tak jsme si sebou vzali deku a polštáře. Před spaním jsme se dívali na film o sv. Kláře a Františkovi.

Bylo to moc zajímavé.

 

Den druhý

První ráno jsme se probudili v autobusu. Moc jsme se nevyspali. Všichni jsme šli na benzinku, abychom se umyli. A mně se tam zamotala hlava a potom jsem omdlela. Myslím, že to bylo z toho málo spaní. Ale všechno potom bylo už dobrý a mě bylo fajn. 

Po osvěžení a nasnídání se na benzince jsme odjeli do překrásného městečka jménem Assisi. Tam náš pan farář sloužil mši svatou. 

Taky jsme byli v různých kostelích a chrámech. Protože to byla pouť.  Potom byl rozchod. Prošli jsme celé městečko, je opravdu krásné a já si dala zmrzlinu - byla výborná.

No a za několik hodin jsme dorazili do Říma. Chvíli jsme čekali u ubytovny Jana Boska, potom nás pustili a my se vybalili a šli spát.

Moc se mi to tam líbilo taky proto, že jsem tam byla se svými rodiči a se sestrou. Pro mě je krása být v Římě. Ale jestli tam někdy pojedete, tak si dejte pozor na metro, hodně se tam krade! Ale to už napíše asi někdo jinýJ.

Adélka Matalová

Slunce, které se prodírá nad Toskánskou mlhou. To je naše uvítání v Itálii.

Po náročnější noci je naším dnešním cílem kraj sv. Františka a sv. Kláry.

Perugia -  kaplička Porciuncoli, která v době Františka byla místem, kde se on a jeho bratři setkávali k modlitbě, právě u této kapličky, tehdy v polích, poté zde František umírá. Nad tímto místem byla postavena tato krásná bazilika S. Maria delli Angeli.  Zajímavost, prostě kaple v kostele.

 

A již máme na dohled Assisi. Dominantou je mohutný kostel sv. Františka. Je trojpodlažní a v nejspodnější části je hrob sv. Františka. Právě v této bazilice máme dnešní mši svatou. V jejím průběhu do ní vstupují krásné zpěvy – jak z nebe. Je to sbor studentů z gymnázia Velehrad. Oboustranné milé překvapení.  Kostel je zdoben mnoha freskami zachycujícími život tohoto světce i jeho bratří.

Někteří jdou ke kostelu sv. Damiána, v dobách Františka místo, kde bratři tento kostel stavěli a zde spolu žili. Kostel sv. Kláry, sv. Rufina, dům rodičů sv. Františka a mnohá další místa nás na této naší pouti zastavují k zamyšlení nad jejich životem a k modlitbě.

Loučíme se s Assisi, tímto starobylým, kamenným a požehnaným místem.

Večer dojíždíme do Říma – střediska salesiánů, kde se ubytujeme a budeme tu trávit všechny noci našeho pobytu.

Blanka Varausová

Den třetí

Ráno nás probudilo slunce a jasné modré římské nebe. Po snídani dostal každý z nás „římskou šalinkartu“ neboli Romapas a malý přijímač se sluchátky. Díky zakoupenému Romapasu jsme mohli využívat městskou hromadnou dopravu a díky telekomunikačnímu vynálezu jsme mohli poslouchat vyprávění, informace a instrukce otce Jana. V přeplněných římských ulicích a památkách se ukázalo „rádio Kotík“ jako neocenitelný pomocník. A za jeho vysílání ještě jednou vznáším veliký dík.

Po vyřešení všech technických záležitostí jsme se vydali autobusem směrem k bazilice San Lorenzo fuori le Mura (Svatý Vavřinec za hradbami). Cesta plným autobusem a rušnou ulicí a trvala dlouho a dávala tušit, že doprava v Římě bude zajímavá. Jen pro zajímavost pro ty, kteří na pouti byli, uvádím, že Sv. Vavřinec leží v bezprostřední blízkosti ulice Via Tiburtina, tedy té, na které jsme bydleli. Je ten Řím veliký, že?

