Dávat, stále jen dávat

- to je můj život. To je napsáno na jedné studni v poušti. Otcovství (a mateřství) to zná velmi důvěrně. Být otcem totiž znamená milovat dříve, než je ten druhý schopen lásky. Boží láska to dovedla k dokonalosti: Kristus v ten čas, když jsme byli ještě slabí, zemřel za bezbožníky. (Ř 5,6)

A františkán Richard Rohr říká: „Velcí lidé přicházejí, aby sloužili, nikoliv aby si nechali sloužit. … Dokud a pokud neodevzdáte svůj život druhým, sami jej na žádné hlubší rovině nebudete mít. Dobří rodiče se to vždycky naučí. Nejšťastnější, nejvelkorysejší a nejrozhodnější lidé, s nimiž se setkávám, jsou často právě mladé matky.“

Rodičovství nás přirozeným způsobem proměňuje směrem k nesobecké lásce. A je celkem jedno, jestli se jedná o rodičovství v řádu těla, nebo v řádu ducha. Osobám zasvěceného života také říkáme Otče, Matko. A jak oslovoval Boha Ježíš? Říkal mu Abba, otče, tatínku… Bůh jako Otec je prototypem a zdrojem všeho otcovství (a mateřství) – tedy lásky, projevující se dáváním.

Když se postupně zbavujeme svého sobectví a chceme a dokážeme, jak říká Písmo, „třebaže jsme zlí, dávat svým dětem dobré dary“, dojdeme dřív nebo později k okamžiku, kdy už ze sebe nemáme co dát. Rozdali jsme jablka ze zahrady i nedělní bábovku.  Ani náš čas a síly nejsou bez hranic. A co teď?

Jak to „dělá“ ta studna? To nejdůležitější je skryto uvnitř, v hloubce. A tím se také studna odlišuje od pouhé cisterny. Je to napojení na zdroj, na pramen.

Když Ježíš řekl apoštolům, aby oni nasytili hladové zástupy, chtěl je něčemu důležitému naučit. „Vy jim dejte jíst“. Ona maličkost, pět chlebů a dvě ryby, které si tam zřejmě někdo vzal k svačině, a které byl ochoten dát do služby ostatním, se v Ježíšových rukou proměnilo dostatek jídla k nasycení tisíců lidí. Ježíš jistě mohl jediným slovem nebo pouhou myšlenkou udělat efektní zázrak stvoření několika kamionů s pečivem jen tak, z ničeho. Ale on nás přizval ke spolupráci, ke své radosti z rozdávání, k otcovství. Nebylo to žádné know-how, které by si nechal pro sebe, jako úzkostlivě střežené tajemství.

Bůh, hodně zjednodušeně řečeno, stvořil lidi proto, aby měl koho milovat. Jej nesmírně těší milovat, odpouštět, zahrnovat milostí. Jedinou mírou jeho lásky je to, že je bez míry. Zkušenosti mystiků a lidí, kteří se nechali obejmout Boží láskou, nám o tom svědčí. (Je to také jedna z definic svatosti: Rozeznávat se milovaným.) Pokud svoji studnu budete hloubit u tohoto pramene, nemusíte se bát, že byste neměli z čeho dávat, stále jen dávat.

-maš-