Farní karneval potřetí

Přinášíme vám krátkou reportáž z přípravy a průběhu letošního v pořadí již třetího ročníku farního karnevalu pro děti, který proběhl 20. ledna v Orelském areálu.

Přípravy se pomaličku rozjížděly už od letních prázdnin, kdy se čas od času někdo z hlavních organizátorů o akci zmínil, a koncem podzimu už byl dokonce stanoven termín. Možná jste si všimli poněkud nešťastného načasování karnevalu na neděli odpoledne, tedy jen pár hodin po skončení farního plesu. Pravdou je, že kvůli brzkým jarním a pololetním prázdninám, různým farním akcím a počátku doby postní nebylo možné najít termín jiný. Když se na to podíváme z té lepší stránky, jistou výhodou je, že otrlejší plesající mohli na karneval dorazit téměř rovnou z plesu a tudíž strávit celý víkend zábavou ve farním společenství.

Ale zpět k přípravám. Hlavní pracovní boom nastal v lednu, kdy bylo potřeba zajistit všechno - od moderátorů, přes zvučení, světla, program, kostýmy a výzdobu, až po tombolu. Díky rozsáhlé síti našich agentů (farníků) ve všech oborech, profesích a organizacích, se vše podařilo připravit na profesionální úrovni. A pak už zbylo čekání na den D.

V neděli jsme dorazili do tělocvičny dvě hodiny předem a moc růžově jsme to neviděli. Nikde nikdo, na zemi koberce, několik připravených stolů a židlí a pár beden s podivnými přístroji. Žádné známky blížícího se karnevalu. Tak jsme aspoň vyložili veškerou hudební techniku, vyrobili si improvizované pódium (lépe řečeno prostor pro hraní, kde nebudeme nikomu překážet) a začali jako obvykle nadávat na jeskynní ozvěnu tělocvičny, která úspěšně bránila srozumitelnosti veškerých textů písní. Kromě toho se začínala dostavovat lehká nervozita. Mezi tím vším se pomalu scházeli pořadatelé, kolem nás se začala rozkládat světelná technika a výzdoba. My měli radost především ze svítících přístrojů, které vypadaly jako malí roboti, a občas se samy od sebe začaly hýbat a otáčet, čímž asi chtěly naznačit, že už by to chtělo nějakou akci. Pak se všechny lidské bytosti pomalu proměnily na nejrůznější fantastická stvoření, světla pohasla a tělocvična konečně přestala vypadat jako tělocvična.

Chvíli nato odbila třetí hodina, a co se týče účastníků, děti jsme mohli spočítat na prstech jedné ruky. Všichni jsme to brali s humorem, aspoň si zatančí pořadatelé, o dort v tombole se taky nějak podělíme a půjdeme domů. Plán B překazil náhlý příval hostů, takže o půl čtvrté akce začala přesně podle plánu. 

Moderátorská dvojice šašek a cukrová vata - břišní tanečnice - Indka (opravdu šlo o moderátorskou DVOJICI) měla velký úspěch i přes lehké nedostatky zvukové techniky. Na programu bylo též několik soutěžních disciplín, ve kterých děti s rodiči předvedli nejen svou fyzickou (i psychickou) zdatnost, ale i propracovanost a nápaditost při tvorbě masek. Mezi programy hrála hudba a parket byl stále plný tanečníků. A ne ledajakých. Na melodie slavných pohádkových hitů vesele skotačili různí zástupci hmyzu (moucha, včelí rodinka), indiáni, kovboji, důchodci, břišní tanečnice, Červené karkulky, princezny, fotbalisti, vodníci, atd. Na závěr akce bylo losování tomboly, a pak už nastalo postupné vytrácení lidí a potom i všech věcí, až se z tělocvičny stala zas jenom tělocvična a z pohádkových (a jiných) bytostí zase jenom lidi.

My jsme celý karneval sledovali zpoza mikrofonů, kytar, bicích, a přestože jsme během akce nikdy nevěděli, kdy přesně příště přijdeme na řadu, kolik písniček máme zahrát, jestli vůbec jsme slyšet a jestli se to vůbec dá poslouchat, moc jsme si to celé užili. Takový „kotel“, jaký nám před pódiem udělaly děti, rodiče a prarodiče, nezažili na svých koncertech ani hudebníci ze slavných AC/DC!

Takže na závěr, jak už to tak u předávání Oscarů a Zlatých glóbů či článků v Rožni  bývá, by to chtělo poděkovat. Děkujeme všem pořadatelům (Kája K., Jožka B., Peťa P., Radka K., Monika M., Olda G. a další) za jejich skvělé nápady, obětavou práci a za to, že nám dali možnost se podílet. Dále díky všem zúčastněným. A konečně (a hlavně) bez Boží pomoci bychom se neobešli. Díky.

Terka