Po krásné komorní mši svaté jsme si prohlédli kostel, kryptu a sarkofág se světcovými ostatky a měli jsme možnost vidět i kámen, na kterém prý stál rožeň běhen Vavřincova mučení.

Další naší zastávkou byla bazilika Santa Maria Magiore (Panny Marie Větší) na pahorku Eskvilin. Během toho, co jsme ve sluchátcích poslouchali výklad otce Jana, jsme také poprvé pocítili neodbytnost římských pouličních prodavačů. Bazilika je největším mariánským chrámem v Římě a v ní papež Hadrián II. schválil roku 868 za přítomnosti sv. Cyriala a Metoděje slovanskou liturgii.

Odtud jsme se pěšky vydali k bazilice Santa Maria degli Angeli (Panny Marie Andělské), která se nachází v místech bývalých Diokleciánových lázní. Bazilika má velice zajímavý tvar, najdeme v ní mnoho obrazů, nástěnných maleb a na podlaze se nám podařilo objevit vyznačený římský poledník.

S bazilikou jsme se rozloučili  pohledem na Fontana delle Naiadi (fontánu Rusalek ), která je umístěna přímo naproti vchodu a vydali se na cestu ke kostelu Santa Maria della Vitoria (Panny Marie Vítězné). Čas siesty je ovšem v Itálii důsledně dodržován, takže jsme brány kostela našli zavřené.

 Jinak bychom mohli spatřit strakonický obraz Panny Marie, v zakristii čtyři olejomalby, které znázorňují průběh bitvy na Bílé Hoře a sošku Pražského Jezulátka.

Další naše kroky směřovaly do nádherně zeleného a rozlehlého parku Villa Borghese. Zde se nachází Museo e Galleria Borghese s jednou z nejskvělejších sochařských a malířských sbírek v Římě. Vstup je nutné zamluvit dopředu, počet návštěvníků je omezen, ale my jsme si pouze v klidu na prosluněném trávníku odpočinuli a počkali na zarezervovanou dobu prohlídky. Měli jsme možnost vidět slavnou sochu Pauliny Borghese od Antonia Canovy, nádherné sochy od Berniniho, obrazy od Caravaggia, Raffaela a Tiziana. Bylo to prostě úchvatné a děkuji otci Janovi za zorganizování této prohlídky.

A protože den ještě u konce nebyl, rozhodli jsme se, že se vydáme k bazilice San Paolo fuori le Mura (Svatý Pavel za hradbami). Jak sám název napovídá, kostel se nachází za hradbami, tedy dost daleko od středu města a abychom se tam rychle dopravili, využili jsme dopravu metrem. Vyznat se v přeplněném metru, v jeho dlouhých chodbách, vymotat se v jediné přestupní stanici a nasednout do vlaku ve správném směru nás stálo dost úsilí,ale bohužel málo ostražitosti. Po výstupu z metra jsme sice měli baziliku na dohled, ale v nedohlednu byly doklady a peníze jednoho účastníka zájezdu. Organizované skupinky velmi rychlých kapsářů jsme v metru zahlédli opakovaně.

 

Bazilika je nádherná a velkolepá s řadou fresek s výjevy ze života sv. Pavla, s dřevěným kazetovým stropem, s medailony všech papežů nad arkádami a s hrobem sv. Pavla. Její prohlídka ukončila náš bohatý den.

Zpáteční cesta metrem byla poznamenána naší zvýšenou pozorností, šťastně jsme se prodrali davem cestujících a to jsme ještě netušili, jaký zážitek nás v metru čeká následující den.  

Ivana Vítová

Den čtvrtý

Středa – to byl den silných zážitků. Ráno jsme brzy vstali, protože o. Jan zjistil, že bude stávka dopravců MHD a metro, které jsme chtěli využít, mělo jen velmi omezený provoz. Rychle jsme se nasnídali a vyrazili. Počet lidí v metru předčil naše očekávání a my jsme se připojili k mase, která se chtěla přepravit do centra. Po cca hodině se nám podařilo „nastoupit“ a dojet do Vatikánu. Šťastní a nedočkaví jsme spěchali na nám. Sv. Petra, kde jsme si prožili audienci u papeže Františka! Náměstí bylo plné poutníků z celého světa, a i přes jazykovou odlišnost jsme tvořili jedno radostné společenství. V duchu jsem si pobrukovala „Toto je den, který dal nám Pán, …“

 

Po ukončení audience nás o. Jan provedl po bazilice sv. Petra. Při vstupu do baziliky je člověk ohromen velikostí a nádherou stavby i její vnitřní výzdobou. Prošli jsme celou baziliku, na podlaze jsou vyznačeny délky největších katedrál včetně chrámu sv. Víta, obdivovali jsme Michelangelovu Pietu, modlili jsme se u hrobu bl. Jana Pavla II. Po prohlídce baziliky jsme se posilnili a pokračovali kolem Andělského hradu, na nám. Piaza Navona, které zdobí překrásná Fontána řek a Mouřenínova fontána. Na náměstí jsme také navštívili kostel sv. Anežky. Pak jsme pokračovali k Panteonu, který jsme si stihli ještě za světla nafotit. Velká kupole Panteonu má otvor cca průměr 9m a prochází jím světlo, ale i třeba déšť. Dále jsme pokračovali k Fontáně di Trevi. Je obrovská a nádherná a my jsme ji mohli obdivovat již s nočním nasvícením. Rozloučili jsme se s fontánou a spěchali na metro (opět mělo omezený provoz), všichni jsme se úspěšně přepravili zpět na naše ubytování. Krásný den jsme zakončili mší sv. na ubytovně.

Alice Šikulová

Den pátý

Je ráno. Po snídani se houfujeme na nádvoří internátu Gerini. Už se nesou průvodcovské přijímače. Otec Jan zapíná svůj vysílač a informuje nás o dnešním programu. Jdeme na metro a jedeme do prvního místa dnešního putování, do baziliky sv. Jana v Lateráně.

Bazilika sv. Jana v Lateráně

Je nejstarším křesťanským kostelem v Římě a titulární římskou katedrálou papeže - římského biskupa. Z původní stavby se ovšem nezachovalo nic, v průběhu staletí došlo k mnoha přestavbám. Současná podoba je něco málo přes 300 let stará. V horní části baldachýnu oltáře jsou uloženy relikviáře s lebkami sv. Petra a sv. Pavla. Na dřevěném stolci, včleněném do vysokého oltáře, prý sloužíval mše sám sv. Petr. V jedné z bočních kaplí je nad oltářem bronzová plastika poslední večeře Páně, pod níž je originální kamenná deska z večeřadla dovezená z Jeruzaléma. Nad obloukem jsou mimo jiné zobrazeni sv. Cyril a sv. Metoděj. V krásné boční barokní kapli zasvěcené sv. Františkovi je obraz sv. Jana Nepomuckého, který byl 19. března 1729 v této bazilice svatořečen. Ve výklencích sloupoví hlavní lodi jsou nádherné sochy apoštolů v nadživotní velikosti. Bočním vchodem vycházíme ven.

Míříme do Křtitelnice sv. Jana (Battistero di S. Giovanni), nejstarší křesťanské křestní kaple. Z původních lázní rodiny Lateránů ji nechal zbudovat císař Konstantin. Na stěnách jsou staré fresky zobrazující momenty ze života Konstantina a Silvestra. Hned vedle Battistera, za bránou, je Papežská lateránská univerzita. Místo římských studií otce Jana. Nemáme však dost času, míříme proto hned dál.

V samostatné antické budově se nachází Svaté schody (Scala Santa), po nichž podle legendy kráčel v Jeruzalémě Ježíš k Pilátu Pontskému. Po 28 schodech vystupují dnes poutníci po kolenou. Vzhledem k časové tísni jsme stihli modlitbu pouze na prvním schodu. Schodiště vede k soukromé papežské kapli sv. Vavřince (Capella di S. Lorenzo), uchovávající vzácné relikvie, Sancta Sanctorum. Vybudoval ji papež Sixtus V. ve 13. st. po Kr. Nad oltářem je obraz Ježíše Krista z 6. nebo 7. st. po Kr., tzv. acheropita, neboť nebyl namalován lidskou rukou.

Papežská kolej Nepomucenum

Další cíl naší cesty sice není podle otce Jana daleko, z univerzity chodil pěšky, ale my volíme k přepravě autobus. Je to linkou 673 až na konečnou. Papežská kolej Nepomucenum (italsky Pontificio Collegio Nepomuceno) je seminář pro české bohoslovce v Římě, který byl založen jako česká kolej Bohemicum 4. listopadu 1884. Ve 20. letech 20. století získala kolej novou budovu, Nepomucenum. Nová budova Nepomucena byla posvěcena 23. dub-na 1929; toto datum symbolicky spojovalo svátek svatého Vojtěcha, milénium svatého Václava, dvousetleté výročí kanonizace svatého Jana Nepomuckého a kněžské jubileum Pia XI. Mezi významné exalumny Nepomucena patří mnozí pozdější biskupové, např. František Zapletal, Karel Kašpar, Josef Beran, Jozef Tomko, Karel Otčenášek, Šimon Bárta, Mořic Pícha, Josef Doubrava, Antonín Alois Weber, Josef Kupka, Jaroslav Škarvada, Petr Esterka, kanovníci a jiní vyšší představitelé církevní správy, profesoři teologie na československých fakultách a seminářích, známý disidentský teolog Josef Zvěřina, profesoři Vladimír Boublík, Karel Skalický, Karel Vrána, Jaroslav V. Polc a mnoho dalších.

Po příchodu míříme rovnou do kaple sv. Václava v přízemí odsloužit mši svatou. Freska v apsidě znázorňuje české světce pod křížem, okna jsou vyzdobena vitrážemi s našimi světci. Lavice jsou plné všelijaké literatury. Studenti zde pravděpodobně v tichu rozjímají nad mnoha různými texty.

Po mši sv. nás čeká oběd. Nebude připraven studenty, ale sestrami boromejkami. Ty zde působí od března 1929 a převzaly péči o kuchyň a zásobování, prádelnu a úklid a v případě potřeby i ošetřování nemocných studentů. Z politických důvodů musely tuto činnost v roce 1978 přerušit, ale v jubilejním roce 2000 se znovu do Říma vrátily. Papežská kolej Nepomucenum v Římě je jediným místem působení českých sester boromejek v zahraničí. Sestra Vojtěcha nám připravila vynikající hostinu. Prvním chodem (primi piatti) jsou špagety s rajčatovou omáčkou. Jednoduše vynikající. Druhým chodem (secondi piatti) je masová roláda – kuřecí nebo vepřová anebo obojí – s rýží. Sladkým dezertem (dolce) – roládou s krémem a marmeládou - uzavíráme skvělý oběd. Opravdu skvělý. Naprosto famózní. Sestra Vojtěcha zaslouží „Řád Zlaté vařečky“. Po obědě nás dokonce osobně přichází pozdravit P. Petr Šikula, rektor české Papežské koleje Nepomucenum v Římě. Čas ovšem nezastavíme a tak odcházíme a autobusem přejíždíme do centra k dalšímu cíli naší poutě.

Colosseum a Forum Romanum

Míříme do baziliky sv. Klementa. Je ale ještě čas polední siestya proto je zavřeno. Nevadí, půjdeme se podívat na Colosseum a Forum Romanum. A pak se sem vrátíme. Je to jen kousek. Colosseum vyniká svými majestátními rozměry. Stavbu zahájil v r. 72 po Kristu Vespasián. Již v roce 80 byl zahájen provoz. Císař Honorius v r. 404 po Kristu gladiátorské hry zakázal. Stavba začala chátrat a sloužila jako zdroj stavebního materiálu. V r. 1750 papež Benedikt XIV. prohlásil Colosseum za místo posvátné a zakázal jeho rozebírání.

Od Colossea se po Via Sacra blížíme k Forum Romanum – náměstí Římskému. Toto místo bylo a je centrem Říma. Hlavně obchodním a politickým centrem. Jak se říká „všechny cesty vedou do Říma“, tzn., že vedou na toto místo. Dnes je Forum Romanum turistickou atrakcí. Pod otevřeným nebem v „měřítku 1:1“ lze vidět a prožít antickou historii města. Procházíme kolem chrámů zasvěcených pohanským bohům a zbožštělým slavným Římanům, kolem Kurie pro zasedání senátu, kolem vítězných oblouků, kolem chrámů přestavěných na křesťanské. Forum Romanum opouštíme cestou kolem Mamertinského žaláře. Zde byl vězněn sv. Petr i sv. Pavel. Ještě se jdeme podívat na Trajánův sloup a Trajánovu tržnici (takový velký dobový obchodní dům s desítkami prodejen v několika patrech) pod pahrbkem Quirinál.

Bazilika sv. Klementa

Čekáme na zastávce autobusu. Všechny autobusy jsou tak plné cestujících, že se do nich nevejdeme. Nevadí. Za těch několik dní již máme natrénováno. Vyrážíme na poslední cíl dnešní pouti pěšky. Bazilika sv. Klementa se bude zavírat už za několik desítek minut. Stihli jsme to. Bazilika sv. Klementa stojí nedaleko Kolosea na místě s velmi dlouhou historií. Patří mezi 25 původních římských titulárních bazilik. Zmínka o ní u sv. Jeronýma (347-419) je jedním z vůbec nejstarších dokladů o existenci římských kostelů. Podle některých jde o dům Tita Flavia Klementa, římského konzula a bratrance císaře Domitiána, později také umučeného pro víru. Má se za to, že právě tam se shromažďovalo křesťanské společenství kolem třetího z Petrových nástupců, papeže Klementa, který měl snad být původně dokonce otrokem v tomto domě vysoko situovaného Římana. O sv. Klementovi mnoho nevíme. Jisté je, že poznal osobně apoštoly a snad byl vysvěcen přímo sv. Petrem. Podle chronologie Petrových nástupců stál v čele církve přibližně v letech 92-99. Tradice říká, že byl později vyhnán na Krym a svržen do moře s kotvou uvázanou na krku. Zpátky do Říma se jeho relikvie dostaly složitou cestou, přes Velkou Moravu, díky sv. Cyrilovi a Metodějovi. A tady je také jedno z hlavních slovanských poutních míst v Římě, hrob sv. Cyrila.

Byl vyhlášen rozchod. Otec Jan odjíždí do Nepomucena na besedu s přáteli, bratry a sestrami ve službě. Někteří odcházíme na výbornou italskou kávu. A nejkratší cestou zpět na internát. Ještě musíme koupit jízdenky na zítra, abychom nemuseli ráno stát frontu u automatu. Dorazili jsme na Gerini.

 

Z předsevzetí, že sbalíme kufry a půjdeme brzo spát, sešlo. Zážitků, o které se chceme vzájemně podělit, je opravdu hodně. Otec Jan přišel „domů“ sice pozdě, ale ještě nás zastihnul při agapé. V Nepomucenu dostal od sestry Vojtěchy domácí limoncello (citrónový likér) vyrobené v Nepomucenu, z citrónů vypěstovaných tamtéž. Všichni jsme ochutnali. Až do dna J. Limoncello bylo vynikající. Sestra Vojtěcha je šikovná ženská. Skvěle vaří a umí výborné limoncello. Až mě napadá odvážné konstatování, že „je jí pro faráře škoda“ :-))))))). Myslím to samozřejmě jako poklonu a uznání. A touto bombou končím čtvrteční putování Římem. Bohu díky za tento den! Bohu díky za spolupoutníky! Deo gratias!

Roman Tesař

Den šestý

Poslední den v Římě jsme si prohlédli Vatikánská muzea a Sixtinskou kapli. Potom jsme se rozloučili s náměstím sv. Petra a otec Jan nás vedl do slibované římské čtvrti Trastevere. Po ulici Via della Conciliazione směrem k Andělskému hradu jsme se dostali na nábřeží Lungotevere Gianicolense. Odtud pokračujeme spletí uliček, které připomínají Řím v dávných dobách s množstvím zvláštních staveb. Dostáváme se na náměstí s kašnou a bazilikou Panny Marie v Trastevere. Bazilika je pravděpodobně prvním oficiálním křesťanským kostelem v Římě. Založil ho zřejmě papež sv. Kalix v r. 221, dostavěn byl v letech 341-352. V průběhu 12 stol. byl přestavěn, ale k zásadním změnám nedošlo. Románská zvonice, průčelí i mozaiková výzdoba v trojlodním interiéru jsou skvostné.

Po prohlídce jsme pokračovali k nábřeží a přes most na Tiberský ostrov, který tvarem připomíná loď. Zde svého času stal chrám zasvěcený bohu lékařství. V roce 955 na tom místě nechal postavit císař Otto III kostel sv. Bartoloměje pro svého českého přítele sv. Vojtěcha. Část ostatků tohoto světce je uložena v kapli vlevo od oltáře. Na ostrově je také nemocnice

Milosrdných bratří. Naproti Tiberskému ostrovu na levém nábřeží je židovská čtvrť kde stojí kostel P.Marie v Kosmedinu. Kostel byl několikrát přestavován a proto má několik slohů. Románská zvonice je zdobena sdruženými okny /biforium a triforium/.V podloubí před kostelem se zachovala kruhová maska boha Tritona. Dnes Ústa pravdy. Podle středověké pověsti prý každý lhář, který vloží do úst svojí ruku, ji už nikdy nevytáhne. Po krátké prohlídce jsme pokračovali do míst, kde stával Circus Maximus. Jeho rozloha oválného tvaru měla rozměry asi 80 x 300m.Tím naše prohlídka Říma končila a chystali jsme se k odjezdu.

Jarek Škvařil

Tento den začínal časně ráno, a protože to byl poslední den našeho pobytu v Římě a čekal nás noční přejezd do Benátek, tak vlastně ani nekončil.

Již po 7. hodině jsme vyrazili směrem k bazilice Svatého Petra. Prošli jsme kontrolou, chviličku ještě porozhlédli po bazilice, pokochali se pohledem na její vnitřní krásu a sestoupili do Grotte Vaticane (Vatikánských krypt). Zde jsme v jedné z nich měli možnost slavit mši svatou. Po mši jsme se na kratičký okamžik zastavili u hrobky Josefa kardinála Berana, který zemřel v Římě v roce 1969. Znovu mi vytanula na mysl nesmyslná zloba minulého režimu, stejně tak i skutečnost, jak málo si často vážíme tak obyčejných a samozřejmých věcí jako je například svobodný pohyb a návrat domů.

Po opuštění baziliky Svatého Petra jsme se svižným krokem vydali směrem k Vatikánským muzeím. Vystáli jsme frontu, která sice vypadala velmi nekonečně, ale krátila se velmi rychle. Vytrvalost otce Jana u pokladny byla korunována velmi příznivou cenou vstupného a my (se sluchátky v uších) jsme se společně vydali objevovat krásy vystavených exponátů. Taktika byla jasná – co nejrychleji do Sixtinské kaple. I když byla plná lidí, bylo to úžasné, překrásné a ohromující, doplněné podrobným výkladem, který nám tiše zněl v uších a my jsme mohli jen zaklánět hlavu a žasnout.

Poté, co jsme opustili Sixtinskou kapli, jsme se rozešli „do všech stran“. Někteří na další prohlídky nekonečných sálů a chodeb, někteří do uliček Říma, někteří do malebné čtvrti Trastevere. 

Já a Blanka jsme společně k několika knižními průvodci strávily zbytek dne prozkoumáváním všeho, co Vatikánská muzea nabízejí. S přibývajícím časem ubývalo počtu návštěvníků, a když jsme kolem půl šesté dorazily znovu do Sixtinské kaple, bylo tam klidné prostředí, které vybízelo ke ztišení a k modlitbě, a my jsme mohly v klidu posedět. Když jsme po známém točitém schodišti muzeum opouštěly, byly jsme téměř samy.

Večer jsme se všichni šťastně sešli, naložili věci do autobusu a vyrazili směr Benátky a domov.

Ivana Vítová